Dneska mi ukradli auto. Uběhlo 5 hodin od chvíle co jsem byla konfrontována s faktem, že asi budu muset chodit pěšky..pořád mi to ale asi nedochází.
Večer natakunkujem plnou, byla přece výplata, tak zas měsíc budu jezdit v klidu. Než udělám véču, příteli to nedá a sjede auto umejt...přestože hlásím, že ráno MÁ SNĚŽIT!!
Ráno cestou do práce mě málem sejme tmavá Mazda, když mi vjede do pruhu. Prší i sněží, asi blbě vidí, stejně jako já...ani netroubím. Před nemocnicí tradičně narváno.
Den předtím pokuta za stěřačem za stání na modré...opět tradičně není kde zaparkovat ...nestíhám si pípnout kartu do 7.00hod a jednoznačně volající místo na zaparkování v modré zóně volááá Olííí, zaparkuuuuj , nestííííhááááš! Parkuju s plánem, že si vyběhnu později přeparkovat..
Dnešní ráno jak přes kopírák. Díky pokutě z předešlého dne hodím auto sice úplně na stejné místo v modré zóně, ale zapnu blikačky, jdu si pípnout kartu, ale HNED se vracím, ne jako včera. Dalších 10 minut hledám místo...bezva, právě vyjíždí, po mém třetím kolečku, z jednoho báječného místa asi někdo po noční směně. Parkuju nadšená, že lepší místo jsem si nemohla přát. Pěkně vyřádkovaná mezi ostatními zapíchnutá směrem do hradby nemocnice, žádné zóny...každodenní těžko splnitelné přání. V duchu si říkám, jak ten den krásně začíná...
V práci hledám na netu služebnu městské policie, abych mohla jít řešit pokutu zpoza stěrače z předešlého dne. Končím v práci dřív, beru si půl dne dovolené, dítě doma marodí...vyřídím měšťáky, cestou vymyslím co k večeři, nakoupím, dopíšu seminárku, udělám test z němčiny...
Vyrážím chvíli po 11, kontroluju věci v kabelce, klíč od auta v ruce...jdu instinktivně jako každý den k místu, kde jsem ráno zaparkovala a vždycky když už vidím čouhající kus svého auta zpoza ostatních, zamířím k němu.
Zaměřuju, jsem v místě...a nic červeného nevidím...zarazím se. Koukám vpravo, vlevo...červená...popojdu...felicie..., hledám octavii...ráno pršelo, asi jsem ho dala trochu dál...ale ani dál není...žádné prázdné místo, všechny auta vyřádkovaný...Klid. V hlavě si znovu pouštím ráno. -.modrá zóna, blikačky, kroužení, výjedz modrého auta a super místo...Je to to místo. Tady jsem stála přeci ! Nejsem přeci pitomá"...Klid. Poprvé mě napadá " Ukradli mi auto ! " Ne ne ne . Klid. Plašíš. Znova...parkovala jsi tady? JO DOHÁJE PARKOVALA JSEM PŘÍMO TADY!!!...začínám se lehce klepat...přecházím po protějším chodníku 50 metrů tam...a 50 metrů zpátky. No nic. Zklidníme se a jdem to řešit. První nápad - volám měšťáky... "Dobrý den, mohl byste mi prosím říct, jestli jste mi neodtáhli auto? ...ne nestojím v místě, kde byste měli důvod ho odtáhnout...neodtáhli. Děkuju." Mám volat 158....hm...znova jdu 50 tam a 50 zpátky a za roh...blbost, přece jsem si jistá...Ok, volám 158.
Dobrý den, chci nahlásit zmizení auta...pravděpodobně odcizení...
a dál už je to nuda, papíry, informace...postupné smiřování se se situací...plány jak se dnes večer opiju
