přepisuji můj příspěvek na stránky o střídavé péči, protože se mi občas stane, že mě tatínkové oslovují s tím, jak střídavá péče ve skutečnosti funguje.
... jsem matka 8 letého syna ve střídavé péči. Můj příběh je o tom, kdy jsme se rozešli my,dva dospělí lidé, kteří spolu nebyli šťastní a protože oba milujeme našeho syna samozřejmě stejně, věděla jsem, že on nás potřebuje také stejně, oba dva.Možná i proto, že jsem začala pracovat už když malému byly 2 roky a vozili jsme ho k babičce-tchýni, byl pak přechod o rok a půl později na střídavku jednodušší, protože vzhledem k pracovní době musel u babičky zůstávat někdy i přes noc a já jsem tedy byla zvyklá, že dítě nespí vždy doma.To je možná jeden z důvodů u matek-kamarádek, které střídavku nechápou a zase z mého pohledu na dětech jsou více závislé. U nás bylo vše taknějak pozvolna a nenásilně.(Jen asi dvakrát se stalo,že jsem měla výčitku,když malý marodil a byl zrovna s babičkou,že s ním mám být já.) Když jsme se rozešli nepozorovala jsem na malém vůbec žádné výkyvy, byly mu necelé 4 roky.
Až po roce jsem se dozvěděla, že tam byl nějaký problém ve vztahu malý - nová partnerka, ale víc jsem nezjistila, bylo mi to řečeno v době, kdy už bylo po problému. Dodnes nevím o co šlo.A ani po tom nepátrám, protože mám k bývalému důvěru, že by zásadní věc řešil vždy ve prospěch syna.
Měli jsme později jen jeden malý zkrat za dobu 5 let střídavky, kdy jsme asi hodinu měli výměnu názoru kdo je víc, jestli otec nebo matka, když jsme si neuměli představit situaci, která nastane s přechodem malého ze školky do školy a my budeme muset zavést řád i do střídavé péče. Jednalo se pouze o momentální emoční "výplach mozku". Oba máme s pravidly maličko problém a v době školky jsme si malého střídali jak nám to vyhovovalo. Musím upřesnit, že jsme nebyli manželé a ani jsme nenechali rozhodovat soud o tom, kdo bude naše dítě vychovávat, dohodli jsme se na všem sami.Myslím,že je velice důležité, že nám zůstal vůči sobě respekt a úcta a na tom jsou postaveny základy pro fungování střídavky u nás dvou. Přála bych to tak všem, kdo je ve stejné situaci. Bohužel se setkávám s opačnými případy. Ale znám i pár těch, kterým střídavka také funguje.
Měla jsem i opakovaně problém s tchyní, která občas neblaze zasahovala do péče, ale po rozhovoru s bývalým, kdy jsem ho požádala, aby cokoliv se bude dít kolem našeho dítěte řešil vždy a jen se mnou jsme se dohodli, že si nenecháme mluvit do výchovy syna třetí osobou a všechny důležité věci, třídní schůzky, doktory a další budeme vždycky řešit jen my dva, rodiče, po domluvě.Protože jak říkám, neměli jsme daná žádná jasná pravidla, ta začala vznikat až když problém nastal a situace se musela řešit.Je to opravdu o komunikaci a ochotě rodičů vyjít si v zájmu dítěte vstříc a nenechat si do toho "kecat" někým dalším. Tak to alespoň platí u nás. Kdykoliv jeden nebo druhý z nás dvou přišel s nějakým naočkovaným nápadem, okamžitě se protistrana stavěla do opozice a nevyřešilo se nic. Od těch dob se díváme na všechno očima i toho druhého.
Já jsem dnes šťastná, že jsem si jako otce pro své dítě vybrala inteligentního chlapa, se kterým se na všem dohodnu a jsem naprosto v klidu, když je malý u tatínka, protože vím, že je o něj stoprocentně postaráno. Maximálně si nevyčistí zuby.
A co oči nevidí...nemám důvod řešit, taky koukáme občas na pohádku až do 22:30h a usínáme u ní smotaní, zachumlaní v peřině, ručku v ruce a spokojení...
