Baví mě poslední dobou číst směšné inzeráty pracovních nabídek. Pro někoho budou spíš k pláči. Pro mě k smíchu….nebo možná k výsměchu.
Zadala jsem poptávku o zaměstnání na dvou serverech. Mám i více profilů, protože jsem jednou zadávala výběr pozice podle zkušeností a oblastí, ve kterých mám už nějakou praxi a pak také oblasti, které by mě zajímaly, ale žádnou praxi v nich nemám, ani jsem je nestudovala, jen by mě bavily, např. umění.
Nabídky mi chodí denně. Z umění tam pochopitelně není skoro nic. Chodí mi tedy nabídky převážně z obchodní sféry, administrativy a cestovního ruchu.
Asi před měsícem mě velice zaujal inzerát na asistentku ředitele s platem 500.000 až 800.000Kč ročně. To mě samozřejmě plesklo do očí a přestože na asistentku, co všechno zařídí, přeloží, domluví, převezme, odveze, vyzvedne, připraví prezentace a ještě stíhá zajistit lístky na Madonu do V.I.P zóny v O2 Aréně a současně zajišťuje ubytování a stravování ve 3 různých podnicích pro americkou delegaci 15 lidí s dopravou z letiště do krajského města, ovšem s tím, že každý jednotlivý amík si přiletí, kdy se mu zlíbí, nemám buňky opravdu dostatečně vyvinuté. Také mi chybí psychická stabilita, která by mi v téhle práci zajistila, že se z toho hned první den v práci nepůjdu věšet na nejbližší jabloň. Inzerát jsem si, ale stáhla a přeposlala ho kamarádce, která přesně na takové pozici pracuje, navíc pro německou firmu, tedy plynulá německá komunikace na denní bázi a do toho zařizuje vše výše popsané. Inzerát jsem jí tedy poslala v dobré víře, aby věděla o jakou částku si má nechat zvýšit plat.
Jako první věta v odpovědi mi ale přišlo: „Chceš mě nasrat?!“
Musím nechat to konkrétní sprosté slovo tam kde je, protože přesně vystihuje rozpoložení, do jakého jsem jí touto „dobře míněnou zprávou“ dostala. Asi také každému dojde, že její plat zřejmě bude diametrálně rozdílný… bych tak řekla, přestože denně obětuje pro blaho šéfa a firmy minimálně svoje zdraví.
Jeden z mnoha dalších inzerátů neměl uvedený plat. Jednalo se o asistentku starosty. Tahle pozice mě zajímala, chtěla jsem totiž vědět, jaké jsou platy ve státní správě, kterou právě studuji na VŠ. Pozvali mě k pohovoru, přestože nemám ještě dokončené požadované VŠ, ale protože jim prý onemocněla jiná adeptka.
Dozvěděla jsem se, že asistentka starosty je to samé jako jakákoliv jiná asistentka velkého šéfa nebo ředitele, s tím rozdílem, že starosta se zúčastňuje různých akcí i o víkendech, převážně sobotách a to téměř každou. Náplní práce kromě kompletního servisu a pohotovosti pro starostu bylo také kompletní zajišťování zmíněných akcí, včetně průběhu a poté i úklidu. Také je na této pozici k dispozici služební telefon, protože je potřeba, aby osoba asistentky byla dostupná 24h denně s tím, že se může přihodit, že starosta zavolá ve 3h ráno, což není prý pravidlo, ale měla bych na to být připravená, pokud bych o práci měla zájem.
Očividně jsem měla asi při pohovoru dobře čitelný výraz v obličeji, protože mi pan tajemník nebo sekretář sdělil, že se mu zdám nějaká zaskočená. Do toho ale pohotově vstoupila personální pracovnice, že si probereme výši mzdy. To ve mně probudilo pozitivní očekávání, vždyť kdo by obětoval soboty a klidný spánek, když by to nemělo být zajímavě ohodnocené. Následovala studená sprcha v podobě vyřčeného tabulkového údaje i s mojí možnou započitatelnou praxí, kde jsme se hnuli docela nepatrně v číslech. Mzda byla vyčíslena na 276.000 KORUN HRUBÉHO ROČNĚ včetně maximálního možného osobního ohodnocení, které je limitováno a víc ani prd.
Radši jsem to vynásobila 12, jako roční mzdu, aby to vypadlo lépe, než částka, která mi byla sdělena jako hrubá mzda.
Když si představím osobu, která by takovou práci přijala, vyjeví se mi pouze člověk, který má silné, ale opravdu silné sociální smýšlení a práci bere jako poslání, ne jako zdroj obživy ( tedy někdo jako jeptiška), nebo člověk, který se někde léčí, anebo úplně naivní čerstvá absolventka, která neřeší plat, protože žije s rodiči.
Vůbec se nedivím, že předchozí adeptka onemocněla.
Přestože jsem na různých chytrých serverech později četla, že pohovor zásadně ukončuje strana zaměstnavatele, tento pohovor jsem překotně ukončila já slovy : „ nebudeme se vzájemně okrádat o čas“ a s podáním ruky jsem zmizela z úřadu.
Okamžitě jsem si v autě zapálila a se střídavým vyprskáváním smíchy a tupým zíráním před sebe, jestli se mi to snad nezdálo, jsem seděla v autě a přemýšlela, jak tuhle vtipnou historku budu všem vyprávět.
Po nějaké době jsem zjistila, že jsem asi jediná, kdo se jí směje.
Udivilo mě, nakolik vážně dost známých pokyvovalo hlavou, že to je přece normální…!? To já teda ale nesouhlasím.
A do toho mě dneska pobavil další inzerát :
Řídící pracovník v hotelu, požadavek - VŠ vzdělání, plynulá angličtina a ruština, plat od 14-16.000Kč
No není to vtipné?
