Navštěvuji kurz němčiny. V každém novém kolektivu dochází k okukování nově příchozích. Zjišťuji, že mě čím dál víc baví pozorovat specifické chování specifických lidí.
V první hodině druhé části navazujícího kurzu začátečníků jsme se navzájem představovali v němčině ve složení 4 chlapy a 3 ženské, věkové kategorie od 14 do 57 let a jak jsem pochopila, většina ostatních se již znala, nové jsme byly jen dvě.
Kromě jmen, která jsem si musela zapsat, jsem si zapamatovala : studentka, lektorka pilates, nepracující golfista, sympaťák, účetní a školák.
Po pár minutách komunikace člověk získá svůj prvotní odhad lidí.
Jeden mi tam ale vyčníval. Aktivní kolega, který se dost často doptával na již vyslovené, požadoval vysvětlení, případně žádal zopakování výslovnosti. Nejdřív jsem tomu nepřikládala větší váhu, aktivita se v kurzech cení.
Když jsem ale později byla vyzvána něco říct a vyslovila jsem o trochu delší německou větu, lektorka mě pochválila a zeptala se ostatních, zda všichni rozuměli a zda někdo postřehl mnou vyslovenou chybu. Účetní neváhal a hbitě vyhrknul..."ano, ano, chyba tam byla, sice nevím kde, ale byla tam!"
No pomoc !!!!!!!!, co je to za typa?????
Chybou bylo použití wie místo als. Jeli jsme dál.
Psali jsme na tabuli časování slovesa kennen. Nepřečetla jsem si to pořádně a napsala to špatně.
Účetní se neskrývaně tetelil radostí. Doslova bublal.
Hmmm, tak je to jasný. Vybral si mě a jde do mě... jéééžišmarjá, to je něco ..Proč já?
Řekla jsem si, že se stáhnu, aby neměl pocit, že se mu tu rozpínám, v jeho teritoriu , a že budu teda méně aktivní, to bude totiž asi ten důvod, proč do mě jde. Jenže, když nikdo nevěděl a já tušila nebo věděla, tak mi to nedalo a řekla jsem doptávané slovo nahlas. Následovalo zabrumlání, nebo zavrtění se účetního na židli. Bylo vidět jak to i fyzicky těžce snáší, trpí, strádá..a funí.
Když se tyhle projevy opakovaly, začal mě ten člověk bavit. Škodolibě. Začalo se mi chtít ho týrat svou chytrostí, rychlostí a důvtipem...zbraněmi, které na něj zcela zjevně útočily velmi bolestně.
Těšila jsem se na příští hodinu.
Jenomže až v učebně při druhé hodině jsem zjistila, že nemám vypracovaný zadaný domácí úkol a tak jsem se hned omluvila.
Následovala smeč:.." JÁ domácí úkol mám ! "....no, je zřejmé KDO
Hodina proběhla celkem v klidu, kolega pouze četl nahlas bez vyzvání lektorky opakovaně doplňková cvičení, asi se zasnil, že je na hodině sám. Měla jsem hlavu plnou trochu jiných věcí a tak jsem nebyla tentokrát příliš aktivní, měl tak volné pole působnosti a užíval si ho. Popravdě mi byl druhou hodinu úplně fuk, nechtělo se mi se s ním přetahovat o skóre, kdo udělá míň chyb, bude rychlejší a chytřejší.
Vykolejil mě až na konci hodiny, když lektorka zadala nový domácí úkol a z něj vystřelilo :" hlavně aby ho všichni přinesli příště"...málem jsem vyprskla smíchy.
No tak nic, tak budem holt válčit dál .. s "aktivisch trotel"
