America first znamená mimo jiné, ze přednější než domlouvat s ostatními státy klimatickou bezpečnost je nejdřív prosadit bezpečné fungovani světa
Když je někdo byznysmen, logicky pohlíží i na politické dění očima byznysmena. A protože ví, že dobrý byznys nelze postavit na základě špatných detailů, jde na každou věc s logikou selského rozumu:
Posiluje Čína díky tomu, že ji USA v minulosti (od sedmdesátých let 20. stol.) považovaly za výhodné zapojit do souboje se SSSR a také přesunout do ní čím dál tím větší díl našich výrob, a Čína se tak stala naším (americkým) rivalem? Skončeme s touto politikou, dokud nás ČLR nepřerostla: To je podle mne stěžejní téma zahraniční politiky Donalda Trumpa. Na otázku, jak se mu to daří, odpovídám: A jak se daří komukoli když začne po 40 letech podpory růstu Číny s opačným kursem? To přece nějaký čas trvá, než si osahá všechny páky a rozběhne věc směrem, který považuje za žádoucí. Pravda je, že rostoucí síla Číny, která se v některých oblastech stála USA rivalem (když se dva = USA a SSSR perou třetí = ČLR se směje) nepřipouštěla další odklady, pokud se USA nechtějí smířit s ústupem na druhé místo. Trump do toho tedy šel. Je to dobře nebo špatně? Především je to fakt, opírající se o skutečnost, že byl zvolen, čemuž mnozí nevěřili. Nelámejte tedy hůl nad jeho snahami nyní, když jste se svými názory na jeho šance zmýlili už v minulosti.
Nebo s Koreou? Copak mohl (může) v postavení prezidenta USA dělat něco jiného než současně nabízet Korei smíření a prosperitu výměnou za její (alespoň) jaderné odzbrojení a současně ukazovat, že pokud se Korea nechce domluvit jako přítel, přikročí k tvrdým krokům?! A tedy není divu, že veřejnost vidí proměnlivost postoje. Proměnlivý postoj však neznamená nutně chaos nebo nerozum, ale prostě logický a zdravý trend ve vyjednávání, jak jej známe i z obchodu a podnikatelských vztahů vůbec: Metoda ukážu svaly a nabídnu, že je nepoužiju, když se dohodneme, není nijak neobvyklá a zná je každý kluk i děvče od školních ne-li předškolních šarvátek. A je to něco, čemu rozumí každý na světě, tedy i vůdce Severní Koree, a je vidět i to, že sám pro posazení svého používá metody v principu obdobné, samozřejmě v míře a podobě vycházející z tradice a revoluční současnosti jeho země. Sympatické a jistě i pravdivé je i to, že D. Trump se vícekrát vyjádřil, že Kim Čong Un je veliký vůdce. D. Trump nemá jinou možnost jak jednat, když nesmí dopustit ohrožení Japonska a Jižní Koree.
Podobně racionální politiku uplatňuje D. Trump i vůči V. Britanii a vůči EU a každé jednotlivé zemi. Polovina lidí nesouhlasí. Ano, samozřejmě, ještě je tady ta zeď: Připusťme, že postoje prezidenta Trumpa jsou tvrdší, mnohem více než je mnoha lidem milé. A je jistě dobře, že veřejné mínění v některých ohledech dosáhlo od prezidenta určitých ústupků (rozdělování rodin). Pravda je, že zavedení pořádku v migrační politice nejde bez zavedení pořádku na hranici. A bez pořádku v migrační politice se prohlubuje rozpad hodnot tradiční společnosti - Nebo se to jen zdá??
Ještě bych rád zmínil příklad Sýrie a Turecka: Myslím si, že Donald Trump jednal v podstatě tak, jak jedině mohl, že stáhl svoje ozbrojené síly z pohraničí Sýrie, když prezident Erdogan zaútočil s cílem vytvořit bezpečnou zónu. A vzdor tomu, že se jevilo, že D. Trump se zachoval špatně v tuto chvíli vůči Kurdům, ukázalo se, že odpověď je širší: On prostě respektoval - musel totiž - a ctil svého důležitého, velmi důležitého, spojence v NATO a zároveň mu dal najevo, že určité kroky nepovažuje za přípustné. Spojení obou principů vedlo alespoň k záchraně populace Kurdů, když pro ně, s ohledem na důležitost Turecka pro USA na hranici s Ruskem, nemohl nyní udělat více. ČIli žádná bezzásadovost ani zrada, ale prostě racionální politika, politika možného.
Nebo se podívejme na Izrael: Zvláštní případ, řekl by někdo: Ale to co dělá Donald Trump, je učebnicový příklad politického pragmatismu: Chce uchovat sílu Ameriky a své pojetí svobody světa, a je přesvědčen, že k tomu je nezbytné jeho znovuzvolení: Zasadil se tedy o to, aby tradiční bašta Demokratické strany (v USA), jakou je její postavení v židovské komunitě, byla otřesena: A tak je potřeba číst jeho podporu státu Izrael ve směrech, které jistě jsou milé každému příslušníkovi židovského národa. Ovšem, Palestincům se to pochopitelně nelíbí: O tom je však velká politika, že jejich zájem se musí skloubit tak jak bude možné, aby se Donaldu Trumpovi co nejlépe podařilo realizovat program "America first."
Pokud se týká jeho vztahu s Ruskem: Víme, že Rusko se cítilo podvedeno vývojem, který nastal po té, co Michail Gorbačov s Ronaldem Reaganem ukončili studenou válku. To však je situace, která se stala z důvodu tradičních obav z Ruska a také proto, že Rusko bylo příliš velké na to, aby Západ zvládl zajistit mu prosperitu podle jeho představ po skončení studené války. To, co nyní vidíme na obou stranách je tedy nové kolo. A oba vůdci, tedy pánové Putin a Trump, jednají každý v tradici svých zemí. Je třeba věřit, že obě země chtějí mír, ale přitom jim neméně na srdci leží zájem jejich vlastí jako prvořadý. A tím je to, co se odehrává, dáno.
Jistě,vynechal jsem v tomto výčtu řadu důležitých témat a oblastí, kde mnozí vidí zásadní nesprávnost postupu D. Trumpa i jeho metod: Podstatné však je, že vše co dělá, dělá v nejlepším zájmu svojí země, tak jak je o něm přesvědčen, a že jde směrem, kde je cíl, po kterém v podstatě každý Američan touží: Uchování velikosti Ameriky. Je přitom možné, že se v některých svých metodách mýlí. Přijdou ještě další prezidenti.
