Vyhlášení válečného stavu na Ukrajině má patrně ten důvod, že chce předejít a čelit možnému vzepětí snah ruskojazyčných částí Ukrajiny o odtržení, - po incidentu v Kerčské úžině jistě oživeným.
Posílat vojenské lodě do oblasti, kterou Rusko prohlásilo za součást svého území, nebo s nimi i jen operovat poměrně blízko takové oblasti, je za situace, kdy ruské loďstvo je početně i technicky vyspělejší, poněkud málo rozumné. Leda by tím Ukrajina chtěla oživit pozornost světa. Bylo přece takřka jisté, že Rusko za takové situace ty lodě dříve či později zadrží a námořníky postaví před soud. Pokud to Ukrajina dělala jako projev sebevědomí, bylo to asi poněkud naivní. Každý přece ví, že demonstrovat sílu silnějšímu přímo pod nosem, toho silnějšího inspiruje k plácnutí. A že mu přitom málo záleží na tom, co k demonstraci "síly" vedlo. Za osudy vojáků, kteří byli Ruskem zadrženi, je proto zodpovědný ten, který je tam vyslal, a není to jejich vojenský nadřízený, pokud měl k tomu zadání od státu, respektive od jeho politického vedení. Prezidenta a vládu, kteří dělají takové chyby a tak málo si váží vlastních občanů, že je - zcela zbytečně - posílají na misi, na které je nemůže čekat nic než vězení, sotva považovat za vládu rozvážnou a schopnou řádně se starat o zemi a stát. Riskovali tím nejen osud těch zhruba dvou desítek svých námořníků, ale riskují tím i veškeré území, na kterém žijí lidé, kteří by měli zájem raději než na Ukrajině žít v Rusku. Je ovšem pravdou, že tato událost přispěla v očích mnohých k negativnímu obrazu Ruska jako soupeře Ukrajiny, což eventuálně může být pro ukrajinské politiky kapitál. Je možné, že zadržení těch tří ukrajinských dělových člunů Ruskem Ukrajině dlouhodobě pomůže. Já bych je tam ale neposlal.
