Tím by to však neskončilo, až by to všechny ty, které vidí příčinu svých domnělých i skutečných životních nezdarů v tom, že na světě existují muži, ještě jiní než ony, měly, rozdaly by s to tihle noví "chlapi" mezi sebou o vládu.
Je to jeden z názorů, který vede k výbuchu smíchu a pak k zamyšlení. Dotyčná o tom sepsala dokonce článek a jeho titulek zní: "Každý muž by měl být feminista." Živě si to představuju: Pozvou vás na uliční komisi, sedí tam tři, vedoucí si vás přeměří pohledem a pronese: "Máme tady hlášení, občane, že nejsi feminista! Chceš-li zůstat mužem, tak by ses feministou stát měl. Nemáš, doufáme, něco proti?!" Přísedící této komise jsou i muži, několik z těch, kteří nezbytnost feminismu už radši uznali. Odpor vyloučen.
Někteří v předsednictvu se dál vrtí a nebo dloubou v nose, vlídně se usmějete a poukážete na Listinu základních lidských práv a svobod, ale zástupce vedoucí uliční bandy se na vás rozkřikne: "Už zase začínáte?! Ještě jsem neslyšel ten návrh, jak se feministou stanete, čekám!"
Ve skutečnosti jsou už rozhodnuti, vybrali pro vás, že musíte všechen svůj majetek odteď používat tak, jak vám feministický spolek uloží a podepsat o tom smlouvičku. Námitky proti jejímu znění vznést můžete, ale bude to považováno za odpor, což je při výkonu jediného možného rozsudku za to, že jste se narodil jako chlap, totiž vaše kastrace, přitěžující okolnost.
Když z místnosti vycházíte, vidíte hejno žen, všechny mají na rukávku pásku feministického spolku s označením své funkce, které se rve o mužské genitálie v pytlích s nemocničním odpadem. Ty nejúspěšnější honem volají taxi a uhánějí na transplantační kliniku, dokud je úlovek dost čerstvý na to, aby se jim dal přišít.
