Upomněl jsem se na zkušenost s ním: Poté, co mu pidistrančika složená z bláznů, naivů, pomatenců a kariéristů poslala text s otázkami, které by s ním ráda prodiskutovala, pospíšil do televize, a na co se ptali, z toho měl proslov.
Když Televize DVTV dělá (i dobrou) práci; docela dobrou; jak je v zemi už málem zvykem, chybí skoro jakákoli možnost zpětné vazby (doby, kdy se dalo reportérce Drtinové zavolat do studia ČT po zmrveném vysílání, kde se ptala jak malé dítě, a upozornit ji, že to, co chtěla vědět od premiéra bylo hloupostí už v premise otázky, a že není divu, když rozhovor za mnoho nestojí, když je proto o ničem, pominuly); ale i za Husáka dávalo smysl se na vystoupení politiků dívat, protože ne vše, co vypadá jen jako otravné tlachy nemá obsah vůbec žádný; čili: Když musí do vysílání se dostavit místopředseda EP, Telička, který byl najat, aby telil český vstup do EU, je to příležitost nahlédnout mu do ledvin.
A on opravdu musí, protože když se na politiku dal, není myslitelné, aby nepřijal pozvání povyprávět veřejnosti o své nové straně. Povyprávět, ano, nepíšu povykládat ani pohovořit, protože když politik sedne a mluví a mluví a málem překřikuje moderátorovu otázku není to rozhovor, ale vyprávěnka. Nejzákladnější slušnost osoby, která přijde dát interview, je: Dát inteview. Je to skoro důležitější než nepřijít v černém svetru za pět set eur, ale vzít si přes něj lehké sáčko. Dávání interview si představuju takto: Moderátor se zeptá, tázaný odpoví; interakce přitom není vyloučena. Když ale přijde do DVTV Telička, tak i když má černý svetr, myslí si asi, že je tam od toho, aby hlavně neztratil glanc, aspoň mně to tak připadá, a mluvil on, vždyť od toho, myslí si možná, přece je politik. A tak se dozvídáme o jeho zkušenostech a jednáních, která absolvoval; k mému překvapení - neb nejsem z něho a jemu podobné sorty ještě úplně ztupělý - neřekl ani slovo o tom, co konkrétně teda vlastně na těch jednáních dělal; asi proto, že to by vedlo k otázkám, proč jednání, která za nás - naším jménem - vedl vedla k výsledkům, ke kterým vedla; no tak to vidím. To by pak totiž byl skutečný rozhovor a ani by nemusel by být o podstatě věci, ale když toho by nebylo, nutně by byl o podstatě poslance Teličky; to bychom totiž hned viděli, jak je to se skutečnými schopnostmi a skutečnými motivacemi lidí jako on, kteří jsou za ČR v EP, viděli bychom to z toho, jak by odpovídal; a jsem přesvědčen, že odpovědi by to byly prázdné, protože drze prázdné a přitom agresivně nafoukané bylo - dle mého - i to, jak odpovídal na otázky moderátora Veselovského. Pokud by někoho zajímalo, co jsem zmínil v perexu tohoto textíku, tak archivuji mail, který mu byl poslán, a na který neodpověděl, tak televizní rozhovor, který pak dle mého vypadal jako by jej upletl z otázek mu poslaných tou pidistranou, čili zpola ukradený: Byl to ten rozhovor, kde v televizi povídal, co bude dělat jako místopředseda EP, a odehrál se krátce po zvolení do této funkce. / A tak když dnes v DVTV na upřímnou otázku, proč nebude kandidovat na prezidenta řekl, že na Havlově židli nemůže sedět bývalý komunista, mám za to, že to bylo skoro už nepochopení, v zemi, za kterou mohou být místopředsedy EP ti, kteří se v této židli už od nás vystřídali, něco takovýho už málem možný je. Bylo by hezké, když nebude mít zdar se svou novou partají: (dejte sem) Hlas! Takhle mohu než lidem poradit, aby až bude dělat ty přednášky, o kterých povídal, nečekali, že se něco dozvědí; no to jestli se bude chovat jako ve studiu DVTV. A nebo, víte co, přineste si to napsané, dejte mu to před začátkem a jestli jste šikovní, on se vám na to pak třeba podpíše.
