Vyjednat dohodu o narovnání mezi soudci a státem, spočívající v tom, že soudci vymění svoje právo žalovat stát o sporné dlužné doplatky mezd za zlomek tohoto nároku, je možno vydávat za slušný politický úspěch. Otázka je, jestli to nebyl omyl. Zcela mimořádný jev však je, že všichni jsou přitom spokojeni.
Některým lidem připadá podezřelé, že zvýšené mzdy se stát uvolil doplatit jen těm soudcům, kteří se zavázali: stát nežalovat. Jenomže právě to je základní znak obchodu, který se jmenuje: narovnání. Ti, kteří tento termín znají, necht´ ted´ kousek přeskočí: narovnání je právní akt, kterým se dvě strany sporu, potenciální žalobce (nebo již žalující) a potenciální žalovaný (nebo již skutečně žalovaný) dohodnou, že místo toho, aby se tahaly před soudem, se domluví na způsobu jak urovnají svůj spor a svoje sporné vztahy narovnají (odtud termín narovnání). Většinou to bývá tak, že ten, který má pravdy méně a cítí svoje postavení jako nejisté, ustoupí víc. Víc ustoupili soudci: spokojili se s méně než polovinou toho, co žádali a o čem tvrdili, že jim podle zákona náleží. Podle různých úvah tak učinili pod tlakem vědomí, že zákon je sice na jejich straně, ale jen zákon nižší právní síly. Ve skutečnosti, že jejich nárok je nejen sporný, ale v podstatě v dosahu jejich rozhodovací kompetence neexistující. Naproti tomu stát si nejspíš myslel, že by nebylo dobré tak docela si soudce poškorpit a porazit je, protože - přece jenom, soudcovský stav je významným prvkem uchování pořádku a bezpečí ve společnosti, a tak, dost možná, jim aspoň těch pár desítek procent gáží navíc vyplatí prostě v zájmu uchování dobrých vztahů se soudci. Nebo že by se bál? Zdá se, že stát de facto ustoupil soudcovskému tlaku. (Samotná struktura kauzy je velmi pozoruhodný sociomodel). A na základě této úvahy tedy bylo podepsáno, že soudci, kteří tvrdili, že mají právo na doplatek řádu několika miliard, se spokojí se zlomkem této částky výměnou za ztrátu možnosti žalovat o celou jimi požadovanou částku. Kdo by nepodepsal, má samozřejmě možnost si to zkusit. Uvidíme, kdo bude ten šikovný, který ukáže soudcům, jak málo znají zákon. Anebo naopak, který se zesměšní? Těším se na průběh i dohru této kauzy a doufám, že nám nebude odepřena
Je to vlastně zajímavý precedens: na základě sporné právní úpravy vytáhnout ze svého chlebodárce aspoň něco, ač oba myslíme, že asi spíše nemám právo vlastně na nic, jsem však tolerován, podporován a zároveň šmiknut. Druh způsobu přiznání svého druhu prémie
