Existuje názor, že protože občané ČSR německé národnosti ztratili nabytím občanství říšskoněmeckého občanství československé, existoval v r.1945 důvod k vyhoštění každého z nich neb se zdržovali na území ČSR neoprávněně.
Uvádím to v souvislosti s vystoupením kancléřky SRN A. Merkelové, že neexistoval morální ani politický důvod vyhoštění osob německé národnosti, bývalých říšskoněmeckých občanů, z Československa. (Zde připomínám, že - podle mně známých pramenu - zaniklo říšskoněmecké občanství zánikem Říše jako takové).
Píšu otevřeně, že mne zodpovězení otázky, zda názor shora uvedený, tedy ohledně existence právního důvodu pro vyhoštění Němců z Československa tohoto, tedy spočívajícího v tom, že neměli československe občanství, neboť jej pozbyli tím, že jim A. Hitler svým výnosem hromadně udělil občanství říšskoněmecké, docela zajímá.
Zde uvádím ještě argument, který je nabíledni, že totiž, přirozeně, kdokoli se jistě mohl říšskoněmeckého občanství vzdát, pokud by chtěl, a požádat si o občanství protektorátní. Je jisté, ze v takovém případě by mu po válce bylo občanství československé na jeho žádost úřady ČSR obnoveno. Je zjevné, že tedy bylo věcí uvážení každého jedince, jestli chce být občanem Říše nebo občanem Protektorátu Čechy a Morava.
Tvrzení o tom, že Československo uplatnilo vůči Němcům princip kolektivní viny, tím, že je po válce odsunulo ze svého území, je ve světle shora uvedeného výkladu, je-li správný, zcela neoprávněné.
Tímto svým textem se žádným způsobem nevyjadřuji k ostatním záležitostem, jako je například rozhodnutí mocností o odsunu, které je často v ČR připomínáno.
Pravdou je, že vyhoštění osoby z území státu je v podstatě považováno i dnes za zcela oprávněné, pokud se jedná o osobu, která neprokáže, že je občanem toho státu a nebo že se na jeho území zdržuje se souhlasem toho státu.
Shora uvedené by tedy nasvědčovalo tomu, že odsun obyvatelstva hlásícího se k němectví z území ČR, po roce 1945, byl v souladu s i dnes platnými právními principy a obvyklou legislativou, a to nejen legislativou českou, ale i vlastně každého jiného evropského státu, a zdaleka ne jen evropského. Jak jsem napsal už v úvodu, myslím si, že by bylo potřeba uvedené právní otázky jasně zodpovědět, objasnit a vyložit: Tedy, je-li to pravda nebo ne.
To, že ve vřavě následkem důsledku zjitření válkou mnozí při odsunu zahynuli, je samozřejmě vážné a tragické, avšak nebylo to cílem českého národa jako celku, ale dílem jednotlivců. Vinu na tom však nelze přičítat dnešním občanům ČR a ani nynější České republice.
