Po Miloši Zemanovi bude poptávka po kandidatuře osoby ukotvené v liberální demokracii, s prozápadní orientací, se stopou pravdy a lásky a nezkompromitovanou. Jaké by měla tato žena šance?
Zásadni minus jejího zivotopisu nesporně je to, že patří do okruhu osob, které rozhodovaly o zveřejnění.n nepravdivé informace o zabití studenta Šmída jednotkami Veřejné bezpečnosti při studentské demonstraci 17. listopadu 1989.
Tato lež, kterou nazývají její aktéři omylem, se přitom výrazně zapsala jako roznětka skutečnosti, že na Václavské náměstí se odhodlali vyrazit rodiče studentů, generace, ktere bylo mezi dvaceti a pětatřiceti v roce 68. Tihle lidé uvyklí gulasovemu komunismu, jejichž zlomení se však začalo hojit pod vlivem zprav, že Michail Gorbačov v Sovětském svazu dává ruce pryč od potlačování lidských práv , se pod vlivem zvěsti vysilané RFE, že komunistická policie zabila studenta v den výročí fašistického potlačení studentského hnutí u nás, přestali hrbit.
Přesto však, to co Šabatová a druzí udělali, byla lež. A od nich to převzala a pote odvysílala RFE a odtud to věděl národ a to prispelo tomu, ze šel do ulic. Byl to podvod na veřejném mínění a tedy i na demokracii? To záleží na tom, jestli to, že to lež je mohli tušit... Ať už to byla vědoma dezinformace kohokoli, a ať už k ní použil jako pláštík kohokoli, byl by to přesto podvod, který pomohl zlomit vaz socialismu v ČSSR, na což se valná část zdejší populace těšila už od Února roku 48. Ospravedlňuje to takové jednani?
Anna Šabatová to vědět nemusela a možná ani nevěděla. A ovšem, Anna Šabatová byla jednou z prvních signatářek Charty 77. Tady se nám více obrazí míra stochasticismu vrcholné politiky,.
Pravdou je, že kdyby onoho podvodu nebylo, nedaly by se věci do pohybu tak, jak se daly. Lze napsat, že by také nenastaly ty privatizační řekněme přehmaty, které nás zavedly do dnešního našeho bolavého údolí.
Tak trochu problematické je rovněž působení Anny Šabatové v postavení ombudsmanky. Z nějakého důvodu vedle v lecčem správné asi orientace učiní čas od času opakovaně něco, nad čím se nemalá část veřejnosti pozastavuje jako nad mírně řečeno "renoncem", Anna Šabatová si za tím však pokaždé stojí.
Tak či onak, tato země patrně nemá, snad vyjma Hany Marvanové, která však je ještě příliš mladá, jinou osobu ženského pohlaví, která ještě na prezidentku nekandidovala, a mohla by tak učinit bez rizika blamáže. Tedy ještě jedna by tu byla, tou je paní Němcová z ODS, ta však už opakovaně do prezidentské volby dosud jít nechtěla. Odhadla své šance realistický asi. Pokud by na tom setrvala, tak by to paní Šabatová mohla zkusit.
Jaká by to byla kritéria, aby ji lid hlas mohl dát... A kam by nás to přivedlo.
Přesto, k jejím jmenování rytířkou Čestné legie francouzským prezidentem se sluší a patří než jí poblahopřát.
