Při té zprávě se mi vybavila spousta věcí. Například můj televizní seriálový kolega profesor Rajko Doleček, po mamince poloviční Srb. Ten se svým odporem k bombardování tehdy v roce 1999 také zůstal osamocen…
Zdůrazňoval tehdy, co jen mohl, že bombardování je špatně. Měl svou druhou domovinu vlastenecky rád. Ale kdo by tehdy poslouchal hlas nějakého doktůrka, co žije a pracuje přes tři sta kilometrů od Prahy…
Rajko Doleček zůstal svému Srbsku věrný do konce života. Na jeho poměrně nedávném pohřbu v ostravském krematoriu jsem zaregistroval možná dobrou třetinu smutečních hostů ze Srbska. Ostře řezané tváře, jako od těch mafiánských skupin ve filmu Buldoci a třešně.
A když smuteční síní zněla srbská vlastenecká lidová písnička
„… tamo je moje selo, moja Srbija…"
kutálely se po těch ostře řezaných tvářích veliké slzy.
S Rajkem jsem se seznámil v sedmdesátých letech coby dopisovatel novin Ostravský Večerník. Dělal jsem s ním celostránkový rozhovor. Titulek zněl: Říká nejez, nejez…
Rajko mne překvapil svou vstřícností; nemusel jsem mu při interview strkat pod nos mikrofon. Sedl si ve své porubské ordinaci za psací stroj – a na mé ústní otázky odpovídal písemně přímo přes klávesnici. Tím mi hodně usnadnil práci i autorizaci…
V osmdesátých letech jsme byli takoví „tři mušketýři“, kteří napsali a moderovali tehdy masově sledované populárně naučné televizní seriály. První mušketýr Radim Uzel, seriál Rodičovské otazníky, druhý mušketýr Rajko Doleček, seriál Nebezpečný svět kalorií; a mně je ctí, že jsem se mohl k nim přiřadit svými dvěma seriály Kurs rychlého čtení a Počítačová dilemata.
V tom prvním z nich, Kursu rychlého čtení (scénáře psány od roku 1985, natáčeno 1986, vysíláno od ledna 1987), se moje dráha s Dolečkovou opět nakrátko proťala. Sice jen na dálku, ale právě my dva jsme už v tom roce 1986 demonstrovali, jak se jednou bude e-mailovat. Já jsem vznesl přes fiktivní počítačovou síť dotaz, Doleček mi za pár sekund jadrně a vtipně odpověděl. (Podle mého předem napsaného scénáře; jak jinak, když tehdy každé slovo moderátora seriálu muselo být předem napsáno a předem schváleno.) V krátkém videu z youtube to najdete ve stopáži od 1:40 do 2:30.
Podívejte se:
Na youtube toto video shlédlo, jak jste si možná všimli, na tři sta tisíc návštěvníků. A když připočítáme další řadu jeho kopií na jiných webech, může to být ke čtyřem stům tisíc. To však není nic proti televiznímu vysílání seriálu na počátku roku 1987 – diváků seriálu byly jistě miliony. Jedna televizní stanice v celém státě, pouhé dva programy… Kdo o tom neví, ten nežil v naší zemi.
Ze zákulisí té jedné seriálové scénky se dají ovšem vyvodit další myšlenky; soudím, že mnohdy velice zajímavé.
Například:
Čas 1:23. „…náš pokoj se stane terminálem jakési celostátní počítačové sítě…“. Při prvním točení této scény naostro jsem řekl „… celosvětové počítačové sítě…“. Režisér to ovšem okamžitě stopnul. Kde že by se dalo pomyslet, že si někdo z domu bude nekontrolovaně vyměňovat informace s někým v Západním Německu, Rakousku, Francii nebo snad dokonce v USA, kde přece nedominují lidé jako my, ale jen divé imperialistické zbohatlé vykořisťovatelské bestie, s nimiž se stýkat je protistátní a trestné. No a tak jsem musel slovo celosvětové opravit na celostátní.
Čas 2:30: ….budeme moci z takovéto sítě informace nejen dostávat, ale i do ní vkládat…. Čirá fantasmagorie, že? Aspoň v tom žila většina obyvatelstva. Ne že by to pokládala za absolutně vyloučené, ale měla to za reálné jen pro ty, kteří vždy měli čistou brilantní jedničku z matematiky a fyziky, kteří umějí profesně programovat… Ale pro běžného člověka? Nenechte se vysmát, pane Grubere!
Čas 2:40: …přes takovou síť budou probíhat bezhotovostní platby… Opět pocit sci-fi u mnoha lidí.
Čas 2:46 …mohou se takto platit služby a zboží vybrané z katalogu, ba i zájezdy cestovních kanceláří… Před 35 lety stejná fantazie jako dnes třeba Star trek.
Čas 2:54: …budeme moci duševně pracovat z domu, mnoho kanceláří úředníků půjde zrušit… Z domu dnes pracuje kdekdo, jen s tím rušením kanceláří jsme poněkud pozadu.
Čas 3:06 … konference by se mohly uskutečňovat i tak, že každý je na jiném místě, třeba i doma… No to jste ještě nezažili, viďte?
Nakonec jsem poznamenal, že by se přes počítačovou síť hůře intrikovalo a mafianizovalo. Neřekl jsem rovnou, že elektronicky se hůře domlouvá úplatek, ale naznačil jsem, že na dálku nejde společně posedět u kafíčka. A tedy tajně v separé kout obskurní pikle.
To vše (kromě mnohého jiného) bylo už tehdy součástí mého originálního kurzu technik duševní práce, který jsem coby mimikry proti totalitě nazval kurz rychlého čtení nebo kurz racionálního čtení. Každý si i z toho jediného videa domyslí, jak diametrálně a s jak obrovským přesahem se to odlišovalo od zahraničních kurzů zvaných speedreading, Schnellesen apod., kde se tehdy většinu času jen cukalo s kartičkou na stále širších skupinách znaků.
No a v jaké době tyto myšlenky vznikly? Zejména pro mladší a střední generaci: Informace se získávaly tak, jak je ve videu ukázáno v čase 0:05 až 0:50. Místo dnešních vteřin se na informaci čekalo leckdy i měsíce.
Klidně se podívejte na to video pečlivě ještě jednou.
Téměř všechno nové je v počátcích vysmíváno jako nesmysl, bláznovství, fantasmagorie. Nebo, možná ještě hůře, je provázeno lhostejností velké části obyvatelstva. („Jděte s tím pryč, to mne nezajímá ani nikdy zajímat nebude.“)
Historie se opakuje, jen s jinými záležitostmi.
Jak před pětatřiceti lety lidi trápila pomalost a nekomfortnost toků informací, tak teď nás trápí
- manipulace, fake news,
- nedostatečná mediální gramotnost,
- podrazy a křivárny v byznysu, v politice, v každé honbě za penězi, mocí a vlivem.
Jenže, i na tyto problémy už existuje – a je dnes poměrně nový – úplný lék. Jmenuje se multimetodická tabulka řečnických triků. Shrnuje všechny známé typy triků, podrazům manipulací, fake informací všech zemí a dob, tedy z minulosti i přítomnosti – a nechává prázdná místa pro komunikační fauly, které někdo vymyslí v budoucnu. Ještě nejsou na světě, ale v tabulce už mají své vyhrazené místo i vlastnosti. A hlavně jejich prokouknutí a optimální obranu proti nim.
K této multimetodické tabulce je dnes mnoho lidí lhostejných, ba o ní ani nevědí. A přece je to něco, co se, pevně věřím, bude v blízké budoucnosti uplatňovat masově a každodenně, jak dnes internet, mobily a počítače.
Ale mainstream mne ohledně té tabulky zatím neoslovuje, i když já bych se podělil rád…
Závěrem
A jak jsem došel od Srbů a Rajko Dolečka až k té multimetodické tabulce? Není to odběhnutí od tématu?
Není. Souvisí to náramně. Tam, kde by každá komunikační špatnost ve veřejném prostoru byla předem odsouzena k zániku, předem odsouzena ke všeobecnému zadupání do země, k odsunutí jejího autora na okraj společnosti, tam by se – i když to zní fantasticky odvážně – třeba téměř neválčilo.
Všeobecná znalost multimetodické tabulky – psychologická revoluce v mezilidské komunikaci – klidnější férovější svět.
Být to všeobecně známo v roce 1999, třeba by nebylo ani bombardování Srbska. A Zeman by se nyní neomlouval srbskému prezidentovi.
A co že je vám některým dnes po nějaké multimetodické tabulce řečnických triků? Že nezájem? Že "nenechte se vysmát, pane Grubere"? No – tak ten váš nezájem až despekt je mi velmi povědomý. Je naprosto stejného druhu a intenzity jako kdysi ten nezájem o počítačové sítě, e-maily, bezhotovostní platby přes síť, práci z domova, videokonference…
A vůbec…
