Nebudete ani svěžejší a akceschopnější na splnění svých závazků a předsevzetí. Když už v těchto dnech probíhá u velké části obyvatelstva myšlenkové hnutí za zlepšení některých oblastí života – což takhle zkusit vzít do rukou profesionálně umění plnit předsevzetí; tedy prakticky s jistotou úspěchu.
Naučit se plnit předsevzetí se dá obdobně jako naučit se plavat, lyžovat, jezdit na kole nebo řídit auto. Čili – naučí se každý člověk, který není nějak extrémně hendikepovaný a který prostě dbá pokynů instruktora.
Vybral jsem si pro dnešek z mnoha různých konkrétních předsevzetí závazek naučit se cizí jazyk. Konkrétně angličtinu. Dovoluji si nastolit toto téma, protože nepřímo se jím zabývám vlastně celoživotně a přímo profesně už dvaadvacátým rokem. Tipuji, že tudíž málokdo má tak bohatou databázi konkrétních stesků, tužeb a přání tolika lidí jako já. A rád se o to nejdůležitější z ní s vámi teď podělím.
Obracím se především na lidi nad 30 let, kteří se nemohou jen tak sebrat a vypadnout na rok studovat do anglicky mluvící země. Vynechávám i ty, kteří pracují v nadnárodních firmách v duševních profesích a mají tedy stálé užívání a zlepšování ošetřeno.
Mám na mysli vás, statisíce až miliony běžných lidí, kteří mají své závazky, práci, rodinu, povinnosti, zaneprázdněnost – a při tom všem stále hrozivěji tuší, že před angličtinou neutečou a že nad nimi drak neznalosti této řeči rozevírá svou hrozivou řvoucí tlamu stále blíže a blíže.
Dovolím si svou pomoc rozdělit na dvě části – dnes jen shromáždění problémů, řešení až příště. Takhle to totiž dělá už více než sedmdesát let metoda zvaná brainstorming nebo brainwriting. Tato metoda si moudře uvědomuje, jakým zabijákem pro bohaté hromadění postesků a tužeb je okamžité kritické hodnocení. Kolik dobrých nápadů zůstalo nevysloveno proto, že majitel nápadu si říkal: „Stojí mi to za to být aktivní a dát něco do placu, když se hned vzápětí ozve nějaký kretén s tím, že je to blbost?“
Takže dohodnuto? Já dále uvedu výběr nejdůležitějších problémů – a srdečně i naléhavě vyzývám k co nejbohatší diskusi. Prosím velice všechny diskutující, odolejte pro tentokrát nutkání hodnotit a posuzovat (zejména nutkání kriticky posuzovat až odsuzovat) své kolegy spoludiskutující – a jen přidávejte a přidávejte, rozvíjejte, prohlubujte… diskusní systém s vlákny je na to jak dělaný. A až to budeme mít, až se i ti nesmělí v klidu a pohodě vyjádří, pak teprve začnu rychle uvažovat o dalším článku, řešícím. Tam si zahodnotíte s chutí.
Hlavní okruhy postesků, problémů i tužeb spojených s angličtinou
- Jsem lajdák, je to se mnou těžké.
- Nebaví mne učit se gramatiku.
- Jakou zvolit učebnici, kolik času v průměru denně? Kdy?
- Jak je možné, že rozumím docela dobře a aktivně si netroufnu říci skoro ani slůvko?
- Co dřív? Slovíčka nebo celé fráze?
- Odkud vůbec začít?
- Potřebuji se přinutit každý den nebo aspoň obden ke studiu. Pracuji mnoho hodin denně duševně a chybí mi morální síla se přinutit.
- Teoreticky dovedu snad i poradit, jak se přinutit, ale prakticky jsem ještě nezačal.
- Odkdy a jak začít učit dítě cizímu jazyku? Má cenu motivovat se svým děckem a učit se s ním zároveň? Do jaké míry hrozí, že své dítě jako rodič hned zkazím svou neznalostí a špatnou výslovností?
- Je vhodné učit se v kurzu jen s cizincem, který není schopen vysvětlit gramatiku v češtině?
- Což takhle zkusit doma v rodině mluvit jeden den v týdnu pouze anglicky, byť s chybami a primitivně?
- Co když mi chybí příležitost používat soustavně cizí jazyk?
- Jak se motivovat, když po půl roce učení nejsou výsledky podle plánu?
- Jak využít dopisování, skypování, sociální sítě a internetové možnosti vůbec ke kontaktu s cizinci? Raději s rodilými mluvčími angličtiny nebo se znalými nerodilými mluvčími?
- Učitel není dost přísný a důsledný.
- Učitel nezvedne hladinu zájmu.
- Mám problémy s tím, že nemohu sama sebe poslouchat, takže nejspíše mám problémy s výslovností a to mne odrazuje.
- Má cenu využívat i krátké několikaminutové prostoje k jakémukoliv kontaktu s angličtinou? Jak to, že zpočátku to jde nadšeně a nakonec tak malé procento lidí to vydrží dělat dlouho?
- Učit se více cizích jazyků najednou? Do jaké míry se to může plést a do jaké míry jeden jazyk pozitivně pomůže znalosti toho druhého?
- Ke studiu se dostávám až večer, ale to se nenaučím nic, protože se mi promítají v mysli problémy ze dne. Mám si dát večer před angličtinou rozcvičku, běh, sprchu nebo tak něco?
- Potřebuji umět aspoň primitivně konverzovat co nejrychleji.
- Jak aplikovat naučenou gramatiku na konkrétní mluvená slova, když gramatika se probírá na jiných (vzorových) slovech než jsou ta, která potřebuji k praktické konverzaci?
- Jak s co nejmenší námahou a vypětím a co nejrychleji oprášit znalosti dávno nabyté a mezitím zapomenuté?
- Což takhle úmyslně se dostat do situace, kdy mi řadu dní nebo týdnů nezbývá nic jiného než mluvit anglicky? Má to jen výhody? Nebudu mít z toho šok a tedy kontraproduktivní působení?
- Večer se přinutím knihu vzít do ruky, ale poté do pěti minut usnu.
- Jak je to vlastně s tou pevnou vůlí? Když ji vynaložím, spíše se mi angličtina v tom momentě zhnusí. A už se potom „neodhnusí“.
- Zatím žádná ze studijních pomůcek mi neseděla přesně na tělo.
- Problém zapamatování. Problém přenosu naučeného z učebny do praktických situací.
- Nevím, jak to přesně nazvat, ale prostě „rozumím pomalu“. Rozumět rychle mi nejde. A to mne pak nebaví.
- Učitel má nade mnou výhodu – tomu se to mluví, když jazyk studoval dlouhá léta na fakultě jako svou hlavní celodenní práci. Ale co já? Dovede se on vcítit do mne, že já to potřebuji ovládnout ne jako svou hlavní práci, ale PŘI své práci, při rodině, při všech povinnostech? A klidně i s řadou gramatických nedokonalostí, s jakýmsi gramatickým minimem, jen se prostě domluvit… Takový učitel mi neporadí, co se NEučit.
- Mám velkou chuť něco říct, ale v tu chvíli mne prostě nenapadají slova. A už vůbec ne nějaké jejich pospojování podle gramatických pravidel.
- Úplná slovní zásoba angličtiny mi připadá jako nekonečný oceán. Jak ho přeplavat?
- Jak všelijak si mohu učení zpříjemnit?
Toto je jen malý dílčí nástřel. Více hlav více ví – tak je, prosím, dejte dohromady, řekněte známým, ať si s vámi také zapřemýšlejí a „spolupostesknou“.
Na závěr dvě nejdůležitější citace od lidí – jedna problémová a druhá velmi nadějná:
- Chytá mne beznaděj při pohledu na dlouhé a vysoké police s angličtinovou literaturou a pomůckami v každém větším knihkupectví. Toho nezvládnu vstřebat ani tisícinu! Jak si vybrat, kdy se to všechno předhání a přebíjí jedno druhým v lákavosti obálek? (Poznámka DG: Jde tedy o tzv. rozhodovací paralýzu.)
- Stále mám bláznivou naději, že přece musí existovat něco, na co zatím ani ty nejučenější hlavy na univerzitních katedrách anglistiky nepřišly. Vždyť historie zná řadu převratných objevů a vynálezů. Před Wattem celý svět myslel, že vrcholem pohonu bude vždy kůň, před Marconim, že bez drátů nelze předávat informace na dálku přes moře, před Flemingem, že na bakteriální sepsi není léku a musí se na ni umírat. A pak najednou přijde OBJEV, veliká úleva, vše vyřešeno. Proč by k tomu nemohlo dojít v psychologickém umění naučit se cizí jazyk?
Prosím, v diskusi byste mohli ty problémy z článku znovu vypíchnout (třeba Ctrl+C, Ctrl+V) a když ten dotyčný problém je vaším problémem taky, tak přidejte jedno „+“. Nebo jej rozviňte ve vlákně. Čím bohatší diskuse bude (znovu opakuji – teď ještě nehodnotit!), tím lépe mohu následně zacílit svou pomoc. Děkuji předem uctivě za vaši aktivitu.
Protože – naděje umírá poslední.
!!!
