Což takhle vzít naši současnou společenskou a politickou mizérii, krádeže, tunely, podvody, šlendrián a nevím co ještě ne jako podnět ke stresům, rozčilování se a ústnímu i písemnému vzteklému nadávání… ale jako zkoušku vlastní psychické odolnosti. Jako výzvu sobě samým, zda i v tak paradoxní absurdní době se stále dokážeme smát, usmívat, užívat si každého ždibíčku pohody.
„Rozčilováním se mstíme sami na sobě za chyby druhých,“ řekl kdosi neznámý – a já to rád svému okolí připomínám, osobně i služebně.
Navrhuji vám nemstít se.
Inspiroval mne blog kolegy Jirky Černáka o tom, že 20. století preferovalo úspěch a 21. století by mělo preferovat štěstí. Jistě si v případě zájmu tento zdejší článek dohledáte. Souhlasím s jeho autorem v tom, že úspěch ve smyslu stále většího společenského a profesního postavení, stále luxusnější hmotné spotřeby má řadu negativních průvodních rysů: přidává starostí se zvládnutím nových pozic a povinností, ubírá šancí tiše šťastně postát, posedět při meditaci na schůzce se sebou samým (neboli - celá ta zběsilá rychlost honby za čímsi nám ubírá šanci jít pomalu ke studánce, jak naléhal Exupéryho Malý princ), vyčerpává a narušuje životní balanc.
Méně bych souhlasil s tím, že tomu štěstí prý zatím nikdo neučil nebo se neučil. Učíme se přece všichni stále – prostřednictvím skvostů umění, přírody, dobrých lidí, prostě všech druhů stavů dobré mysli.
Já bych přiměřený úspěch a životní šťastnou pohodu nestavěl proti sobě. Peníze nečiní člověka šťastným, ale uklidňují. Dávají čas, dávají šanci pečlivěji se starat o své fyzično i duševno. Starejme se tedy o svůj materiální úspěch do té míry, ve které ještě více volného času dává než bere. Budeme pohodovější, s tou pohodou pak více ve formě – a tudíž výkonnější v zajišťování materiálních statků. Zvládneme více zabezpečení za méně času. S méně chybami, s menší únavou, kulturněji. To opět přidá pohody – a tak dále v pozitivní zpětné vazbě.
Napadá mne toho ještě mnoho, ale budu končit – aby v délce textu nezanikl výrok pravého umělce života, Jana Wericha. Na sklonku života charakterizoval svůj pokročilý věk a zhoršující se zdraví geniálně po svém – takto: „Stáří je svinstvo. Ale, koneckonců je to jedinej způsob jak tady na tom světě ještě chvilku pobejt.“
Dodám jemnou parafrázi, s úctou k inspirátorovi:
„Život bývá svinstvo. Ale – život je jedinej způsob jak tady na tom světě vůbec pobejt.“
Tak – pobejvejte :-)
