Na idnesu byl článek o slabší angličtině některých členů naší nové vlády. Více či méně kriticky se vyjadřoval o ministrech Stanjurovi (finance), Jurečkovi (práce a sociální věci), Baxovi (kultura) a Černochové (obrana).
Počet diskusních příspěvků pod článkem za pár dnů dosáhl úctyhodného čísla nad 1200.
Diskutující se v drtivé většině případů rozčilovali, co to je za pořádek. Často celkem logicky uváděli, že na mezinárodní úrovni se ani tak moc nepočítají oficiální jednání, kde je na jemné nuance jazyka i pro pokročilé znalce angličtiny potřebný tlumočník; ale že rozhodující prestiž a vyjednávací výsledky vznikají v kuloárech, mezi čtyřma očima, z rodících se osobních vztahů mezi ministry téhož resortu různých zemí.
Kdo neumí anglicky, je negramotný
No a v civilizovaném světě se dnes už poměrně všeobecně uznává: Kdo neumí anglicky, je negramotný. Kdo umí anglicky polovičatě, je polonegramotný. No, když jste zahraniční politik – kamaraďte se na mezinárodních setkáních s českým ministerským kolegou, kujte spolu spojenecké pikle, když on je polonegramotný… Co si pomyslíte? „On/ona je určitě z nějaké zaostalé země, kde se lidé do ministerských křesel dostávají všelijak…“
Diskutující pod článkem tedy byli většinou destruktivní. Sice oprávněně a logicky, leč destruktivní. Málokdo však byl konstruktivní, tedy hledající a nalézající řešení. A nenašel jsem (přes docela podrobné procházení té diskuse) nikoho, opravdu NIKOHO, kdo by konkrétně upozornil na následující věci. Na které tedy zde upozorňuji já.
Ministr, a vlastně i poslanec, soudce a každý významnější státní úředník, by se měl doučit anglicky (nejméně na úroveň C1) RYCHLE. Měl by si najít způsob, jak se naučit mnohonásobně rychleji než je obvyklé – při současné velké pracovní vytíženosti, při velké zaneprázdněnosti, častém cestování…
Doučte se anglicky rychle – v naší zemi máte snad nejlepší podmínky
Proč tedy nikdo v diskusi nenapsal, že
- naše země je v metodice rychlého ovládnutí angličtiny (a dalších cizích jazyků) nejspíše v nejužší světové špičce?
- právě v naší zemi vznikl vědní obor lingvopedie, který je právě o kvalitním a zároveň rychlém zvládnutí cizích jazyků?
- že všude jinde v okolním světě mají na cizí jazyky pouze jednotlivé metody, kdežto naše země má objevené multimetody – tedy nástroje, jak si ověřit, zkontrolovat, vyhodnotit všechny metody stávající a k nim si kreativně přivytvořit další metody… a z nich si pak namíchat pro sebe sama odborně i rychlostně optimální mix?
- že u nás od poloviny 80. let běží kurzy rychlostudia obecně. Že od počátku 90. let běží pro kohokoliv kurzy, které jsou právě pro ty důležité a hodně zaměstnané lidi jak dělané; kurzy s názvem Expresní angličtina pro zaneprázdněné věčné začátečníky? Že běží nejen v učebnách, ale že učitel může být s VIP žákem kdekoliv – v hotelu, v autě, v letadle, v kuloárech jakékoliv instituce, v přírodě…
Proč nikdo z té více než tisícovky diskutujících pod článkem idnesu neuvedl fakt, že zatímco v klasické standardní jazykovce lze dospět z nuly na úroveň advanced (tedy C1) u nás i ve světě plus mínus za šest a více let, tak v multimetodickém kurzu českého zakladatele lingvopedie se to dá stihnout v méně než půlročním období za mnohem méně než 200 hodin čisté výuky?
(Sám zakladatel a duchovní otec lingvopedie to stihl během čtyř měsíců za 90 hodin samoukovské čisté výuky. Stihl to při současné práci na dvojnásobný úvazek ve svém běžném zaměstnání a při neustálém cestování na různá místa. Vše ověřeno, odzkoušeno, potvrzeno řadou mezinárodních certifikátů.)
Proč média, tito hlídací psi správného fungování země, nepíšou o těchto úžasných objevech a vzdělávacích možnostech na prvních stranách, proč to rozhlasové a televizní stanice nikdy nedaly jako první zprávu dne v hlavním vysílacím čase? Proč mlčením promarňují miliardové šance prosperity naší země?
Tak pohledejte na googlu, jak se naučit anglicky hravě a pohodlně. Ale pozor – buďte opatrní u těch (mnoha) zdrojů a nabídek, které se s nezaslouženou výhodou přisály na velkou poptávku po rychlostudiu tím, že vstoupily na vzdělávací trh až po roce 1989. U takových hrozí (ne vždy, ale leckdy ano) určitá „vykutálenost“, bažení po vlastním zisku mnohem více než starost o pokrok žáků. („Sype to, tak to budeme nabízet.“)
Hledejte toho, koho napadlo vyučovat, jak se efektivně učit čemukoliv (a na jednom z prvních míst cizím jazykům) ještě v době, kdy se tím u nás nikdo jiný soustavně coby svou hlavní náplní práce nezabýval. Kdy bylo třeba vše vyzkoumat a ověřit od píky. Kdy to rozhodně „nesypalo“. Takovému průkopníkovi logicky záleží na vašem studijním úspěchu neporovnatelně více.
Průkopnický originál je vždy mnohem cennější než kopie, byť zdařilá. Znáte analogii v oblasti umění:
Originál slavného obrazu je samozřejmě vzácnější, mnohonásobně vzácnější než obraz namalovaný později řadovým málo známým malířem ve stylu proslaveného autora.
Originál slavného obrazu je samozřejmě vzácnější, mnohonásobně vzácnější než fotokopie stejného obrazu v nástěnném kalendáři; byť je to kalendářové zobrazení technicky kvalitní a na dobrém papíře.
