Bylo prokázáno, že Miloš Zeman v mládí znásilnil malé děvčátko! A Andrej Babiš utrhával motýlům křidélka! Nic z toho samozřejmě není pravda, ale chci těmito dvěma větami poukázat na jiný jev, který vidím jako daleko závažnější.
Z toho jevu, který hodlám popsat a rozebrat, je mi dost smutno. Ale pro chytrou menšinu čtenářů blogu mi to stojí za to, i když někteří z hloupé většiny se budou cukat. V boji s hloupostí nelze umdlévat.
Trápí mne toto: Proč lidé tak dychtivě, v tak velkém množství čtou a oceňují karmami konkrétní politické nebo společenské aférky, po nichž za pár dnů ani pes neštěkne – a proč tolik pomíjejí a provázejí svým nezájmem úvahy zobecňující, nadčasové, věčně živé a stále platné, které v sobě skrývají nejen tu jednu konkrétní politickou nebo společenskou aférku, ale stovky takových aférek, minulých, přítomných i budoucích; včetně řešícího návodu, co se má v této společnosti dělat, aby ty aférky nebyly, aby nás neiritovaly, neškodily nám; aby se zkrátka žilo dobře, komfortně spokojeně.
Sám jsem na tomto blogu udělal několik srovnávacích pokusů obsahu a) konkrétního aférkovitého, b) zobecňujcího návodného řešícího. A srovnával zájem a oblibu u čtoucího obyvatelstva.
Poslední z těchto pokusů je velmi vypovídající:
Blog typu a): Důchody zase relativně klesnou. Do pár dnů desetitisícová čtenost a karma nad 45. Přes sto sedmdesát diskusních příspěvků.
Asi po týdnu na totéž téma blog typu b), tedy mnohem užitečnější ke čtení: Naše současnost – věk diskontinuity. Podpořený moudrými adminy, zařazený do „zaujalo nás“. A přesto: Za první dva dny po zveřejnění čtenost jen něco málo nad pět set, karma pod dvacet. Diskusní příspěvky tři. (Později se to trochu zlepšilo – to se stává většinou tak, že se k četbě přes různé upoutávky dostává postupně jádro mých žáků, čtenářů knih, příznivců.)
V tom druhém blogu o věku diskontinuity bylo přece poctivě vysvětleno, proč ty důchody tak ostudně relativně klesají. I návod na to, aby neklesaly. Bylo tam o tom, že diskontinuita je džungle, civilizace je kontinuita. Jen trošku přemýšlivý čtenář se tam mohl (sice mezi řádky, ale snadno) dočíst, že kontinuita by měla být, že dnešní zákony mají být nastaveny tak, aby například slušný člověk měl pětkrát větší důchod než ten, který za normalizace byl v totalitní KSČ, a pětadvacetkrát víc než ten, který byl u STB… Pak budou všichni slušní se svými penzemi spokojeni – a ti neslušní ať nejsou, to je v pořádku.
A spoustu dalších záležitostí si může čtenář blogu b) domyslet o tom, že se prostě v civilizaci kontinuitně celý život člověka počítá, všechny jeho velké i malé mínusy a plusy, všechny podrazy i statečnosti – a podle výsledné bilance se člověk má; co do úcty okolí, co do přednosti před jinými, co do finančního zabezpečení atd. Špatně nebo dobře. To je přece civilizace, právo, demokracie, spravedlnost…
To se o tom tak málo lidí chtělo dočíst? Dvacetkrát méně než stonásobně více bezvýznamný blog typu a)? A z těch, kteří to b) přečetli, se to tak malému procentu líbilo? Tak málo lidem to stálo za diskusi? Zvláštní.
Uvedu ještě jednu analogii. Představte si, že by blogy psali už za dob lovců mamutů. Asi nějakým uhlem na skalní stěnu, ale psali by.
Blogy u lovců mamutů
Jednou by se tam objevil blog typu a). Třeba o tom, jaký je to skandál, že naší tlupě vyhasl oheň. A co víc – nevyhasl nedbalostí, ale zlým úmyslem lovce Hadí Oko z nepřátelské tlupy, který se vloudil k našemu ohništi, ukradl hořící větev a zbytek ohně polil vodou. Skandál!! Nepřátelé mají teď ve své jeskyni teplo a bezpečí před dravou zvěří, ale my se klepeme zimou. A vlčí smečky vyjí stále blíž. Co když ti vlci zardousí naše ubohé ženy a děti? A blíží se zima – asi zmrzneme. Achich ouvej, to je ale průšvih… Hadí Oko je darebák a vrah! Nevolte ho za náčelníka v žádné tlupě! Všichni by četli a destruktivně bez řešení nadávali, jaký že je to průšvih…
Jindy by jiný, osvícený kreativní člen téže tlupy dal na skalní stěnu blog typu b): Pro všechny z naší tlupy: Nebojte se chladu a nebezpečí dravců. Zde je návod, jak si rozdělat oheň znovu a znovu, i když zrovna blesk nerozčísl nedaleký strom. Když vám oheň náhodou zhasne, vezměte luk a obtočte jeho tětivou kolem dokola asi půlmetrové dřívko. To dřívko zasaďte dolním koncem do kusu stromové kůry, horní konec přidržujte. Pak jezděte lukem sem a tam, aby se to dřívko v dolíku stromové kůry co nejrychleji otáčelo. Vznikne tak třením teplo. Kolem toho důlku rozestelte to nejjemnější suché chmýří z trávy nebo z peří nějakého ptáka. Třete, třete, třeba do velké námahy a trpělivě. Pak se začne z chmýří kouřit, probleskne plamének, přidejte silnější dřívko, a stále silnější – a máte zase oheň. A rozděláte si jej, kdy chcete, nezávisle na nepřátelských zlodějích ohně. Bude teplo, dravci budou na distanc, bude opečené maso, bude nám hej, bude pokrok. Když mi budete dávat jedno stehýnko z uloveného zajíce týdně, naučím vás to. A dodám i nástroje a materiál - zkrátka bude to ode mne výrobek a služba na klíč.
Ale ostatní členové kmene toho osvíceného autora blogu b) by chodili kolem v drtivé většině naprosto nevšímavě. Nezájem, neotravuj, my máme jiné záležitosti… A hlavně s neprůstřelným přesvědčením, že NÁÁÁS nebude nikdo poučovat! Sem tam to někdo přečetl - a ohrnoval nos. Zaječí stehýnko by chtěl, hamoun jeden! Nic nedostane!
A jaký by byl vývoj dále? Když by si ten osvícený autor oheň podle své metody sám rozdělal a měl se dobře, tak ti zbylí ignoranti by za ním přišli požebrávat, ať jim ho také trochu dá. Oni dosud lenivě ignorovali, osvícený rozdělávatel ohně podnikl velkou námahu kreativní i fyzickou.
Túdle, pomyslel by si dávný vynálezce. Nechtěli jste mi dát ani malou zcela zaslouženou odměnu. A dokonce jste mne urazili více než nadávkami, urazili jste mne pohrdavým ignorováním. Co může být z vaší strany horšího? Tak si teď zmrzejte.
Oheň je přece jeho duševním vlastnictvím, takže ostatní ať si zmrznou, ať si jsou sežráni lítými dravci, když on jim ho nebude chtít dát.
Cítíte jistě tady někde zrod levicového parazitismu. Který žel přetrval i do naší žhavé současnosti. Náš bližní ať se namáhá a ať kreativně vymýšlí dvacetkrát více než my, ale běda, kdyby se měl mít dvacetkrát lépe. Přece my máme svá lidská (rozuměj levicově parazitní) práva. "Dej sem oheň, nebo si jej vezmeme násilím! Máme nárok!" Tehdy prosazovaný fyzicky, dnes pomocí levicového státu. (Souvislost například s dnešní imigrační vlnou snad zde nemusím široce polopatě uvádět.)
Doporučuji tedy více číst blogy typu b). Ani ne tak o tom, že Babiš utrhával motýlům křidélka, ale například o multimetodické tabulce řečnických triků, která má potenciál definitivně sprovodit ze světa veškerou lež, manipulaci, fake (dez)informace – a přinést psychologickou revoluci v mezilidských vztazích, která je tak potřebná a stále tak zaostávající za revolucí informačních technologií. To je obdobné jako ta metoda nezávislého rozdělávání ohně pro tlupu lovců mamutů. Kolik přečtení má už dnes asi tento blogový článek, také typu b)?
Přesvědčte se sami…
