Aféra o kázání vody a pití vína je venku od dnešního rána. Tedy – v Blesku, na idnesu a mnohde jinde. Já jsem však o ní psal zdejší blogový článek už včera navečer.
Jen se na ten můj včerejší článek pozorně podívejte. Je o tom, že u nás příliš mnoho lidí preferuje své zájmy před dodržováním pravidel. Zejména tehdy, když jim dodržování pravidel přináší citelnou újmu.
Zajít si do restaurace posedět s přáteli, dát si dobrého moku, nemuset se zvedat ze židle a opouštět oblíbenou hospůdku krátce po Večerníčku, to je pro mnoho lidí velmi důležité. To je pro ně jednou ze základních hodnot, na tom jim silně záleží.
Já sám jsem spíše ranní typ, v šest ráno se v bdělém stavu cítím lépe než v devět večer. Ale neupírám mnoha jiným lidem, že mohou být večerní typ, který rád posedí dokonce i po dvaadvacáté hodině. Pro ty večerní typy takovéto karanténní opatření musí být skutečný očistec, trýzeň. Ale – když je to pravidlo, tak se prostě jako každý civilizovaný člověk i já budu jeho dodržováním dobrovolně týrat, protože mám rozum a vím, že tím zabráním větší škodě. A hlavně proto, že ctím civilizovanost (jak jsem ji popsal včera právě zde).
Bytostný zájem mnoha lidí je zajít si na celý večer do hospůdky a posedět si. Pohovořit s přáteli, mít good time. Pravidlo ovšem dnes zní: Nechodit, zůstat sám nebo jen s nejbližší rodinou doma.
Psal jsem o tom včera v obecné rovině. Obecná rovina je přece cenná, zahrnuje v sobě všechny konkretizace, všechny konkrétní případy – i ty budoucí. Takže čtenářstvo, seznámené mj. i s poslední větou mého včerejšího blogu, si může dnes nevzrušeně a s naprostým klidem říci „ano, naše společnost už klopýtá, věci jsou na svých místech, čekáme další podobného druhu“. A ne se vzrušovat, ne se aktivizovat a psát komentáře pod článek o Prymulovi s Faltýnkem – mimochodem, v době psaní tohoto textu bylo těch komentářů už hodně přes tři tisíce. Jejich případ totiž přišel jako na zavolanou, dal se čekat, byl jen otázkou času.
Analogie: Odborník geograf veřejně napíše jeden den v obecné rovině, že každé ráno vychází slunce. Skoro nikdo si toho jeho textu nevšimne. A druhý den opravdu vyjde slunce – a tisíce lidí se nad tím v diskusi pozastavují, diskutují, mají z toho nervy… To je ale překvápko, to je ale šok, že?
Proč lidé tak málo naslouchají nebo čtou obecné závěry (v nichž jsou přece skryty tisíce konkrétních případů, často včetně návodů na řešení) a proč se tolik aktivizují jedním jediným z toho tisíce včera obecně popsaných případů? Přiznám se, že tomu stále nerozumím.
A že se budu muset v tomto směru ještě moc a moc učit…
