Reaguji na článek na mobilu idnes, který informuje o řadě různých mobilových aplikací pro čtení textů vyšším tempem, než je obvyklé. Ohlasy jsou různé, od nadšených po velmi skeptické. Tak – jak to vlastně je?
Článek si můžete přečíst například zde a jmenuje se „Mobil vám natlačí knihu do hlavy, ani nemrknete“. Samozřejmě že jeho název je, mírně řečeno, velkou nadsázkou a slibuje tak trochu modré z nebe. Které, jak známo, reálně získat nelze. Ale odpusťme autorovi tuto nadsázku. Věřím, že nebyla vedena snahou čtenáře klamat, ale přitáhnout její pozornost k obsahu. A obsah článku už má informační hodnotu slušnou.
Aplikace, které vám rozkouskují zvolený text a určitou (atraktivně vysokou nebo ještě vyšší) rychlostí vám jej problikávají po kusech velkých zhruba tři až dvanáct znaků na střed displeje mobilu nebo hodinek, tak tyto aplikace mají své plusy i mínusy. Respektive, různé aplikace mají ty své plusy a mínusy v různé míře.
Jako velmi nevhodné vidím ty aplikace, které drží jednou nastavené tempo „čtení“, například 300 slov za minutu od začátku textu až do konce. Samozřejmě že rozumné čtení je dynamický proces, kdy dobrý čtenář používá intenzivně svůj mozek a průběžně odlišuje důležité pasáže od balastních. A složité od jednoduchých. Na důležitých a složitých pasážích jeho tempo čtení musí výrazně poklesnout, jinak čtení ztrácí smysl. Nucenou nezmenšenou rychlostí pak v aplikaci projde sice text očima, ale informace mu „mine mozek“, jak trefně napsal jeden z diskutujících pod článkem. Na důležitých a jednodušších pasážích poklesne tempo rozumného čtenáře běžného textu také, i když ne tak hodně jako na pasážích důležitých a ještě k tomu složitých. Záleží také na jeho čtenářském cíli. Chce být o údajích z textu jen informován? Chce je nastudovat pro sebe? Hned v momentě tohoto prvního čtení nebo až při dalších čteních? Chce ty údaje znát tak dobře, aby je mohl vzápětí zpaměti suverénně prezentovat před znalými a kritickými posluchači?
Vlivů na rychlost čtení je tedy celá řada – a kolísání tempa je tím větší, čím je čtenář školenější. Pro balastní pasáže textu je problikávání z mobilové aplikace často až příliš pomalé.
Poněkud méně špatné (čili více dobré) jsou ty aplikace, které umožňují měnit tempo problikávání textu kdykoliv průběžně, ve zlomku sekundy. Sám jsem takovou aplikaci ve spolupráci s programátory vyvinul již před několika lety a na mých kurzech racionálního čtení je k dispozici. Opakuji, že k dispozici, nikoliv k nucenému užívání a k tlačení na účastníky, jak je to úžasné a potřebné pro všechny školené čtenáře. Protože - někomu to prostě vyhovuje více a někomu vůbec. Tak ať si každý vybere, zda to bude používat nebo ne.
Ideální by byla samozřejmě taková aplikace, která by umožňovala čtenáři i vrátit se v textu, protože taková vracení se (= regrese) jsou v určité míře nezbytná. I při relativně snadném textu a snadném čtenářském cíli. V mých kurzech se čtenáři učí počet regresí na stránku zmenšovat, nikoliv své regrese absolutně zrušit. A opět – k vracení se ve čteném textu (o slovo, o řádek, o odstavec, o celou kapitolu, o půlku knihy…) je celá komplexní řada důvodů – což přesahuje možnosti tohoto článku.
Softwarové aplikace, o nichž je řeč v článku, mají jednu nespornou malou výhodu. Šetří lidským očním bulvám nutnost přesunovat se z jednoho fixačního pole na další, přecházet níže na další řádky – prostě okohybné svaly nechává v klidu a zaměstnává jen sítnici a zrakový nerv. To může mít určitý (nevelký) pozitivní vliv na snížení únavy – stálo by to za výzkum. Nicméně, aby tato malá výhoda nebyla zkažena velkými nevýhodami, je třeba, jak už jsem uvedl, mít neomezenou možnost měnit tempo čtení a možnost libovolně se v textu vracet.
Další velkou nevýhodou popisovaných aplikací je fakt, že text problikává po krátkých úsecích (jedno delší slovo nebo dvě středně dlouhá, často však jen pouze jedno slovo, i když je to kraťoučká předložka). Jeden z (mnoha) nezbytných principů racionálního čtení (= větší rychlost a zároveň lepší chápavost) je umění číst „po větších kusech“ textu, čili po frázích. Mozku odpadá otrocká práce se skládáním významu z jednotlivých malých střípečků, ale skládá celkový smysl z velkých celků, které samy o sobě mohou být už smysluplné. Zkrátka, v těch popisovaných aplikacích je to stavění domu z mnoha malých cihliček, zatímco školený čtenář staví z daleko menšího množství velkých panelů – a takto z panelů to jde pochopitelně efektivněji.
Dala by se o tom napsat celá kniha. Co dala – už je dávno napsaná, k dispozici ve formě papírové, elektronické i jako audiokniha. Pokud nemáte čas na celou knihu, napište mi konkrétní dotaz třeba na info@gruber.cz, podle časových možností ochotně odpovím.
Závěrem prosím autory podobných článků, aby opatrně zacházeli s pojmy jako „rychločtení“, „rychlé čtení“, „racionální čtení“, „kurz rychlého čtení“ apod. Tyto pojmy za posledních třicet let už získaly úplně jiný význam než prosté čtení vyšším tempem, než je obvyklé. Tak jako pod slovem „notebook“ už si moderní mladý člověk stěží představí papírový sešit, ale na 99.9% koncové výpočetní a komunikační zařízení, tak uvedené pojmy znamenají komplexní know-how rozvoje osobnosti se všemi relevantními soft skills, týkajícími se informací, komunikace a emocí po psychologické stránce. Absolvování kurzu rychlého čtení podle tradiční české metodiky, to je něco jako virtuální docentura ze všech hlavních soft skills.
Navrhuji autorům podobných článků nějaký opisný překlad cizích pojmů „speed reading“ nebo „faster reading“ apod. Třeba něco jako „vnímání textových informací očima vyšším tempem“ nebo „rapidní čtení“ nebo tak nějak, ale odlišně od výše uvedených pojmů, které už dávno jsou s novým významem.
Uvedený článek tedy nenabízí rychločtení či rychlé čtení v jejich dnešním významu, ale určitou možnost pomoci při vnímání textu očima - s výhodami i nevýhodami. Lidé jsou různí, ať si každý vybere svou vlastní míru, s níž se bude o to zajímat a používat to.
Já respektuji s pokorou vůči různosti lidí individualitu každého zájemce i zde v tomto směru.
