Včera tradičně v čase před hlavními zprávami probíhal ostrý rozhovor redaktorky Světlany Witowské a prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka. Zkusme prokouknout, co se tam dělo...
Týkal se zejména prezidentova projevu na Albertově dne 17. listopadu 2015 a reakcí na něj.
Množství postřehů a myšlenek, množství souvislostí do minulosti i odhadů do budoucnosti, které při sledování rozhovoru táhnou hlavou vnímavému myslícímu divákovi - to by ve svém celku vydalo na tlustou knihu. Já se zde omezím na nepatrný výsek; na to, co se dá zařadit pod některý konkrétní ze soustavy jednadvaceti řečnických triků (a obrany proti nim), tak jak to veřejnost ode mne již mnoho let zná.
Celý rozhovor najdete na http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095426857-interview-ct24/215411058041118. Já budu u komentářů k jednotlivým promluvám toho či onoho účastníka rozhovoru uvádět konkrétní časy v minutách a sekundách, tak jak mi je ukazoval progress bar neboli dolní časová lišta. Berte tyto časy přibližně, s pár sekundami plus minus. Ani promluvy aktérů zde neuvádím úplně písmeno po písmenu, ale jen s vystižením smyslu.
Označení aktérů: Světlana Witowská - SW, Jiří ovčáček - JO.
1:25 SW: Nevyhnul se prezident setkání s kritiky? Nebylo to schválně? (Tím vyústila informace redaktorky o tom, že Miloš Zeman toho dne nešel např. na Národní třídu.)
To je typický trik č. 17 (Zlatá kniha komunikace, dále ZKK, s. 161), nazvaný „kladení otázek“. Samozřejmě, ne každá otázka je řečnickým trikem. Popis triku 17 má na mysli takové ty „otázky-neotázky“, tedy věty sice zakončené otazníkem, které jsou však myšleny jako vesmírně skálopevná jistota, jako jistojisté tvrzení, kterému by autor/ka výroku nejraději přisoudila tři vykřičníky: Zeman se vyhnul setkání s kritiky, udělal to, mizera jeden, schválně, a já to vím a vím, je to samolibý zbabělec – a já ho nemám ráda. Tím se trik č. 17 mixuje s trikem č. 2 „Tvrdit“ (ZKK s. 151), dokonce s jeho tvrdší variantou „hodnotit“.
Jiří Ovčáček se bránil správně – poukazem na řadu jiných akcí, kdy se prezident Zeman kriticky smýšlejícím i kriticky se projevujícím občanům rozhodně nevyhýbá.
2:30 SW: Pořadatelé akce mají fotku Zemana na své pozvánce. To bylo s jeho souhlasem?
Opět trik č. 17. Je za tím výrok: Když je tam fotka Zemana bez jeho souhlasu, tak je to v nepořádku, snad i nelegální, takže ti pořadatelé jsou fuj a nikdo by je neměl mít rád.
Nechci zde dopodrobna rozebírat právní problematiku fotografování a vyobrazování lidí na veřejnosti. Jistě nelze Zemana bez jeho vědomí a souhlasu zobrazit třeba v reklamě na tlačenku. Ale plakát zvoucí na shromáždění nebylo žádné obchodní sdělení. To by to dopadlo, kdyby každý demonstrant nesoucí na transparentu fotku nebo obraz či karikaturu nějaké žijící veřejné osobnosti musel mít od dotyčného předem smluvní souhlas...
3:03 JO: „...atmosféra byla teďkom úplně jiná...“
Neodpustím si učitelské hnidopišství. Kdo jiný by už měl v televizi mluvit spisovně než mluvčí hlavy státu? Když to mluvčího psychicky nutí vyjádřit toto příslovce času dvouslabičně, máme ještě slovo „nyní“. Svým studentům volitelného předmětu „rétorika pro tiskové mluvčí“ na VŠE bych takové to „teďka“, „teďkom“ určitě neodpustil. Neopouštím je ani jedné známé univerzitní profesorce, která je veřejně v mainstreamových médiích použila vícekrát. Pro mne již profesorkou není.
5:48 SW: Policie považuje Blok proti islámu za extrémistickou organizaci, to je pro mne jako pro občana podstatné...
Paní redaktorka vyjadřuje nebetyčnou víru v policii. Vždyť přece, co v právním státě řekne nebo učiní policie, to je svaté... Škoda že Jiří Ovčáček tuto nebetyčnou důvěru v polici poněkud neotloukl o hlavu paní redaktorce někdy kolem osmnácté minuty rozhovoru, když ta „najednou zlá a omylná policie“ nechtěla pustit celou skupinu studentů (včetně exhibicionisty odhalujícího se na tiskovkách vlády) položit kytku k památníčku zrovna v dobu, kdy si tento prostor legálně zamluvila ke své akci jiná skupina lidí. Mohl by ji parafrázovat: Paní redaktorko, policie právního státu rozhodla tam ty lidi nevpustit, to je pro mne jako pro občana podstatné...
Celé je to trik č. 21 „antagonistický rozpor“, ZKK s. 163. Policie je naprosto důvěryhodná, avšak naprosto nedůvěryhodná – jak se to trikařovi hodí.
24:10 SW: Jaké máme právo někoho hnát do války? (Oponuje názoru, že migranti měli raději zůstat doma a bojovat proti islámskému státu.) Jde o trik č. 5, „porušení míry věcí, okolností“, ZKK s. 154. Antiislamisté vytýkají mladým zdravým migrantům snahu schovat se v teplíčku evropských sociálních sítí a nechat ženy, děti, strace ve své vlasti napospas zlu. Vytýkat ovšem ještě neznamená hnát někoho.
Mluvčí prezidenta použil adekvátní protitrik. Zveličení uvedl na pravou míru.
Je toho ještě hodně, sám mám stručných výpisků třikrát více, než jsem zde použil. Samostatnou kapitolou by bylo analyzovat redaktorčinu body language a odhadovat, nakolik se ona sama se svým rozhovorovým postojem ztotožňuje. Kde přesně se reálně nachází její názor a postoj mezi dvěma extrémy: Extrémem A (stoprocentně vnitřně zastávám to, co říkám) a extrémem B ( vůbec tomu nevěřím; bože, co mi to šéfové zase zadali, ale koho chleba jím, toho píseň zpívám). Některá gesta paní Witowské byla dobře čitelná, jiná gesta a mimika zase profesionálně neprůhledná, řekl bych profesionálně pokerová. Toto bych stručně uzavřel dávným úslovím: Do melounů a do žen nevidíš. Upřímně valašsky by se řeklo: Witowská byla, přes svou velikou profesionální zkušenost, místy viditelně nasr..á; ale jestli na Ovčáčka nebo na své šéfy - bůh suď.
A teď si představte, že obyvatelstvo by bylo vzdělané a soustavu řečnických triků i protitriků včetně dalších technik duševní práce znalo, prakticky ovládalo coby součást všeobecného vzdělání. Mnoho chytrých lidí si mnohé domyslí i tak, že jo, rozumíme si... Ale kdyby to znali všichni jako násobilku? Oč jiná by byla naše země? Proč není, nad tím můžete pouvažovat třeba zde.
No – pomalu se naplňují dvě strany textu - kvantitativní mez čtivého blogu. Takže více někdy jindy a někde jinde. Buďte dobré mysli a učte se rozeznávat řečnické triky a bránit se jim.
