Jsou jen dvě nekonečné věci – vesmír a lidská hloupost. A obávám se, že nekonečnost toho druhého je větší… Tak nějak to řekl Albert Einstein.
Ale i v naší zemi máme v nedávné historii génia, který byl stejného názoru: „Kde blb, tam nebezpečno,“ nechal se nejednou slyšet Jan Werich. A po něm to s chutí veřejně opakoval například i Miroslav Horníček.
Blbost a blbství irituje normální myslící lidi v každém národě a státě. Blbost však rozkvétá do netušeně bohatých a bujných květenství tam, kde národ byl několikrát zdecimován emigračními vlnami těch chytrých. Ano, mám na mysli národ český a stát Českou republiku, v jejíž populaci je obvyklá Gaussova křivka od nejchytřejších po nejblbější obyvatele poněkud vychýlena.
Nějací chytří nám zbyli a pořád mezi námi žijí – ne že ne. Těžko říci, jaké procento jich je. Pro jednoduchost budu chytrému žijícímu občanu naší země v tom to článku dále říkat jeden ze sta. A mám pevnou naději, že lidé z oné myslící množiny „jeden ze sta“ budou mezi čtenáři tohoto článku hojně zastoupeni – velkou většinou.
A teď je na řadě jádro věci – smutná bajka o tom, jak těch devadesát devět ze sta škodí nejen druhým a celku, ale – bohužel – i sami sobě. Škodí sobě tak strašným způsobem, že by se nesmírně rozzuřili, kdyby jim takto strašně škodil někdo jiný. Avšak kvůli své hlouposti to škodění sobě samým nechápou, nerozumějí mu. A kdyby je snad někdo myslící chtěl na to sebepoškozování upozornit, rázem budou arogantní. Tak velice arogantní, jak velice kvete jejich blbství.
Inu – bylo nebylo, je to bajka – jeden z té zdecimované množiny chytrých v tom zuboženém středoevropském státě vymyslel užitečnou věcičku. Byl to moderní mobil, který zároveň měl všechny důležité funkce počítače. Vynálezce toho chytrého mobilu – to je vlastně vítěz v oblasti zpracování informací . Dejme mu tedy v naší bajce jméno Viktor.
Viktor dále vymyslel všem lidem dostupnou trojkombinaci „kopírka – tiskárna – skener“. Všechno to nabízel na trhu i s nedlouhým a zajímavým zaškolením, jak to všechno používat; a s nadšeným komentářem, co to všechno užitečného lidem přinese.
V celém ostatním světě, ve všech ostatních zemích (včetně například USA) však v té době měli na zpracování informací jen mechanické pomůcky bez jakékoliv elektroniky. Místo mobilů měli jen papírové sešity. Místo softwarů na plánování času a úkolů měli jen papírové kartotéky. Místo tiskáren a kopírek měli jen mechanické psací stroje, kam mohli při mechanickém ťukání vložit mezi několik málo papírů několik černých kopíráků. místo skenerů měli jen štětec a barvy, kterými mohli nějakou informaci překreslit. Místo telefonování šířili zprávy v tom ostatním světě kouřovými signály z kopce na kopec.
Informace si v tom zbylém světě získávali lidé tak, že docházeli pěšky do knihoven, tam ručně propiskou vypsali žádanku – a pak čekali třeba celý měsíc na odbornou knihu nebo právní normu, kterou třeba nutně a co nejrychleji potřebovali ke své práci.
V České republice však měli v té době díky vynálezci Viktorovi jako jediný stát na světě už internet – a celoplošné pokrytí země signálem wifi.
Vynálezce Viktor rád lidem ukazoval výhody svých přístrojů. Oproti papírový sešitům obrovská kapacita na ukládání dat. Oproti kouřovým signálům kvalitní hlasové, textové či obrazové spojení ve zlomku sekundy odkudkoliv kamkoliv. Oproti čekání celý měsíc na knihu nebo jakýkoliv jiný text nabízel Viktor čekací dobu nanejvýš pár sekund.
Prostě Viktor tak značně předběhl dobu, že devadesát devět ze sta občanů jeho země vůbec netušilo, o jak revoluční převrat ve zpracování informací jde. A nejen že netušili; protože byli blbí, tak se ani nesnažili cokoliv vytušit. Trochu se té nové techniky báli, hodně byli líní cokoliv se učit – a už vůbec nebyli ochotni přijmout fakt, že Viktor je v něčem přemýšlivější a chytřejší než oni. Blbec je přece ve svých očích vždy minimálně stejně chytrý jako všichni ostatní.
Pro blbce přece stoprocentně platí říkanka
Blbec nikdy nepochopí, že je blbcem skutečně,
říkej blbci, že je blbec, namáháš se zbytečně.
Stál jsem tak jednou velmi blízko Viktora, když měl na nějaké výstavě rozloženy před sebou ty své zázraky techniky – chytrý mobil, trojkombinaci, všechno propojené a funkční:
Sem tam přišel někdo z té množiny „jeden ze sta“. Nadšený, se zářícím očima, chápající a rozumějící. Buď už to doma všechno měl, anebo rovnou kupoval.
Žalostný pohled však byl na ty ostatní.:
Váhavě a s despektem potěžkávali a obraceli chytrý mobil ve svých rukách. Říkali třeba:
„Já toto nepotřebuji. Já už používám doma i v práci papírový sešit. Toto zde asi bude nějaká blbost.“
Viktor jim třeba jemně namítnul, že z jeho mobilu mohou zastaralá data snadno smazat. Blbové však triumfálně oponovali, že mají doma k tomu papírovému sešitu i gumu – takže, vo co gou? Jejich guma je přece na mazání nepotřebných dat stejně funkční a stejně moderní. Viktor je lákal velkou kapacitou svého mobilu. Blbové namítali, že mají doma velmi tlustý sešit – a cítili se v této debatě velkými vítězi, jak to tomu Viktorovi nandali, jak ho prostě „usadili“. No – darmo rozvádět, co za ubohosti ještě u Viktorova stánku ze rtů těch blbů splývaly.
Většina kolemjdoucích na té výstavě kolem Viktorova stánku jen tak pomalu prošla. Lhostejný pohled, případně nepatrné zpomalení chůze, pak vševědoucí opovržení v jejich tvářích – a kroky pryč k jiným stánkům, kde budou mít sice jen papírové sešity, ale třeba krásně barevně nazdobené.
Nicméně těch lidí z množiny „jeden ze sta“, používajících chytrou elektroniku, postupně v zemi přibývalo. Jeden při jejím využívání vydělal miliony, další se stávali rektory, univerzitními profesory, uznávanými vědci, úspěšnými lidmi ve všech možných profesích. O užitečnosti Viktorových přístrojů vyšel nejeden článek v novinách, ba i televize něco natáčela… Veřejná poptávka po chytrých mobilech se postupně zvedala.
A začali větřit plagiátoři. Nebyli schopní vymyslet nic jiného než ty papírové sešity či papírové kartotéky. Začali je několik let po prvních Viktorových úspěších také nabízet – coby konkurenci. Místo „sešit“ však začali svému papírovému sešitu říkat „chytrý mobil“. Místo „mechanický psací stroj“ začali svému udělátku bez jakékoliv elektroniky říkat „elektronický počítač“.
Aby plagiátoři mohli své papírové sešity obyvatelstvu vnucovat za stejné ceny jako Viktor svou elektroniku, snažili se ty své sešity vnějškově co nejvíce připodobit k elektronice. Třeba na první stranu obálky papírového sešitu natiskli běžnou QWERTZ klávesnici. A zájemcům odporučovali: „Budete tady na ten papír přitiskávat své prsty – no a máte to stejné jako byste ťukali na klávesnici toho Viktorova chytrého mobilu.“
Viktor se při své nabídce skutečných mobilů a zaškolování uživatelů začal dozvídat neuvěřitelné věci: „My už váš přístroj – tedy ten váš mobil - nepotřebujeme, naše vzdělávací oddělení už hromadně nakupuje „chytré mobily i s klávesnicemi“ (ale ve skutečnosti to byly jen sešity s natištěnými čtverečky s písmeny). My už máme i firmu na zaškolování. Jezdí k nám lektoři v černých oblecích a celé dny nás učí přitiskávat prsty na ty natištěné čtverečky.
Papírových napodobenin se vyrojily tisíce, desetitisíce. Aby jejich výrobci vytvořili dojem srovnatelnosti s Viktorovu skutečnou elektronikou, tiskli na obálky těch svých papírových sešitů nejen obrázky klávesnic, ale i obrázky portů USB, portů HDMI, výstupů na sluchátka a dalších obdobných záležitostí. Jen tiskli na papír.
Začaly se importovat papírové sešity ze Západu. Ty vynikaly nesmírnou barevností, strakatostí. Jejich nabídka hýřila reklamou. Byly k nim přidávány bezcenné lesklé cetky, nějaké korálky či co, jen aby jejich cena – tedy cena těch stále jen ve skutečnosti papírových sešitů nazývaných však „skills mobily“ – mohla být vyšroubována oproti českým papírovým sešitům na desetinásobek, na padesátinásobek…
A teď to „nesilnější“ z celé bajky: V české veřejnosti na ten špek devadesát devět ze sta lidí stále skákalo. Mainstreamová média se přebíhala v nápadných článcích o tom, že zase někdo přijede zaškolovat uživatele „chytrých mobilů“, ve skutečnosti ovšem jen načančaných papírových sešitů. Vznikaly celé novinové rubriky o „chytrých mobilech“, kde ovšem výrobci papírových sešitů psávali zase jen o papírových sešitech.
A českému státu se furt nějak nedařilo a nedařilo, úžasný rozkvět ne a ne přijít, ekonomicky se vše potácelo spíše v opačném směru…
Pochopili jste bajku?
Moc díky. Ano, správně, ten papír a mechanika – to jsou metody, ta moderní úžasná elektronika, to jsou psychovzorce neboli multimetody.
Je třeba o té moderní elektronice číst nejen mainstream, ale i jiné chytré zdroje. Napište mi, poradím.
Mějte se hezky – a setrvejte v té dobré množině „jeden ze sta“.
