Dne 21. června 1996 vyprodali Jan a František Nedvědovi strahovský stadion. Na jejich koncert se prodalo dobrých sedmdesát tisíc lístků. MF Dnes uvádí, že „…nikomu jinému se velký strahovský stadion vyprodat nepodařilo". Jenže...
Jenže ohledně toho vyprodání chybí ještě jedno klíčové jméno. Podle mne vyprodal strahovský stadion Petr Novotný. Ano, ten lidový bavič jednoduššího střihu pro široké masy. Ve skutečnosti však geniální podnikatel, nesmírně chytrý člověk s velkým všeobecným přehledem. Já bych spíše napsal: Nikomu jinému než Petru Novotnému se velký strahovský stadion vyprodat nepodařilo.
Protože jsem dlouhá léta s Petrem spolupracoval velmi úzce, docela dost od něj i o této akci vím. Kromě jeho nejbližší rodiny jsem asi jeden z velmi mála s takto podrobnými informacemi. Takže je nejspíše mou povinností to zveřejnit. Jak říkal ve Vesničce střediskové Rudolf Hrušínský (parafrázuji): Když je člověk (téměř) jedinej, kdo to ví, tak to prostě všem sdělit musí.
Ten příběh vyprodaného strahovského stadionu jsem do detailů od Petra slyšel již před více lety. Pokud v něm tedy budou určité nepřesnosti, doufám, že mi Petr i čtenáři blogu odpustí. Podstatný je smysl, duch, spirit celé té akce. A ten budu reprodukovat věrně.
Byla polovina devadesátých let, v šoubyznysu mezi zpěváky doba cédéčková. Ještě zdaleka nebylo možné a nebylo zvykem najít všechno na youtube na internetu, a tak se cédéčka pěveckých hvězd prodávala ve velkých nákladech. Jenže, taky se ta cédéčka mohutně načerno množila, vypalování kopií jelo jako na běžícím pásu. A tehdy Nedvědům vyšlo nové dvojcédéčko; cena, pokud si vzpomínám, kolem čtyř stovek. Jak to udělat, aby se co nejvíce omezilo jejich černé množení (a tudíž okrádání autorů a interpretů) v řádu desítek tisíc kusů?
Petr Novotný měl nápad přiložit ke každému dvojcédéčku vstupenku na živý koncert bratří Nedvědů. Kdo si to koupil legálně, měl i platnou vstupenku. Kdo vypaloval načerno, ten vstupenku neměl.
A teď – kde koncert Nedvědů uspořádat, když cédéček se s touto fintou prodá možná ke sto tisícům kusů? Petr Novotný měl šíleně vypadající podnikatelský záměr objednat si celý velký strahovský stadion. Nikdo s ním do toho projektu nechtěl jít; i velcí podnikatelští ranaři, kteří jindy byli ochotni i hodně riskovat, mu odmítali spolupráci, spoluzodpovědnost. Zůstal tedy na to sám. Jeho dobrá manželka se s ním chtěla rozvést, když do toho půjde. Navíc byl v té době podnikatelsky nikoliv s.r.o., ale OSVČ, podnikající fyzická osoba, takže za případný krach té akce, za mínusový hospodářský výsledek, by býval ručil celým svým majetkem.
Petr však do toho šel – a začal to zařizovat. Administrativy bylo mnoho, přemnoho. „Pane Novotný, vy chcete udělat akci, na níž bude na jednom místě více než padesát tisíc lidí? A bude to končit po dvaadvacáté hodině?“ zeptal se jeden úředník. „Ano, možná i hodně přes padesát tisíc.Ano, lidé se nejspíše budou rozcházet ještě dlouho po desáté veřer.“ „No to ale musíte zařídit, ať pražské metro jezdí o dvě hodiny déle než normálně…“
Tak šel Petr na Metro; tam mu řekli, že to půjde, ale za tolik a tolik set tisíc poplatku. Platí se předem, samozřejmě. A kdyby akce nevyšla, nic se nevrací.
Obdobná pálka byla za to, že bude toho večera v pohotovosti policejní pohotovostní pluk. Tolik lidí na jednom místě, že… co kdyby se něco semlelo? Předpis je předpis. A opět musel Petr ze svého předem zaplatit nevratnou zálohu obdobné výše.
A takových pastí na jeho cestě za koncertem bylo ještě vícero. Po přesné částce za vlastní pronájem Strahova jsem nikdy nepátral – ale uvědomuji si, že jen jeho kapacita je řádově vyšší než třeba u našich největších zastřešených arén.
No – zkrátím to, koncert se uskutečnil. Neupírám na tom obrovském počtu diváků zásluhu bratrům Nedvědovým; byli tehdy na vrcholu popularity. Ale tipuji, že kdyby šlo o koncert jiného špičkově populárního zpěváka nebo skupiny, tak by počet platících diváků mohl být obdobný. Záleželo na špičkově schopném a extrémně odvážném organizátorovi, pořadateli.
Protože Petr Novotný zůstal sám na tíhu rizika, byl zaslouženě sám (nebo ten hlavní) na výnos z celé akce. A právě tím výnosem se přehoupl finančně mezi lidi, co jsou za vodou. Poctivě, zaslouženě.
Jistě mu rozhodujícím způsobem pomohl jeho celoživotní nezdolný optimismus, pozitivní myšlení … psychologicky nejlepší reakce na černý okamžik jeho života na konci šedesátých let. Devadesát devět lidí ze sta by něčím podobným bylo udoláno; jej to posílilo.
Pár slov na toto téma jsem také ztratil v televizním pořadu Třináctá komnata Petra Novotného. A jsem rád, že u tak velkého extraverta, u člověka, který na společenské úrovni „znal snad všechny“ ve svém oboru, mohli v tomto pořadu nahlédnout do nejhlubších hlubin jeho duše jen pouzí dva lidé: František Ringo Čech… a David Gruber. Jistě se videozáznam toho pořadu dá vygooglovat.
Posílám tedy dnes veřejně na dálku obdivný pozdrav Petrovi do Řeporyjí. Tak jako jeho zorganizování koncertu Nedvědů jednou vejde do ekonomických učebnic marketingu, tak jeho stále optimistické životní naladění jednou vejde do učebnic psychologie.
