Lež, pomluva a jiné manipulace

Slaměný panák, odběhnutí od tématu argumentace „ad hominem“, když se manipulátorovi nedaří argumentace „ad rem“, to jsou tři triky pěkně popsané v blogu Kateřiny Lhotské. Ale manipulací je mnoho desítek – a všechny můžete vyřešit.

Chytrý blog Kateřiny Lhotské je zde. Pokud jste jej ještě nečetli, skočte tam – a pak se sem zase vraťte.

O řečnických tricích, manipulacích, argumentačních faulech, záludech, novinářských figurách, argumentačních chybách či jak se to všelijak v historii lidské komunikace nazývalo, výrazně publikuji od počátku devadesátých let. Učil jsem o nich i před Listopadem. To se ale tehdy nesmělo, totalitní komunisté, kdyby na to přišli, by mi jistě znemožnili učit čemukoliv. Kurz (též o obraně proti manipulacím) musel mít mimikry, krycí název „kurz racionálního čtení a dalších technik duševní práce“. To prošlo.

Za ty desítky let se jistě moje povědomí o manipulacích postupně vyvíjelo, procházelo oponenturami tisíců chytrých vzdělaných lidí, vybrušovalo se. Nicméně stále mu do komplexnosti a úplnosti cosi chybělo. To jsem se rozhodl změnit podrobným studiem v letech 2017 a 2018 – s cílem zmapovat relevantní manipulace všech zemí a dob. Od antiky po žhavou současnost třeba na americkém Harvardu, MIT nebo u českých psychologických špiček. A kreativně domyslet něco svého.

Vznikla z toho taková tabulka, něco jako obdoba Mendělejevovy periodické tabulky prvků. Ale zatímco v Mendělejevově tabulce je v každém políčku jeden prvek, tak v té mojí jeden trik. A v obou tabulkách je spousta prázdných míst pro prvky nebo triky, které někdo vymyslí v budoucnu. Poloha políčka v tabulce už předem určuje charakteristiku toho budoucího triku i jeho Achillovu patu.

I počet známých prvků ve vesmíru a počet známých manipulací na zeměkouli je podobný – něco přes stovku.

Možná by neškodilo čtenáře blogu idnes v nějakém miniseriálu s těmi nejzajímavějšími seznámit. Včetně obrany.

Dnes jsem si tedy vybral trik zvaný lež, pomluva. Nebo jedním pojmem „lživá pomluva“.

Lživá pomluva

Proč má lživá pomluva tak tuhý život? Je to dáno věčnou touhou osobnostně „malých“ lidí po tom, aby je lidé měli za osobnostně velké, větší, největší. Prostě – kompenzace komplexu méněcennosti.

Francois Voltaire kdysi řekl: „Nekonečná malost bývá provázena nekonečně velkou pýchou.“

Pocitu „velikosti“ si „malí“ lidé dodávají mj. tím, že sdělují svému okolí neveřejné zajímavé nové informace. Jejich okolí jim se zájmem naslouchá, překvapeně pokývá hlavou – a to je ta pravá blažená potrava pro ego pomlouvajícího zakomplexovance.

Pomluva může vznikat nenápadně. Třeba jako výrok typu „Nevím, co je na tom pravdy, ale náš kolega X spí s kolegyní Y.“ Takto to jde z prvních úst k uším druhého člověka. Druhý člověk, řekněme, že se také chce blýsknout novou senzační novinkou, má na výběr. Pomluva, kterou právě slyšel, má a) relativizující část („nevím, co je na tom pravdy“), b) bulvárně senzační část („kolega X spí s kolegyní Y“). S šířením té části a) si pomlouvač mnoho bodů nenahoní. S šířením části b) však ano. Takže tu část a) vynechá. Od druhých úst ke třetím uším jde tedy už jen výrok „kolega X spí s kolegyní Y“. Třetí ústa při svém komunikačním poselství ke čtvrtým uším se ovšem zase musí aspoň trochu blýsknout něčím novým. Něčím navíc, protože třetí šiřitel je prostě něco víc než jiní. A tak řekne: „Kolega X spí s kolegyní Y a dělají to v pracovní době.“

A tak pomluva bobtná a bobtná.

A proč ji i zdánlivě solidné lidé šíří a proč jí tolik lidí věří? Je za tím věčná lidská touha připadat si důležitý.

Obrana

Obvyklá obrana typu „to není pravda, že kolega X spí s kolegyní Y“, je samozřejmě neúčinná. To je jako chtít si setřít z šatů čistý stříkance bláta. Bláto se jen rozmaže do větší skvrny. Druzí slyší tu obranu, ale její negující část  („to není pravda“) je nezajímá. To jejich pocit důležitosti nezvýší. Její bulvární část  („kolega X spí s kolegyní Y“) je ale zajímá velice. A co tedy budou šířit dále? To nezajímavé, nebo to zajímavé a prestižní?

Místo negace lživého výroku se doporučuje přebít stávající senzaci jinou senzací, ještě bulvárnější. Že je to nemravné? Ale možná jako nutná obrana v danou chvíli menší zlo.

Nejlepší ale je naznačit tvrdou nutnou obranu (tedy vyslovit obrannou informaci o jiné aféře) a vzápětí uvést, že nechcete ani jedno ani druhé. Ani svou obranu, ani ten původní útok pomlouvače.

Takové to „nechci soupeřit, ale když mne donutíte, umím se bránit strašlivě a zničím vás; navrhuji však žít v míru a vzájemně se neničit“.