Nebáli se celou svou prací i životem postavit proti zlu. A protože byli lidmi nejen statečnými, ale i moudrými a přemýšlivými, usilovně hledali tu správnou míru odporu. Posuďte z jejich citátů, které jsou různými slovy o tomtéž:
Karel Kryl (citováno s jednou minimální kosmetickou gramatickou úpravou, smysl je však stoprocentně zachován): „Rád bych se dožil, abychom … měli takové děti, které se zeptají: Táto, co jsi dělal a co děláš? Abych viděl konečně lidi, kterým je 40 a 50 let a neříkají: no jo, my už to nezvládneme, to až naše děti. Dokud lidé budou tvrdit tuhle blbost, tak v této zemi nebude lépe. Naše děti totiž ještě nemůžou. My jsme za to zodpovědní, pane, my! Každý za ten malý kousíček, který může vykonat k lepšímu.“ Zdroj.
Jan Palach – jeho poslední věta na záznamu z nemocnice: "Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí." Zdroj.
Johan Wolfgang Goethe: „Nelze být vždy hrdinou, ale vždy lze zůstat člověkem.“ Zdroj.
Karel Čapek: Na FF UK v semináři F. Krejčího přednesl v březnu 1914 svou práci o pragmatismu, která poprvé vyšla v r. 1918 pod názvem Pragmatismus čili Filosofie praktického života… Podle Karla Čapka „…člověk je aktivní subjekt, činorodá bytost, spolupracující s ostatními lidmi, charakterizuje ho nikoli titanismus a radikalismus, ale drobná každodenní práce.“ Zdroj.
Ten společný průnik jejich citovaných úvah jsem si dovolil zvýraznit tučným písmem.
Všechny ty čtyři historické osobnosti tušily, že nemůže každý mravný člověk rovnou vzít kulomet a pálit do těch zlých hlava nehlava. To by ten mravný člověk nejspíše hned padl, zahynul – a lidstvo by přišlo o jeho celoživotní myšlenkové dílo v knihách, dramatech, filozofických esejích apod.
Stále je aktuální otázka, kde je ten pomyslný optimální bod na dlouhé linii mezi bezzásadovým oportunistickým beztvarým „vyčůraným“ pragmatikem a absolutním fyzicky bojujícím hrdinou.
Člověk má z toho všeho pocit, že se samozřejmě nemůže s takovými titány vzdoru srovnávat, ale že by se jimi mohl ve vlastním životě aspoň trochu inspirovat. Zanechat po sobě aspoň malý kousek něčeho užitečného – v té oblasti, na kterou sám nejlépe stačí.
„Na co asi stačím já? A v jaké oblasti?“ říkávám si. Generál velkého vojska nejsem, premiér nebo prezident také ne. Ale moje knihy si od roku 1984 dobrovolně z vlastního zájmu pořídilo více než milion čtenářů – tak nejspíše jim moje řádky k nějakému užitku byly a jsou.
Multidisciplinární vzdělání mi umožňuje přetvořit humanitní filozofické hodnoty do nějakého útvaru z exaktních věd a z techniky. A tak jsem po desítkách let zkušeností dospěl k tzv. multimetodické tabulce řečnických triků. Je úplná, podobně jako Mendělejevova periodická tabulka prvků. Je postavena na všeobecné objektivní zákonitosti vzniků různých argumentačních faulů, fake news, manipulací apod. obdobně jako Mendělejevova tabulka na počtu protonů v jádře toho kterého chemického prvku.
Obě tabulky mají i prázdná místa na triky (prvky), které dosud mezi lidmi v komunikaci použity nebyly (objeveny v laboratořích nebyly). Plně tedy pokrývají i budoucnost. V obou tabulkách jsou umístěním každého jednotlivého triku (chemického prvku) dány jejich vlastnosti; U prvků je to například mocenství. U triku je to jeho podstata, jeho slabé místo neboli Achillova pata – a z ní hravě odvoditelný postup pro optimální obranu, optimální protitrik. Vždy.
Chtěl jsem a chci touto svou multimetodickou tabulkou dát našim lidem podobný nástroj a navodit podobnou situaci, jaká je v jiné oblasti obrany proti zlu například ve Švýcarsku. Mám na mysli to, že každý Švýcar, který byl na vojně a je tedy voják v záloze, má doma samopal a 32 ostrých. A v důsledku toho tam téměř neexistují vloupání do domků a vil, protože potenciální zloděj ví, co ho čeká.
S všeobecnou znalostí multimetodické tabulky triků mezi lidmi by jistě klesla téměř k nule míra manipulací, fake news apod. v médiích, na internetu všeobecně. Každý by si dal bacha, protože by věděl, že může být podle té tabulky hravě odhalen, usvědčen, oprávněně zesměšněn a zpacifikován.
Tabulka je k dispozici nejširší veřejnosti už od podzimu loňského roku. Samozřejmě se její všeobecné uvedení ve známost a rozšíření setkává s různými překážkami, pod někdy i absurdními záminkami. To provázelo a provází každý zásadní objev. Ale, utěšuji se, že třeba Koperník, Galilei a Giordano Bruno to měli s prosazováním heliocentrického pojetí Sluneční soustavy proti tehdejší všemocné církvi těžší.
Chci odsud také poděkovat za inspiraci mnoha tisícům svých žáků a čtenářů za více než třicet let. Na jejich přání jsem objel za nimi – na kilometry – více než čtrnáctkrát zeměkouli. Mám z rozhovorů a dalších kontaktů s nimi de facto vystudovánu další řadu „vysokých škol“… a oni jsou proto to nejlepší, co mne v kariéře potkalo.
Tak – nenechte se sebou orat, přátelé! Už nemusíte…
