Internetová diskusní kanálie, závistivé pomluvy, drsné polemiky hemžící se urážkami, sebezahleděná nadpozemská jistota o vlastní pravdě a o nepravdě těch druhých… Toho jsme svědky dnes a denně zhusta. Co za tím vězí?
Když najdeme příčinu a vysvětlení těchto jevů, budeme na ně umět lépe reagovat.
Matka příroda zkonstruovala a vývojem za statisíce let upravila psychiku našeho druhu homo sapiens (asi by lepší bylo říkat homo emoticus) do následující podoby:
Než nervovými drahami od našich vnějších čidel (očí, uší, nosu, jazyka, celé kůže) nebo i zevnitř (mozkové konstrukty, úsudky, předsudky, představy…) dojdou informace k panu Rozumovi do mozkové kůry v koncovém mozku (= telencefalonu), staví se po cestě u pana Emoce. A ten sídlí ve vývojově starších částech mozku, jako jsou například hipokampus, amygdala, talamus, hypotalamus, limbický systém apod. (Zjednodušuji - nechci příliš detailně unavovat odbornými termíny.)
Člověk zkrátka dříve myslí emočně, a až poté rozumově. U řady lidí mi připadá, že ta druhá fáze, rozumová, chybí zcela.
Pan Emoce je ve svých reakcích, pravda, rychlejší. Když na našeho praprapředka odněkud vykouklo nebezpečí, pan Emoce zvolil mezi variantami „útok-útěk“ ve zlomku sekundy. Pan Rozum by to tak rychle nedovedl – a náš praprapředek by byl třeba nebezpečným tygrem dočista sežrán.
Dnes má navrch útok
Dnes v internetové době utíkat není nutno, každý si sedí v bezpečí domova nebo kanceláře. Navrch má tedy emoční reakce „útok“. Podložený emocemi typu vztek, agresivita.
Podívejme se tedy, jaké má vztek vlastnosti. Abychom jej chápali, abychom si ze vzteku jiných lidí nedělali takovou hlavu. Vědět znamená zvládat. Ty vlastnosti vzteku postrádají rozum, nemají logiku. Právě proto, že nejsou rozumem, ale emocí.
- Vzteky jsou emocí aktivní. Jejich projevy uvnitř našeho organismu i navenek vyžadují největší energii. A také ji mají. Tak jako vedení války vyžaduje největší úsilí a nejvyšší finanční výdaje v existenci každého státu světa. A také se tak děje.
- Zatímco strachy jsou emoce rozptýlené, vzteky jsou jejich pravým opakem - emoce koncentrované.
Co je objektem vzteku? Vůči čemu vztek směřuje? Přehled šťavnatých nadávek
Objekt vzteku se v přírodních dobách lidské civilizace nazýval nepřítel, soupeř, sok, rival; a při úspěšně realizovaném vzteku je to oběť. Nyní se přidává slovo viník.
K označení tohoto objektu vzteku také slouží všechna nadávací slova, mírná i vulgární. Každý jazyk jich má mnoho, přemnoho.
Přímému uvedení těch citelně vulgárních se chci vyhnout, i když by do poctivého výčtu jistě patřily. U těch "laskavějších" zkusme stupňovat: Nedobrý člověk, šibal, filuta, mamlas… darebák, všivák, syčák, mizera, chuligán, holomek, pacholek, sketa… pak je zde řada zvířecích nadávek, od tradičního osla, vola, svině, krysy po další šťavnatosti. Dále podle lidských pohlavních a vylučovacích orgánů. Pak podle psychologických odborných pojmů pro jedince s omezenými intelektovými rysy – tradiční je trio pojmů debil, imbecil, idiot…
Pro leckoho mohou být jazykovým potěšením vztekové nálepky třeba v cizích jazycích.
Slovensky třeba kokco, sprosták, chumaj, trpák, trkvák, kubo, trúba, mumo, somár, trubiroh, ozembuch, mameluk, hovädo, kretén, mamľas… Leckdy to ani nejde pořádně doslova přeložit do češtiny…
A ještě třeba polsky: łobuz, drań, łajdak, nicpoń, szubrawiec, bandyta, kretyn…
Nyní vztekové nálepky ne pro jednotlivce, ale pro skupiny lidí, jen česky: banda, lůza, sebranka, chátra, chamraď, sběř, verbež…
Znáte z internetové kanálie, že?
A proč jsou tato slova ve všech jazycích tak zvučná, ryčná, šťavnatá? Proč je jich tak velký počet? Inu proto, že vztek je emoce nejvíce energetická; protože vykazuje psychologicky v člověku největší výron aktivity – proto ta ryčnost, šťavnatost, zvučnost, množství. Různé jazyky mají pro totéž slova písmeny a zvuky různá, ale psychologicky člověk všude zůstává stejný.
Pokračujme ve výčtu vlastností vzteku
- Vztek je extrémní. Tedy - je koncentrovaný do krajnosti. Nepřítel či viník není ten, kdo za něco „zčásti může“, ale je to ten, kdo „za všechno může“. Čím je člověk vzteklejší, tím méně je ochoten rozumně uznat, že v daném problému má on sám například byť jen 30 procent viny - a 70 procent viny ten, na nějž se on zlobí. Čím je člověk vzteklejší, tím více hraje podle not „já špatného nezavinil nic, ale ten druhý – mizera – zavinil všechno“.
- Vzteky jsou emocemi zaslepenými. Vztekloun „nechce nic slyšet“. Zejména ne rozumné argumenty, objasňující, jak se věci skutečně mají. Toto je zdrojem nejčastějších potíží při komunikaci se vzteklounem: Čím více máte pravdu na své straně, tím větší máte tendenci vzteklounovi to hned vysvětlit. To je ovšem marnost nad marnost.
- To vysvětlování vzteklouna ovšem rozzuřuje ještě více. Protože vzteky jsou emocemi kontrárními neboli opačitými. Když vy „hot“, vztekloun „čehý“. Když vy „bílá“, vztekloun „černá“. Když vy „nekřič na mně“, vztekloun řve „JÁ VŮBEC NEKŘIČÍM, TY KŘIČÍŠ!!“. Zkoušíte tedy taktiku „mlčet“, ale to si zase vztekloun vyloží jako váš souhlas. Na vzteklouna tedy mluvit je za osmnáct, mlčet je bez dvou za dvacet. Je, proboha, nějaká třetí možnost než „mluvit“ a „mlčet“. Čert aby to vzal, že?
- Konečně vzteky jsou emocemi eskalujícími. Samy sebe posilují, rozpalují. Výbuch vzteku může připomínat přehradu, z jejíž hráze se vydrolil jeden jediný balvan. Vytékající voda má tendenci strhávat další balvany z hráze a proudit čím dál mohutnějším, ničivějším proudem. Dokud celé jezero nevyteče. Když zkoušíte hasit vztek metodou přímou, rozumově logickou (věty typu „nevztekej se, nemáš pravdu“), zjišťujete, že na ten vztekový požár ze svého vědra sice cosi chrstáte, ale nemáte ve vědru k dispozici nic jiného než benzín. Po každém hasebním chrstnutí plápolá požár vzteku ještě více. Dokud všechny hodnoty neshoří, nelehnou popelem.
Trocha optimismu na závěr
- Naštěstí – a to je mezi vlastnostmi vzteku jedna dobrá – vztek eskaluje jen do určité míry. Výbuch vzteku má svůj strop; co do intenzity i co do času. Vztek má svou horní mez, je omezený. Odsud se odvíjejí všechny rozumné taktiky a metody na zvládnutí vzteku – vlastního i vzteku jiných lidí.
Všeho do času...
