Potěšil mne fejeton Břetislava Rychlíka v dnešní MF Dnes, str. A10. Je o tom, co dokáže uvést v užaslý respekt a vzbudit úctu právě v darebácích, kterým není nic svaté a neuznávají žádná pravidla.
Škoda pro ty, kteří jej nečetli celý. Takovéto komentované texty nebývají na internetu zadarmo k mání. Celý jej citovat nemohu, to už by nebyla legální citace. Ale kousky citovat jistě lze. Jmenuje se "Kabelka za sto litrů aneb vekslácká mentalita".
Tedy – ubožácký „světák“, který si hraje na člověka z lepší společnosti, který spojuje minimální vzdělání a vychování s maximáním sebevědomím a arogancí, užasne nad vnějším „imidžováním“ autora fejetonu. Uznale užasl nad tím, když s ním jednou autor fejetonu pan Rychlík přišel jednat v saku značky Hugo Boss. A hned ten „světák“ jednal vstřícněji…
Břetislav Rychlík, kterého známe jako veselého člena dřevařské party Bohuše Stejskala (kultovní film Dědictví), v závěru fejetonu uvádí svůj myšlenkový závěr:
„…Je mi zcela lhostejné, co je kdo ochotný investovat do módy, jaké má životní priority. Obvykle se tím (přehnaným imidžováním) nahrazuje něco jiného, skoro vždy cosi zásadního…“
Mám povolání, kde na 99.999 % správný výsledek práce závisí na tom, co má člověk v hlavě – a jen ten nepatrný zbyteček se týká toho, co má člověk na sobě.
Tak jako u lékaře chirurga na 99.999 % záleží na tom, zda řízne dobře a pacient nezemře, nýbrž se uzdraví - a nepatrný zbyteček na tom, jaké že výrobní značky je jeho plášť nebo rouška.
Tak jako u strojvůdce vlaku na 99.999% záleží na tom, jak perfektně umí řídit a že své cestující živé a zdravé doveze – a nepatrný zbyteček na tom, jak vyžehlenou má uniformu.
Lektor a kouč rozvoje osobnosti, koncentrace, paměti, efektivního učení – tam je to obdobné. Jak dobře studoval a pracoval. Nejen podle známek, i když i toto je za dvacet let školní docházky bezkonkurenční tisícinásobná certifikace, akreditace a atestace, ale i v různých soutěžích, kde bylo třeba uplatnit koncentraci, paměť, efektivní studium apod. kreativně - a hlavně, kde se měřila i rychlost, tedy se soutěžilo, kdo dříve. A pak lektorova rychlost při čemkoliv v dosavadní pracovní praxi – při zachování maximální kvality, samozřejmě.
Po čtyřech letech, kdy jsem dělal tuto profesi v naší zemi sám a proslavil ji, do ní nalezla (vedle dobrých následníků) spousta podivných lidí. Poznáte je snadno – podle úzkostlivého důrazu na imidž. Kravaty, obleky, mobily úzkostlivě moderních značek, imidžová okénka v powerpointových pásmech jejich prezentací… Pracovně takovýmto předstíračům odbornosti, takovýmto zástupcům nového druhu živočicha říkám „černooblekovec dataprojektorový“.
Už vám vaše personální někoho takového přihrálo coby školitele? Sako měl, kravatu měl, time management dejme tomu učil – ale pochlubil se vám aspoň, jak rychlý byl celá léta ve skládání vysokoškolských zkoušek (samozřejmě v nejvyšší kvalitě – jak jinak u toho, kdo chce druhé poučovat), kolikátý v pořadí nejrychlejších v republice nebo aspoň na své univerzitě?
Nejspíše ne. Prostě jen „tak nějak do toho dělá“ – do toho, co přednáší a za co bere vaše osobní nebo firemní peníze; ani ne tak úměrně své vzdělanosti, praxi, publikační činnosti, morální integritě, kultivovanosti a bezchybnosti řečového projevu – ale pouze úměrně ceně svého saka a kravaty. Úměrně své imidži.
Svou kvalifikaci dává najevo – jak jinak – tak hlavně imidžově. Jeho „vzdělanost“ je popisována anglicky znějícími pojmy a zkratkami, hemží se to západními, pokud možno americkými místy jím prodělaných školení a kurzů. Nikdo už neověří, zda absolvovat tam někde cosi takového dokáže jen jeden nejschopnější z milionu, anebo to dají každému, kdo jim zaplatí tamní mastné kurzovné (podle vzoru „plzeňských práv“)…
Šli byste se zaníceným slepým střevem místo pod nůž zkušeného primáře chirurgie pod nůž tamní paní uklízečky, kerá se v poslední době rozhodla, že bude „tak nějak dělat“ do operací v dutině břišní? Nešli – ani za nic. Ani kdyby vás uklízečka chtěla oslnit nejmodernějším lékařským bílým pláštěm na sobě. Nejste přece sebevrazi.
Tak proč si podobně škodíte u firemního vzdělávání?
Za mnoho let se mi osvědčilo a mnohokrát potvrdilo následující přísloví – takové pravidlo tří písmen „i“: Kdo umí, umí; kdo neumí, ten (nadměrně) imidžuje, inzeruje, intrikuje.
A jsem rád, že mi to v podstatě ve svém fejetonu potvrdil i dřevařský parťák Bohuša Stejskala.
