Je třeba prožívat hodně radosti a pohody k duševnímu unesení divných dob. Podívejme se spolu, odkud se radost a pohoda v nás berou. A až budeme u té studny a budeme mít velké vědro, naučme se ji pravidelně čerpat.
Když se všechno daří, když jsou vláda s parlamentem dobrými sluhy slušného občana, když jsou bleskoví ctihodní soudci jeho spolehlivou oporou jako někde ve Švýcarsku nebo v Austrálii, máme získávání pohody lehčí. Ale ani za současné situace, ani při vážné osobní situaci není získávání pohody nemožné.
Pohoda v nás se rodí ze dvou pramenů: A) Z našeho správného myšlenkového zacházení s relativitou. B) ze sebe samotné, tj. pohoda se rodí zase z pohody.
Co znamená A)?
Znamená naučit se v nepříznivé situaci rozprostřít si po mozku myšlenku na něco nebo někoho, komu je ještě hůř. Při naší prohibiční aféře třeba myšlenku momentálně na Sýrii, kde umírají stovky nevinných lidí. Jindy na jiné státy – příležitostí je pořád dost. Nebo na jiné, horší doby našeho vlastního státu. Naše současnost se pak jeví dobrá až skvělá. To nás povzbudí, jsme více ve formě – a pak ty strázně zvládneme i objektivně lépe.
Emocionálně chytří lidé všech zemí a dob to takto navykle dělají od nepaměti. A předávají nám to všem na stříbrném podnosu v knihách, filmech, v divadle, hudbou…
Vybavíte si jistě recept Voskovce a Wericha, na co si vzpomenout, když dva tuláci mají jenom hlad a nevědí, kde se probudí příští den… a co bude za týden…
Vzpomenou na stonožku – a jsou na světě rádi.
Před pár dny dávali v televizi znovu dva návštěvní dny Šimka a Grossmanna. Včetně ukázky posledního vystoupení druhého z nich, po němž jej nevratně odvezla z divadla sanitka. Je mi známo, že když Jirka Grossmann v posledních týdnech života chodil na ozařování a znal svou prognózu, tak jednou v čekárně onkologie statečně k ostatním pacientům zvolal: „Kdo umře první, platí ostatním panáka!“
Ve stejný televizní den jsem znovu zaregistroval semaforské vystoupení Palečka a Janíka:
Hele, lidi, nechte chvilku zmatků…
…a připomenul si, že si tu melodii a text musím broukat častěji. Vy také, ha!
Je známá řada případů, jak tímto relativistickým psychogenním sebepřeladěním někteří lidé doslova v pohodě zvládli několik let nacistického koncentračního tábora a vrátili se po válce domů psychicky vlastně zcela fit…
A dále – stačí se zaposlouchat do začátku Čajkovského klavírního koncertu b moll. Hudba jasně hovoří o tom, jak se krásná počáteční pohoda najednou celá rozláme, zhroutí a zbortí. A další tóny jsou o neobyčejné síle lidské psychiky, která se ze dna zvedá, zvedá… už je na spadnutí ten krásný průlom zpět k radosti a síle… a najednou zase plujete po čisté řece stejně jako tenkrát a jen sem tam pádlem jemně pohladíte hladinu… Ten opakovaný leitmotiv těší více než první, protože přišel po krizi a byl zaslouženě vybojovaný...
Celý ten kumšt se jmenuje „psychická teorie relativity“. A jde v ní nejen o to, tyhle věci znát (což samozřejmě vy všichni zvládáte), ale navyknout si je rutinně používat.
Co znamená B?
Bod B je založen na znalosti funkce hypofýzy neboli podvěsku mozkového, naší důležité endokrinní žlázy. Zjednodušeně řečeno – hypofýza může vyrábět i hormony pohody i hormony nepohody. A ten poměr, kolik čeho vyrobí, je dán tím, do jaké míry tu či onu výrobnu trénujeme. Máme-li často radost a pohodu, pak ty dobré hormony, endorfiny, zaplavují mozek – a dobrá žlázová výrobna jich musí kvůli ztenčeným skladovým zásobám vyrábět více a více. Trénuje se, sílí, mohutní. Špatná výrobna mezitím omezuje výrobu a zkomírá. No a když si ta dobrá výrobna zvykne na nadprodukci, je třeba přeplněné sklady pohodových hormonů častěji vyprazdňovat – a naše JÁ si tudíž snadno najde každou záminku pro to, jak se těšit ze života. Modré nebe, žluté sluníčko, úsměv bližního, hezké slovo, příjemná vůně – každá maličkost. Najednou je každý maličkost popudem k pohodě, protože těch pohodových hormonů je dost a dost.
Tak to tak dělejte. Třeba hned teď a pak ode dneška dále a dále…
Zakončím tím nejpříhodnějším z mnoha citátů, který jsem dostal a dostávám od svých žáků:
Usmívejte se! Úsměv samozřejmě sám o sobě nevyřeší ve věcné rovině vaše problémy… ale vy tolik blbců tím úsměvem nase..te, že už to samotné stojí za to.
