Jste potenciálně schopni se přistupovat k vědění o osobním rozvoji ne jako užaslí žáčci, ale jako zkušení profesoři, kteří vědí mnohem více, než se jim říká. Dá se tomu naučit překvapivě snadno.
Leckdo ty čtyři dohody, tedy ten kousek vědění k lepšímu a harmoničtějšímu životu, zná. Ocituji tedy jejich autora, pana Miguela Ruize, a zkusím stručně vystihnout jejich smysl a obsah. Tedy, uvedu takové to „co tím asi chtěl básník říci“ (podle mého názoru):
- Nehřešte slovem. Člověk nemá být naladěn a nemá hovořit naštvaně, agresivně, ale naopak – má být naladěn a má myslet, cítit a hovořit pozitivně.
- Neberte si nic osobně. Když vám někdo nadává a spílá, tak tím projevuje svoje (nikoli vaše) vidění světa a hovoří především o sobě. Když vám třeba nějaký anonymní internetový troll nadává a uráží vás, když vašemu textu, vaší osobě dává nejhorší z možných známek, tak vlastně známkuje sebe. Když vám nadává do debilů, tak tím dokazuje, že je sám debil.
- Nevytvářejte si žádné domněnky. Jiní lidé prostě nemají vaše vidění světa, mají ve většině ohledů jiné až velmi jiné vlastnosti. Když se budete o nich něco domnívat s použitím vlastního vidění světa, když budete předpokládat, že oni jsou tak trochu jako vy, nejspíše se zklamete. Ušetřete si toto zklamání.
- Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete. Toto mi připadá pro osobní rozvoj člověka tak samozřejmé, jako že voda teče z kopce dolů a lidé se rodí a umírají. Nevidím nic, čím by se to dalo ještě komentovat, co by se k tomu dalo navíc poznamenat, přidat.
Všechny čtyři dohody se dají samozřejmě odvodit z grubrovských multimetod neboli psychovzorců. Kdo je zná, ten znal ty čtyři dohody (tedy plně jejich obsah a smysl) ještě dříve, než se s nimi seznámil. Ba dříve, než byly poprvé takto publikovány. A nejen že je znal; dokázal je po seznámení s nimi zkontrolovat, popřípadě opravit, jistojistě i hodně rozšířit, tedy vylepšit.
Jak je to možné? Podívejme se spolu na to. V následující analýze nedopadnou čtyři dohody špatně; opravit podle mne nepotřebují, zde všechna čest. Rozšířit však jdou parádně:
Jak statisíce mých čtenářů vědí, každé konkrétní know-how k osobnímu rozvoji není nic než určitá směsice multimetod neboli psychovzorců. Tak jako je každý prvek a každá sloučenina směsicí protonů, elektronů a neutronů.
V první dohodě Toltéků a pana Ruize je cítit velké procento zastoupení multimetody emočního managementu. Jistě se podle ní snažíme všechny tři třídy negativních emocí – tj. strachy, smutky a vzteky – zvládat, potlačovat. A jednu třídu pozitivních emoci – pohody – se snažíme pěstovat, rozšiřovat, nechat vzkvétat. Každá ta negativní třída obsahuje desítky negativních emocí, které však mají většinu vlastností společných – a tedy společný způsob zvládání, společný „management“. Pan Ruiz říká „nehřešte“, tedy - podle mne - nebuďte vzteklí, naštvaní. Znalec tohoto psychovzorce může Ruizovo vědění rozšířit. Nebuďte ani smutní a nemějte ani strach. Tedy nejen „nehřešte“, ale také navíc „nesmutněte slovem“ a „nebuďte ve svých slovech ustrašení“.
Ve druhé dohodě je cítit především uplatnění multimetody opozice podvědomí. Tedy – působte ve své mysli a působte na druhé v náročných situacích nejspíše opačně, než byste chtěli, aby situace dopadla. Vzteklíkovi například vyčítejte, že vám nadává málo a povzbuzujte jej, ať nadává více, že jste přece větší blbec, než on říká. Projeví se v něm opačitost, vlastnost příslušná každému stavu vzteku – a on vám bude (naschvál!) nadávat méně a (naschvál!) vás považovat za chytrého člověka. Což vlastně vy chcete. Takže multimetoda opozice podvědomí má v sobě ono „čím hůř, tím vlastně líp“. Čím hůř nadává arogantní hlupák vám, tím hůř vlastně posuzuje sám sebe. V pořádku. Multimetoda opozice podvědomí má však ještě stovky dalších uplatnění než pouze jen vysvětlení Ruizovy druhé dohody.
Ve třetí dohodě nejvíce dominuje multimetoda psychické teorie relativity. Vytvoříte si domněnku – a tím si vlastně nastavíte v určité oblasti psychickou základnu. Ten druhý je však jiný, vaše domněnka se nepotvrdí – a vy jste zklamáni. Jak tedy nebýt zklamán? Nevytvářejte si žádné domněnky. Netvořte si tak nevhodné základny. Příklad vaší možné domněnky: „Ten a ten člověk přece musí uznat, že když mu uvedu seriózní argumenty, tak mám pravdu. Toto se domnívám, ba jsem o tom stoprocentně přesvědčen.“ (Stoprocentní přesvědčení je nejsilnějším typem domněnky.) Ale onen člověk mé argumenty neuzná – a já mám z jeho neuznání špatný pocit.
A ve čtvrté dohodě nejvíce dominuje multimetoda profesionální koncentrace. Dělat věci nejlépe, jak je možné, se dá právě a pouze s využitím této multimetody. Nikoliv vynaložením pevné vůle, ale souhrnnou veličinou - profesionální koncentrací.
Ruizovy čtyři dohody jsou tedy v podstatě správné. Kdo zná multimetody, ten si však odvodí desítky dalších podobných správných skupin dohod. Pokud jste nečetli Zlatou knihu komunikace, máte bližší vysvětlení multimetod zde. Zjistíte překvapivý fakt, že v oblasti osobního rozvoje už nové metody nejsou, protože všechny, i ty budoucí, jsou už odvoditelné, tedy staré známé.
Proč tolik lidí preferuje dílčí znalosti před komplexními, o tom chci napsat někdy později.
