„Nikdo nemůže kritizovat migranty, když žádné na vlastní oči neviděl!“ To je častý argument sluníčkářů. Co jim na to odvětit?
Sluníčkáře si pro sebe často definuji jako „lidi, kteří neumějí vyřešit ani jednoduchou exponenciální rovnici“. Přičemž takové učivo se bralo nejpozději ve druhém ročníku střední školy, a měl by je umět úplně každý, kdo si vykazuje aspoň střední vzdělání. Ba každý vysokoškolák, ať je jeho obor jakkoliv humanitní. Aspoň na mém gymnáziu by studenta neznalého exponenciál nikdo k maturitě nebyl býval připustil.
No dobře... nebudu zase až tak přísný; kdo je vynikající umělec, sportovec, literát, historik, tomu můžeme eventuálně dvojkařství či trojkařství z matematiky i odpustit – vykompenzuje si to dobrým uměním a znalostmi jinde. Nicméně, matematika je ta nejspravedlivější soudkyně, která odhalí každého sebezahleděnce, který by chtěl své chyby zamlčovat a chyby druhých veřejně zvýrazňovat a kritizovat. V matematice se totiž jednou udělaná chyba táhne až do výsledku. Nezmizí, neututlá sebe samu. Logiku nepřelstíš. Takže chyba je stále jasně vidět.
Tak až zase bude kavárník sluníčkář tvrdě kritizovat a odsuzovat jiné v obecných společensko-politických záležitostech, dejte mu malý test ze správného, důsledného a férového logického myšlení: Tedy z matematiky. Nadhoďte na něj otázku na druhou mocninu dvojčlenu, na faktoriály, na kombinatorická čísla, na Euklidovu větu...
Kdo se nenaváží do druhých, ten ať si to klidně nezná. Ale kdo se do druhých naváží v politice a nad výše uvedenými lehoučkými úkoly z oblasti všeobecné základní vzdělanosti váhá s odpovědí, ten se jasně odhalí, co je zač.
K základní (matematické) logice patří i fakt, že nemusíme něco či někoho vidět na vlastní oči, a můžeme přesně a podrobně vědět, co je zač. Existuje něco jako důvěryhodná zprostředkovaná zkušenost, logická dedukce, logický důkaz apod.
Hezky toto pravidlo demonstroval Bohuš Stejskal (Bolek Polívka) ve filmu Dědictví. Plastická doktorka, sebevědomá a s nematematickým vzděláním, před ním machrovala tezí typu „...nejsou důkazy... nikdo ho nikdy neviděl... nechápu, jak může někdo věřit v boha...“
Bohuš jí to tam v té nóbl restaruraci vrátil i s úroky; nemusíme něco na plné pecky vidět, abychom v to věřili. Ba, některé záležitosti jsou tak intimní, že koukat na ně naplno by bylo docela neslušné...
Tak až zase bude nějaká sluníčkářka argumentovat, že jste neviděli na vlastní oči migranty a že tudíž nemůžete ani věřit ve svůj názor na ně...
... tak jí odpovězte zemitě po valašsku:
„Vašu pi.. jsem taky neviděl, a přesto věřím, že ju máte!“
