Čističe informační záplavy

Tržní ekonomika má oproti té totalitní řadu výhod. Například máme na výběr více než dva druhy jogurtů, více než jeden druh chleba – a podobně v tisících dalších rozličných nákupních příležitostí. Tato mince má však i svůj rub: Je toho na chudinky naše smysly (hlavně na oči a uši) a na chudáka náš mozek trochu moc. Hrozně moc.

Lidský pokrok však jde kupředu. Na všechno se časem objeví jakýsi lék. Který, když už nebude ideální, tak aspoň zmírní příznaky, přinese citelnou úlevu.

                Věřím, že hodně z vás, milí čtenáři, by s chutí poptávalo jakési „čističe informační záplavy“. Jakási síta, která zachytí balast a propustí jen to nejdůležitější. Člověk není přece otrok, aby neustále něco vnímal, analyzoval a vyhodnocoval… neustále reagoval na jakási pípání, zvonění a jiné vizuální nebo akustické signály…

                Nestyďte se za svou lenost, pohodlnost nebo – nejlépe řečeno – potřebu informačního komfortu. Není žádný zločin mít takové přání.

                Například úlevným sítem proti této obtěžující záplavě jsou už léta moje kurzy rychlého čtení. Od konce 60. let měly netržní formu individuálního koučování (kterému se tehdy říkalo méně okázale a méně amerikánsky „doučování slabších spolužáků v technikách čtení a učení“), od roku 1984 podobu veřejnou a tržní, tedy dostupnou komukoliv z nejširší veřejnosti. To se všeobecně ví.

                Ale zkuste využít pár tipů i jinde:

                Stojíte třeba ve velkém prestižním odborném knihkupectví – a oblast vašeho zájmu je tam deset metrů dlouhá a přes dva metry vysoká. Knihy, knihy, knihy. Od zdi ke zdi, od podlahy až téměř po strop. Každá křičí svými barvami, designy, tvary a vším možným: Vezmi si do ruky právně mne, mne a jenom mne! Co takhle nenechat se oblbnout obálkami a ptát se, o kterých z těchto knih už dříve hlasovali jiní čtenáři tím nejférovějším způsobem – svými peněženkami? Tedy – které knihy se vyznačují tím, že mají první vydání zcela vyprodané a na trhu je druhé…

                Přesné údaje nemám, ale tipuji, že druhého vydání se dožije nanejvýš 5 – 10 procent knih.

                Když má kniha třetí vydání, to už je opravdu silná informace. To druhé vydání někdy vznikne tak, že prvnímu vydání udělá autor Goebbelsovskou masivní reklamu a čtenáře dočasně splete. Toto spletení ale nikdy netrvá věčně. Třetí vydání mívají nejspíše jen ty knihy, kde k takovém spletení nedošlo.

                Já bych docela uvítal knihkupectví (kamenné i internetové), které by mělo nabídku ve formě nějakého obrázku, připomínajícího fotografii všech polic s knižní nabídkou. Kliknete jednou – a zůstanou v těch poličkách jen knihy s druhým a vyšším vydáním. Ostatní zmizí. Kliknete podruhé – a zůstanou jen ty s třetím a vyšším vydáním. Atd. Kliknete pošesté – a z hlušiny vypreparujete pět až deset perel - knih se sedmým a vyšším vydáním. Ty tam zbudou osaměle stát na jinak úplně prázdných velkých poličkách.

A hle – už není taková zahlcenost vašich smyslů, už se vybírá úlevněji, pohodlněji…

Nebo – další síto:                          

Vykašlete se na veškerou reklamu a vybírejte čistě jen podle ústních doporučení důvěryhodných známých, kteří mají s daným výrobkem či službou plnou zkušenost. Zdůrazňuji slovo „důvěryhodných“. Nedůvěryhodný člověk může být třeba zapšklým pseudokonkurentem, který to dobré zlomyslně pomlouvá – nebo aspoň o něm usilovně cílevědomě zarytě mlčí.

Usilovně cílevědomě zarytě mlčívají třeba olejářské lobby o tzv. Frantzově olejovém filtru. To je takový vynález, takový olejový filtr do auta s tak skvělými vlastnostmi, že s jeho použitím by se do motoru nalil olej jen jednou při jeho výrobě – a pak už by se neměnil. Jen by se občas by se pár deci dolilo. To by bylo moc fajn pro nás řidiče – ale kam by se poděly ty miliardy zisků olejových lobby? Takže Frantzův filtr je někde v trezoru.

Smutnější je, že v trezoru občas bývají i velmi účinné a zároveň velmi levné léky – i na ty nejzákeřnější nemoci. Proč by se vyráběly a distribuovaly? Kam by farmaceutické lobby přišly, ztratit takhle zase své miliardy…

Avšak na trhu se zbožím a službami jsou i takové záležitosti, které by většina ostatních konkurentů do takového trezoru dala, ale nedaří se jim to. Nebo se jim to nedaří zcela. Snaží se třeba informace o určitém zboží nebo službě vymazat nebo okleštit na wikipedii. Prostě – zakrývat vám oči, abyste neviděli, nemohli porovnat.

Vy ale vizte a porovnávejte. To je vaše další síto. Vnímejte to, o čem se různí nažehlení machříci loketníci  snaží usilovně cílevědomě zarytě mlčet.

Autor: David Gruber | čtvrtek 15.11.2012 11:40 | karma článku: 18,44 | přečteno: 1488x