Žijeme v době přelomové – postupně přecházíme od textů na papíře k textům na různých displejích. Odkud se vám čte lépe? Jaký máte z obojího pocit, názor, jakou zkušenost? Zde se můžete v diskusi opravdu plně projevit a vyřádit.
V sobotní příloze MF Dnes ze 7. prosince mne zaujal velký článek o čtení – rozhovor Ivana Breziny s mým věkovým vrstevníkem Janem Stránským, mj. primářem neurologie na univerzitě Yale v USA. Dovolte k tomu rozhovoru pár poznámek člověka, který se čtením zabývá celý svůj profesní život.
Nepotěším však ty, kteří snad čekají nějaký můj hořký vzdor, vášnivou polemiku a destruktivní kritiku. Soudím, že pana primáře si lze vážit, a v mnohém s ním souhlasím. Ani to jinak nejde – medicína, neurofyziologie, lekturologie – to jsou vše přírodní vědy blízké k exaktnosti, takže tam je drtivá většina poznatků natolik prokázaných, že se o nich již nediskutuje.
Nicméně na některé věci z rozhovoru mám názor méně či více jiný – a tu rozdílnost mám velmi podloženou. Hlavně si však myslím, že téma čtení z papíru či z displejů je docela málo diskutované. Na to, že se dnes týká každodenně každého.
Rozhovor s Janem Stránským vyznívá většinou jednostranně. Ve stylu „na starou dobrou knihu nedejme dopustit“ a „čtení na displejích je horší, ba někdy dokonce, fuj, škodí“.
Tento postoj mi v určitém směru vyhovuje. Už desítky let se snažím vědecky pracovat, zkoumat, bádat, přemýšlet, pozorovat okolí i své myšlenky, třídit, analyzovat a syntetizovat v podstatě každodenně celý bdělý čas od probuzení po usnutí. Samozřejmě s nutnými relaxačními přestávkami. Ale o nějakém lelkovacím volném čase v mé hlavě se hovořit nedá – jen práce plus nutné pauzy.
Proto je pro mne utrpením každé narušení koncentrace. Když někde slyším coby kulisu zapnuté rádio, nejraději bych je okamžitě vypnul. A obzvláštním jedem je pro mne být na pohotovosti s mobilem – tedy mít jej zapnutý a brát hovory či textovky (hlasovky, videovky, kombinovaná sdělení). A mrzí mne, že tak málo lidí chápe, že zvednutím telefonu mohu přerušit výzkumný myšlenkový tok, který vede třeba k významnému milionovému objevu – a ten myšlenkový tok se mobilovým vyrušením nadobro zničí a už nikdy v životě nepřijde. (Ale klid – pro cca pět stovek nejbližších žáků a čtenářů tato moje nelibost z vyrušení neplatí.)
Zde jsem Janem Stránským zajedno. Z papírové knihy na nás při čtení nevyskakují reklamní drzé bannery (které nezmizí, pokud nerozptýlíte své původní myšlenky ještě více a neuděláte aktivní klik k jejich zmizení). Ale – kde se bere u pana primáře ta stoprocentní jistota, že když čteme z displeje, tak je ten přístroj vždy připojený k internetu? Já mám třeba jeden ze starších notebooků už několik let zcela odpojený od internetu, napojování na wifi sítě striktně zakázáno – a na něm mohu studovat řadu odborných knih i číst řadu beletristických textů zcela bez vyskakujících bannerů – není odkud vyskakovat. Nové texty si sem dávám na flešce.
Dále pan Stránský tvrdí, že náš mozek pracuje při čtení z knihy odlišně – v tom smyslu, že zapojuje více vnímacích cest a tudíž si více pamatuje. Ano, zapojení více vnímacích cest (tedy při vnímání nejen vidět, ale i slyšet, hmatat, čichat, prakticky mechanicky si zkusit…) je ohromným podporovatelem paměti a mozkového rozumově emočního zpracování vůbec.
A – podle pana primáře - že prý zapamatování z knihy vyšlo při jedné sérii pokusů lepší o 30 procent.
Ale – ptám se – měla v té sérii pokusů ta skupina pokusných lidí s displeji důsledné odpojení od internetu? Měli oni ty displejové obrazovky dostatečně čisté, očištěné od různých kudrlinek nahoře, dole, kolem textu… tedy na celém displeji čistě jen text, čistě jen stránku knihy?
No – ale co čtečky? Čtečka je také elektronické zařízení – na rozdíl od tabletu nepřipojené na internet. Displej čtečky je mnohem blíže papíru než displej notebooku nebo mobilu. Pokud se na čtečce nepřelistovává, neroluje, tak čtečka nebere žádný elektrický proud, jak známo. Displej čtečky tedy v tom případě nemůže vyzařovat elektromagnetické vylnění.
Pan primář neurologie argumentuje, že knihu držíme v ruce, máme tedy určitý hmatový podnět, a navíc ke knize můžeme přičichnout, kniha voní. Tedy- ve dvou případech jsou zde další vnímací cesty, dvojí podpora zapamatování. A já se ptám: Notebook nemůžeme držet v ruce? Nemůžeme si jej vzít s sebou do křesla či do postele? Notebook nevydává žádné aroma? Mně osobně určitě kniha voní více než notebook, ale u řady jiných lidí to klidně může být naopak.
Největší otazník jsem si udělal u tvrzení pana Stránského, cituji: „…S výjimkou starých, osamělých nebo nepohyblivých lidí jsou sociální sítě prakticky k ničemu…“ Tady musím i já, velký kritik lidí celodenně návykově přilepených na facebook, twitter, messenger, skype, whatsapp apod., zakroutit hlavou. Sociální sítě mají svá nebezpečí, ale mají i řadu pozitivních funkcí.
Jak smutně by se asi cítila česká maminka dítěte studujícího v Austrálii, kdyby těch sociálních sítí nebylo, kdyby měla na kontakt se synem nebo dcerou jen klasický papír, obálku, poštovní známku – a dopis o tom, co je nového, by šel celý měsíc lodí tam a odpověď pak další celý měsíc lodí zpět… Takhle – s dnešními sociálními sítěmi – je maminka se svým potomkem vlastně pořád, pořád jsou spolu, dcera může maminku požádat o radu nad potravinovým pultem v sydneyském hypermarketu nebo nad šatovými věšáky v tamním módním obchodě – a maminka ji z Česka ve vteřině poradí, co si koupit. Protože při videospojení maminka třeba v Praze ty šaty na sydneyských obchodových ramínkách i dobře vidí.
Moje čiperná stará (hodně přes 80 let) teta Nancy z Texasu má už dlouhá léta na svém facebookovém profilu stovky přátel Čechoameričanů a jiných Američanů, čile tam komunikuje – a tou komunikací mládne.
Je podle mne i fajn, že mezi vyfocením a uviděním nějaké fotografie už nejsou dlouhé hodiny a dny (vyvolávání ve fotokomoře) a že cena jedné fotografie je blízká nule.
Od papíru k displejům musím sám nutně přecházet ve svém know-how o hospodaření s časem neboli time managementu - jinak by nauka o plánovacích systémech brzy zastarala. Ale pořád trochu myslím i na ty, kteří na starý dobrý plánovací systém nedají dopustit.
Dovedu si představit, že mezi vámi, milí čtenáři, je nepřeberné množství praktických zkušeností a názorů; takže – diskutujte, porovnávejte, argumentujte; pokud bude i diskuse bohatá, může být mnohonásobně zajímavější než tento úvodní článek.
A čtěte si z takových zdrojů, které vám a právě vám celkově i situačně více vyhovuji, ha!
