Přátelé, rýsuje se pro vás velká životní změna. Konec zdlouhavého trápení se vzděláváním. Tak jako počítače a internet zrychlily pro vás informační toky přes celou zeměkouli z týdnů na zlomky sekundy, tak se nyní objevilo něco, co může radikálně a zároveň férově urychlit vaše vzdělávání.
Zatím se nad tím ani moc netrápíte, nevidíte možnost radikální změny k lepšímu: Školy, školení, kurzy, poradenství – to vše nám dosud kradlo a krade dlouhé roky, nejlepší mladé roky vašeho života. A ve věku zaměstnaneckém také dlouhé dny, týdny – kdy přerušujete práci a jdete se školit. Vlastně – je to vaše každodenní, čas drancující pracovní rutina, že se učíte, vstřebáváte nové informace. Průměrný duševně pracující člověk spotřebuje až polovinu pracovního času a energie na vnímání nějakého textu očima a na mozkovou snahu obsah toho textu zpracovat.
Jste smíření s tímto drancováním svého času? Nebuďte. Před dvěma sty lety považovali v britské kolonii zvané Austrálie také za neměnný fakt, že odpověď na jakoukoliv jejich kolkovanou žádost (třeba na postavení nového kostela) jim z Londýnského centrálního úřadu prostě nikdy nemůže přijít dříve než za čtyři měsíce. Lodě potřebovaly čas na plutí tam a zpět, úředníci ještě delší čas na rozhodnutí… Zatelefonovat rozhodně, ale rozhodně nebylo možné. Ani napsat SMS, mladí přátelé :-)
A nyní je – aspoň v Austrálii – kvalitní úřední rozhodnutí jen otázkou dnů nebo hodin. Jen vědět jak na to – místo lodí použít moderní informační technologie.
Mnoho lidí i v nynějších desátých letech 21. století rezignovaně smířeně věří, že na vzdělávací cestě od negramotného dítětě po graduovaného inženýra, magistra, doktora je třeba vyplýtvat šestnáct až dvacet let mladého života. A když podstatně méně let, že to přece nemůže být vzdělání seriózní a poctivé.
Ale může – v řadě klíčových oblastí mnohem kratší a zároveň naprosto seriózní a poctivé. Jen vědět, jak na to. Jen místo metod ovládnout multimetody.
Ony multimetdy jsem dříve nazýval též „psychovzorce“. A vědní disciplínu beneopedii, která je na nich postavená, jsem dříve nazýval též „techniky duševní práce“.
Všechno toto, vědní obor i jeho metodologie, je k dispozici české (československé) veřejnosti už více než dvacet pět let.
Tato doba rozdělila naše obyvatelstvo na dvě skupiny.
Menší část – ti už se tomu učili na trénincích, ti už si chytře vnímavě o tom četli, ti už to nadšeně využívali a využívají. Cítí nezbytnost toho všeho pro svůj život. Mnozí už posílají na tyto kurzy a kupují o tom knihy svým dětem. Berou to vše jako nesmírně užitečné paralelní školství, bystrou štiku vedle líného kapra našeho oficiálního šloství.
Větší část – a mezi nimi i fůra velmi inteligentních lidí – má tak silnou nedůvěru a skepsi ke všemu novému, neobvykle znějícímu, že je fenoménem multimetod nedotčená. Takoví lidé připomínají zatvrzelce, kteří dodnes odmítají používat mobil a počítač – a setrvávají na mechanických psacích strojích a na papírových dopisech.
Pokouším se od včerejška – nevím, zda jsem udělal dobře – co nejvhodněji vysvětlit úžasné výhody svých objevených multimetod i lidem z té druhé, větší skupiny obyvatelstva. A to formou stručné knížky.
To poctivé a dostačující vysvětelní totiž není na jeden blog, není na pět nebo deset minut povídání. Ale není ani příliš dlouhé. Vtělil jsem je do knížky, kde je čistého textu pouhých 98 stránek, nepříliš hustě potištěných. Tedy – je to zvládnutelné za dva večery před spaním na polštáři, anebo během jedné jízdy žlutým vlakem na trase Ostrava-Praha nebo i Olomouc-Praha. Jádro toho vysvětlení je zde pak od stránky 51 – tedy tak stručné, že se přinutí v pohodě pustit do čtení i velký skeptik.
Knížku mi vydává v těchto dnech v edici BizBooks nakladatelství Cpress Brno, člen Albatros Media a.s. Je to moje padesátá sedmá knížka, přední stranu obálky jste viděli výše.
Asi by to zde chtělo nějakou, aspoň kratší, ukázku z ní. Co vybrat?
Knížka je postavena na této filozofii: Bude nám hůř – svě se řítí do stále větších problémů, konfliktností, podrazů, vlády nátlakových skupin místo vlády práva a pořádku. Zvrátit tento špatný vývoj – to je běh na dlouhou trať a nestačí na to jedinec. Co ale jedinec udělat může (ba, v rámci své sebezáchovy musí), to je vypěstovat si co nejlepší sebeobranné mechanizmy.
Jedinec si může (a musí) v sobě samém založit banku, která mu nikdy nezkrachuje. A do ní si střádat bohatství svých komunikačních dovedností. Dříve, v éře metod, mu to dostačující nastřádání – aby byl za vodou – mohlo trvat roky. Nyní, v éře multimetod, mu stačí týdny, ba dny.
Formuloval jsem v této knížce čtyři klíčové komunikační faktory pro desátá léta 21. století. Nejsme totiž zdaleka už tak naivní a důvěřiví, jako pár let po sametové revoluci.
Máte-li chuť, přečtěte si ukázku, citovanou ze stran 12 a 13 knihy. Kniha není blog, pro knižní formulace platí přece jen jiná pravidla. V knize nelze glosovat jednotlivé průsery, které nás dnes vytočí doběla a za měsíc po nich ani pes neštěkne. Kniha musí být dosti nadčasová, v obecnější rovině. Takže – s tímto vědomím čtěte:
++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
“…Prostě – doba pokročila, doba se změnila. Zlaté jádro komunikačního umu zůstává neměnné, ale leccos je prostě jinak – žádá si přeskupení závažností, žádá si doplnění. Je třeba respektovat komunikační filozofii dneška. Tak tedy:
Naše země Česká republika se stále více mění v Kocourkov. To asi cítíme my všichni uvažující lidé.
Dost se mění i blízké zahraničí. Evropská unie už dávno není onou EHS z padesátých a šedesátých let, která pomáhala nebývalému hospodářskému rozkvětu členských západoevropských zemí. Rozkvět dnes zažívají hlavně náklady a platy euroúředníků; efekt činnosti evropských orgánů pociťujeme často spíše jako brzdivý, obtěžující, prostě nedobrý.
Občas si ponadáváme a také nás znepokojí to, že proces zhoršování se nezastavuje, ale naopak pokračuje.
Na první pohled vypadá u nás vše v pořádku – ulice plné aut, spousta lidí v hypermarketech s plnými nákupními vozíky, v mnoha restauracích skvělý výběr jídel plus rychlá a ochotná obsluha v příjemném posezení, nejednou kvalitní služby zdravotnictví na světové odborné úrovni; na pěknou dovolenou můžete za přijatelné peníze cestovat téměř kamkoliv na zeměkouli…
…ale potíž nastává, když se dostanete do nestandardní situace; například najednou potřebujete rychlý a spravedlivý soud, potřebujete zabránit ve zlé činnosti nějaké skupince ostrých kámošů, kteří se chovají nezákonně a vůbec si dělají, co chtějí; nebo máte nějaký jiný nestandardní problém a potřebujete vysvětlit úředníkovi, aby rozhodl normálně podle selského rozumu… a tam všude to velmi skřípe.
Společnost, kde od jisté doby začnou být „známosti důležitější než známky“, tj. kamarádíčkování důležitější pro úspěch než objektivní ukazatele kvality osobní vzdělanosti a dodržování zákonů… taková společnost směřuje nevyhnutelně od svobody a demokracie k džungli vzájemných soubojů nátlakových skupinek a skupin. Kdo není členem nějaké takové skupiny, ten v situacích lámání chleba stále více trpí.
Většina ostatních lidí kolem vás, kteří v takové nestandardní situaci zatím nejsou a ani se do stavu lámání chleba nikdy v životě nedostali, chodí kolem vás lhostejně, jakoby nic. Nechápou, proč se rozčilujete. Jim je dobře, oni si žijí, užívají (zatím). Nevcítí se do vás…
Jste v životě tím a jenom tím, čím jste v komunikačních dovednostech
Stále a nadčasově však platí, že vše ve vašem životě se točí kolem komunikace. Jste ve svém životě a ve společnosti tím a jenom tím a právě tím, co si „vykomunikujete“. Co si vyřídíte a zařídíte svými komunikačními schopnostmi.
Například vaše peněžní příjmy jsou zcela závislé na vaší soustavné promyšlené komunikaci. Zkuste načas nekomunikovat se svým okolím nebo komunikovat ledabyleji - a uvidíte, jak rychle to negativně pocítíte na svých příjmech. To funguje pro zaměstnané i nezávislé lidi.
Proto stále platí stručné a výstižné: „Nelze nekomunikovat.“
Před komunikačními situacemi prostě neutečete; a darmo schovávat hlavu do písku. Netrénovat svou komunikační vzdělanost na situacích cvičných, méně náročných, nečíst a nepromýšlet dobré knížky o komunikaci – to má za následek škaredě se spálit, až přijdou komunikační situace náročné. A že přijdou, to si buďte jisti.
Přemýšlejte, čtěte – ale ne dlouho. Není času…”
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Konec ukázky.
A snad vás zaujme ještě I obrázek zadní strany obálky této knížky. Včetně citátu, který nakladatelství na obálku zvolilo. Citát, nezdá se to, je více než dvacet let starý – je ze stejného období, kdy bylo (jednu červnovou sobotu) celé Staroměstské náměstí v Praze poseto lidmi z celé země, kteří se přišli dohromady znovu setkat se svým koučem osobního rozvoje Davidem Gruberem.
Posuďte sami, nakolik se některé obavy, vyslovené v tomto letitém citátu, později naplnily…
A zda žádám o nějakou finanční podporu? Ale vůbec ne - ani v době miliardových evropských dotací nepochtívám po vás daňových poplatnících ani korunu. Byť jsem do svých výzkumů, do popularizace a nezbytné souvisící režie vložil přes 90% svých osobních vydělaných peněz a téměř veškerý volný čas. Ovšem - pod jednou podmínkou: Stačí mi jen - ve vší slušnosti - základní dodržování práva. Tj. aby moje profese (lektor, kouč, trenér soft skills apod.) ani můj obor (techniky duševní práce, jejich školicí témata), které se na našem trhu staly pro mne příznačné a proslavené, nebyly na našem trhu vykrádány. Abyste nebyli zavaleni nekvalitními napodobeninami, tematickými padělky mých kurzů, které jsou typu "co je dobré, není průkopnické, co je původní, není nijak převratné".
A rozumné čtenáře v jejich vlastním zájmu vyzývám, aby dokázali odlišit kurzový originál od pozdějších kurzových a pomůckových napodobenin, zavedených na náš vzdělávací trh až po roce 1989 - a uhájili si tak ve vlastním zájmu svůj nárok na kvalitní a nezcizené služby.
Recenze knihy je zde: http://janhora.blog.idnes.cz/c/246162/Nade-vsechny-soft-skills-je-selsky-rozum.html
Dovoluji si doporučit též souvisící článek
