Nedávno jsem na internetu objevil, že lze sledovat starý seriál z mého dětství – Sága rodu Forsytů. Černobíle – a v orginálním znění; tedy The Forsyte Saga. Natočeno 1967, děj se odehrává ve viktoriánské Anglii koncem 19. století.
Zaposlouchal jsem se do angličtiny tehdejších herců. Můžete to zkusit také, pokud si zadáte www.sledujserialy.to, tam vyhledáte The Forsyte Saga a proklikáte se množstvím reklamních a podobných nástrah.
Angličtina je to nádherná. Každé slovo jako řezané z mramoru; vnímáte klasický rytmus, přízvuk, intonaci. Jak vzdálené je to od směsky pazvuků běžných dnešních lidí z americké ulice!
Pravda, Forsytové z Londýna 1890 a kolem ve své době patřili k vyšší vrstvě, k páteři staré dobré Anglie – a přiměřeně tomu měli i svou vyjadřovací kulturu. Jazykovou i věcně komunikační, bontonovou. Lidé typu Lízy Doolittlové (My Fair Lady) jistě i tehdy v Londýně mluvili poněkud méně učesaně.
Prudký vývoj dnešní světové společnosti, nástup všeobecné globální computerizace, mobilománie apod. – to vše se podepisuje na změnách zejména jazyka anglického. Tedy toho, kterým se mluví na naší zeměkouli; jazykem, do nějž se plynule přejde, kdykoliv se někde za zeměkouli potkají dva lidé, jejichž rodné jazyky jsou rozdílné – a nejsou zrovna analfabeti.
Už ze studijních cest po různých jazykových školách v Británii, USA, Austrálii a na Maltě mám zkušenost, že tamní rodilí učitelé často hovoří o překotném jazykovém vývoji této světové dorozumívací řeči, že jej registrují a berou v potaz. Dokonce nějaká ctihodná lingvistická instituce každoročně volí jakousi „miss novotvar“, tj. nejzajímavější, nejpěknější z anglických slov, která vznikla za daný poslední jeden rok. A platí, že je vybírat opravdu z čeho, z kandidátské základny velmi široké.
Jako protipól klasických Forsytů bych z řady možností uvedl mladou americkou učitelku Vanessu Prothe zpod Appalačských hor (Asheville, NC). Vyhledejte si English with Vanessa – a máte ji, máte velkou spoustu jejích krátkých výukových videí, převážně na youtube.
Vanessa má podle mne také výslovnost perfektní, pro lidi na úrovní intermetdate a více je jí na 99% rozumět. Obdivuji ji, jak se dobře trefila do požadavků současného světa mladé gererace. Kdepak vypustit při lekci z úst nějaký gramatický pojem – taková učební dřina se už dnes nenosí. Prostě – „to a to se říká tak a tak“ - a hotovo. Vanessa také dbá na to, aby se jí nic nedalo vytknout z multikulturního hlediska. Na to se dnes dbá úzkostlivě. Od mnoha jiných učitelů a učtelek na internetu se lidší nezdolným optimismem a stálým rozzářeným nadšeným úsměvem. Easy world, easygoing society. Problémy nejsou – a když ano, tak se párkrát klikne na mobilu – a problém už není. Hle, svět dnešní mladé generace. Přes všechnu rezervovanost většiny lidí starších generací musím poctivě konstatovat, že tento přístup má i něco do sebe, tedy něco pozitivního.
Poslechněte si někdy Vanessu, jak radí zahajovat rohovor se známými lidmi. V neformální angličtině nehledejte matematickou logiku, nehledete tam ani němčinářskou důslednost. Otázku na to, co váš kámoš dělal nedávno, jistě můžete forumlovat školními slovy „What did you do lately?“, ale dnes se prostě říká „What have you been up to lately?“ Předložka „up“ svou jasnou výslovností trošku vyčnívá z okolního mumlacího šumu – a to činí mezi dvěma rodilými mluvčími celé sdělení jakž takž srozumitelným.
Když se kámošky zeptáte na přítomnost, jistě to lze formulovat stylem „What are you doing today?“. Ale to správné suprové cool je „What have you got going on today?“ A slůvko „got“ zde hraje podobnou funkcí jako výše uvedené „up“. Majáček srozumitelnosti v houští pazvuků.
A ještě zbývá otázka na budoucnost: „What will you do this weekend?“ Že bez problémů? No jistě, pro exoty bez problémů. Kdo chce ovšem být pro dnešní mladou americkou generaci našinec (a ne exot), ten řekne „Do you have anything fun going on this weekend?“ Dnes frčí mezi mladými, že se dělají prostě jen věcí atraktivně zajímavé (anything fun and nothing else), nikoliv třeba pokosit trávu, vykydat hnůj, uklidit v bytě, nasekat dřevo, našprtat kvadratické rovnice na zítřejší písemku a tak podobně.
Pusťte si někdy obojí – i Forsyty i Vanessu – a zamyslete se nad během času.
