Demokracie znamená česky vláda lidu. Řecky démos = lid a kratos = vláda, moc. Já ji chápu jako stav, kdy tím prvotním a určujícím je slušný jedinec, který chce slušně vyjít s ostatními jedinci v daném státě.
Za hlídacího psa demokracie jsou odedávna označována média – tisk, nověji rozhlas, televize, nejnověji internet. To označení však vzniklo v dávné době, kdy noviny byly něco jako živnost. V poslední době se však zdá, že tito „hlídací psi“ (vyjma internetu) dnes už hlídají spíše jakékoliv sobecké zájmy svého pána, svého lobbisty, své spřízněné skupiny, než zájem všech na tom, aby dění ve státě bylo typu „výhra-výhra“ neboli „férovost-férovost“.
K této úvaze mne inspiroval diskusní příspěvek pana Macka pod novoročním projevem Tomia Okamury. Úloha hlídacího psa je křivena a postupně zaniká tam, kde za tím „psem“ stojí nějaká mocná, finančně vlivná skupina, která je nenažraná a nikdy nemá dost. Za jednotlivým normálním pracujícím či poctivě podnikajícím člověkem však zpravidla takováto lobby nestojí. Slušný člověk stojí za sebou sám, se svým zájmem na vynutitelnosti práva, které jej málo vlivného a mocného má rychle a spravedlivě chránit. Bránit, co si on svou poctivou prací vydobyl. Má chránit vždy a za všech okolností jeho život, zdraví, svobodu, právo na svůj vlastní čas neukracovaný zbytečnostmi.
Dnes v době internetu, blogů a diskusí je vlastně každý jedinec tak trochu médiem, tak trochu „masovým sdělovacím subjektem“. Tak buďme zde dnes a celý rok a nadále hlídacími psi těch klasických médií, která se zvrhávají. Rozeznávejme v nich pravdu a lež, názor a fakt, motivování a manipulování.
A pišme o tom všem. Štěkněme si,zavrčme, je-li třeba. A jistě můžeme jindy i spokojeně zamručet. Každý za sebe – ne za vlivovou skupinu s nějakým temným postranním úmyslem.
K tomu přeji do nového roku hodně sil, bystrosti a invence všem, kdo zde v poctivém úmyslu blogují a diskutují.
