Žabí stehýnka (175)

Mnoho se událo za poslední měsíc. Před třemi týdny se mi narodila úplně fungl nová sestra Terezka a v pondělí jsem úspěšně odmaturovala (a to jak státně tak školně :). Zkrátka a dobře za posledních pár týdnů seběhlo se toho opravdu dosti. Na vaření nebylo ani pomyšlení a na psaní zase čas. Jediná událost týkající se jídla, která stojí za řeč je, že jsem se stala scukařem nováčkem a taky mi přišla pozvánka k přijímací zkoušce z biologie a chemie na obor: „kvalita produkce“ (ať žije čzu). Což je obojí poměrně chabé na to, že se tu nic neobjevilo téměř mesíc a půl. Můžu vám ale říct, že mě maturita naučila několik věcí...

1)      Mohla jsem mít celé čtyři roky samé jedničky, kdybych se v prváku jeden týden v kuse učila. Pak bych na to nemusela celou střední už ani sáhnout. (Jinak řečeno ó jak jsme byli hloupí)

2)      Kdo říká, že o svaťáku se nesmí koukat na hokej? Haha

3)      Kdo říká, že první to má nejhorší? Odmaturovat hned v pondělí, no – je pravdou, že každý večer v hospodě se docela prodraží...

4)      A za čtvrté to nejdůležitější zjištění. Už nikdy nemůžu být v ničem originální. Všechno už někdo někdy napsal, vymyslel, nebo si nad tím zoufal. Všechno co napíšu, je ve srovnání s ostatními totální brag. Už si nikdy nebudu moct jako první postěžovat nad zmechanizováním lidských životů, protože hádejte kdo - KAFKA UŽ TO UDĚLAL!  Už nikdy nebudu moct nadávat na zbytečnost lidského snažení a vylévat svoje existenční problémy na blog, protože hádejte – NO CAMUS UŽ TO UDĚLAL! Už nikdy nebudou moje „aghr“ a „humpf“ výrazy originální, protože ve srovnání s DADAISTY JSEM TOTÁLNÍ SUCHAR! Takže asi tak. Nula nula nula. Absolutní nula nuloucí.

A nejhorší na tom je, že na téma „být originální je prakticky nemožné“, si už taky určitě někdo v minulosti stěžoval.

Takže co z toho plyne/plynulo: aspoň se naučím ale vážně dobře vařit a hezky fotit. HAHA! To byl můj stav v pondělí odpoledne. Pak jsem se podívala na blogy svých zahraničních kolegů, dala si oběd u bílého lva a propadla depresi ještě mnohem hlubší :D

Podívejte se na 50 světově nejlepších foodblogů. Bylo mi z toho mizerně a vůbec prostě nedobře. Vím, že moje fotky nikdy nebudou vypadat TAKHLE a že můj skill v krájení cibule nebude nikdy šahat Gordnu Ramsayovi ani po kotníky a co se bílého lva týče, nebudu snad ani raději komentovat luxusnost jejich houskových knedlíků.

Takže jsem se rozhodla. Je mi jedno co kdo kdy už vymyslel a udělal, budu si to dělat dál a budu si ty svý v podstatě už ohraný kecy psát dál. Třeba pak jednou přijde Britská královna a dá mi Nobelovku za to, že sem s tim nesekla. Klidně si budu dál vařit svý obří knedlíky a je mi jedno, že vo dva bloky dál je maj kdesi v restauraci třikrát lepší.

Ještě jsem si chvíli hrála s ideou, že se díky své nevzdělanosti a jalovosti můžu stát zajímavá tím, jak mi to všechno nepůjde a jak jsem nešikovná. Budu psát o tom, jak se mi rozpadl reveňový koláč a jak jsem vysušila hovězí. JENŽE O TOM UŽ PSALA JULIA POWEL V KNIZE JULIE A JULIA..ááááááághr íííííííííík ííííííííík.

Takže víte co. Jdu na hokej. Tady (dole) máte žabí stehýnka a TADY si můžete stáhnout můj příspěvek do soutěže jak chutná Praha (fotky, které k tomu byly jsem nechávala vyvolat, takže byly přiloženy jako originály -tzn. v elektronickém dokumentu nejsou).

Smažená žabí stehýnka (175)

Ingredience: na půl kopy stehýnek – sůl – 6 dkg mouky – 2 vejce – 15 dkg housky – 20 dkg převařeného másla

Žabí stehýnka stáhneme, dobře vypraná osolíme a necháme asi 10 minut odležeti. Potom je napícháme na dřevěné špejle vždy dvě, nebo čtyři k sobě, osušíme je utěrkou, obalíme je v mouce, vejci a strouhané housce a usmažíme je do červena v rozpáleném másle. Pak vytáhneme špejle, stehýnka složíme na mísu a ozdobíme nakrájeným citronem. U nás se požívají časně z jara před oplodňováním vajíček. Francouzi zvláště rádi požívají žáby na podzim, kdy jsou nejtučnější a nejchutnější.

holkám děkuji a pomoc :)

Moje poznámky:

Přiznám se, zprvu mi obalování žabích stehýnek nepřišlo jako to nejpřirozenější aktivita pod sluncem. Upřímně, docela jsem se toho štítila. Když jsem ale jejich poměrně jemné, krátké a měkoučké maso ochutnala, můj postoj se lehce změnil. Maso je to věru lahodné a tak můžu jedině doporučit. Možná že právě žabí stehýnka se jednou prosadí a v Praze bude speciální restaurace věnovaná právě jim, stejně tak, jako je ta na židovském městě jedna věnována mušlím a humrům. Sandtnerová se asi opravdu nezalekla jen tak ničeho. Nejen že si troufla obalovat žáby, ale dokonce tento ryze francouzský recept procpala do české, dnes již dá se říci národní kuchařky. Ale což, třeba už tenkrát tušila, že podle archeologických nálezů, se v Evropě žabí pochoutky jedí už tisíce let…A to nejen ve Francii!