Mrkvový nákyp a vepřová pečeně s ledvinkou (231, 232)

Usoudila jsem, že už se dlouho neudála žádná řeznická estráda. A tak jsem se zase jednou vydala za Huderou. Vepřová pečeně s ledvinkou. Ach už ten název mě strašil. A co teprve první řádek: „Vepřovou pečeni s ledvinkou lehce opereme…“. Jak jako s ledvinkou?! Jak jako? Poď sem teta Janků a vysvětli mi, co tím jako myslíš! ÁÁÁch.

Nevadí, plná dojmu, že až přijdu k řezníkovi, tak dostanu o co požádám, bez mrknutí oka, jsem se vydala ku Bělohorské. Určitě to znáte. Ještě před pár lety, když mě maminka poslala třeba pro „květovou špičku“, nebo „desetdekašunky od kosti „ (netuše, co to je), potichoučku jsem to špitla na řezníka a ten mi to prostě dal jako by nic… Žádné ztrapnění, žádné kvízy. Prostě mi to dal. Doma mi ještě řekli: „drobný si nech“ a já bez jakéhokoliv zmetení mohla jít zase do pokojíčku a nerušeně koukat na šmouly (nebo spíš Xenu). Pak se to k obědu snědlo a mě bylo fuk, jak se to jmenuje, prostě to bylo maso.

Teď ale nastává ten problém. Maminka už mě pro nic neposílá a já si tyhle challange musím vymýšlet sama. Takže tedy pečeně s ledvinkou. Vcházím do řeznictví, abych se trošku rozehřála, tak kupuji šunku (dnes už vím, co to znamená desetdeka) v uzenářské sekci, a jakoby zkušeně se přemisťuji k sekci maso.

„Dobrý den, co to bude?“

(potichounku) Já: „prosím vepřovou pečeni s ledvinkou“

„Áno, jedna vepřová pečeně, á co bylo to druhé?“

„No, prosím ještě s ledvinkou“

„Co prosím?“

„Jako ještě s ledvinkou víte, to je takový recept.“

„No, tak já se podívám dozadu no…“ a hodil na mě hodně divnej pohled.

Po minutě přišel a v ruce držel vepřovou ledvinku.

Uff. Dobře to dopadlo. Teď už jen zaplatit a vysmahnout. No ale to by nebyl Hudera.

„Tak to bude 1890,- korun.“

„CO?! Jak jako 1890,- korun? To ani nemám, to je nějaká bouda!“

A pak už si jen pamatuju, že se moje peněženka ocitla na druhé straně pultu a že lidé za mnou hudrovali: „ no dejte jí tu peněženku, co to je toto!“ A tak podobně.

Dlouhá story krátce: Nakonec jsem zaplatila asi 120,- korun a šupajdila jsem domu, tuhletu haluz upéct.

Vepřová pečeně s ledvinkou:

Ingredience: 75 dkg vepřové pečeně s ledvinou, sůl a kmín

Vepřovou pečeni s ledvinou lehce opereme, osolíme a posypeme kmínem. Maso dáme do pekáče (můžeme dát na dvě špejle, kůží dolů) a podlijeme trochou horké vody. Vše přiklopíme poklicí a dáme do trouby dusit. Když je kůžička rozpařená, nakrájíme ji na kostičky, osolíme a znovu dáme do pekáče. Tentokrát maso již nepřiklápíme a pečeme po obou stranách do růžova asi hodinu a půl. Pak maso nakrájíme, šťávu zředíme vývarem nebo vodou a poléváme jí maso. K pečeni podáváme knedlík nebo brambory a zelí.

Moje poznámky:

Ledvinka měla asi svůj význam při pečení. Voněla celým bytem. Jinak vcelku dobré, rozhodně zajímavé.

U nás již obligátní otázka: "Můžeme to sníst?"

já většinou odpovím: "Jó, už je to vyfocený"

Ale občas se čeká až na ráno, na to lepší světlo, takže tentokrát jsem mamince musela nakázat ať to kouká nejdřív vyfotit než to sní, páč ánšto a poněvadž já jsem to nestihla, utíkajíce do školy. :)

Mrkvový nákyp:

Ingredience: 6 větších mrkví, 5 dkg másla, 3 lžíce cukru, 3 žloutky, 3 dkg hrozinek, ¼ kávové lžičky skořice, z ¼ citronu kůra, 30 dkg strouhanky, ¼ l mléka, 3 bílky na sníh, cukr moučka na posyp, nebo 1/4l smetany ke šlehání

Očištěnou mrkev uvaříme, ustrouháme, nebo prolisujeme. V míse utřeme máslo s cukrem, žloutky a citronovou kůrou. Do utřeného těsta zamícháme mrkev, hrozinky, mletou skořici, strouhanku (předem mlékem navlhčenou) a tuhý sníh s bílků. Promíchanou směs upravíme do máslem vymazané, jemnou strouhankou vysypané nákypové formy a při 180°C pečeme asi 1 hodinu. Upečený, ještě horký posypeme cukrem, anebo studený ozdobíme šlehanou smetanou.

Moje poznámky:

Strouhanky se mi zdálo, že je tam tedy až až. A také bylo. Upřímně, zas tak moc mi to nechutnalo. Dali jsme si to k snídani ještě se spoustou jiných dobrůtek, takže jsme si rozhodně nezoufali, ale upřímně si myslím, že existují i chutnější recepty n mrkvové deserty/nákypy. Nakonec ale musím uznat, že přeci jen jedna varianta podávání nám zachutnala. S javorovým sirupem. To byla pak opravdu jiná báseň :)

Můj FACEBOOK (pro ty z vás, kteří chcete o všem vědět ještě o něco dříve, než se to objeví zde. :)