Když blog smrdí dekadencí (269, 270)

Bloguji o jídle, o všem co se kolem něho točí a především, vařím „Sandtnerku“. Jak známo, je to kniha pojednávající o kuchyni tradiční, povětšinou české. Krom toho je to ale také kniha plná překvapení, zvratů a nepříjemných pokynů. Jedním takovým nepříjemným pokynem může být například: „Zahustíme moukou…“ nebo „celé to zalijeme do aspiku“ případně „přidáme studenou vodu a obalíme v mouce“, jako u mého dnešního receptu.

A já se přitom TAK těšila. Skoro se to tvářilo jako hambáč. Maso, vejce, cibulka dovnitř, mňam mňam, když tu ale mě zarazila STUDENÁ VODA! „Přilijeme trochu studené vody“?! Co? Proč? Prosím Sandtnerko, za co mně trestáš? Ale dobře. Přilila jsem fakt malilinkato studené vody. No hned jsem tušila, že to bude totální fiasko. Obalila jsem to tedy trošku v mouce (nedal se z toho udělat kulatý pěkný beefsteak, rozpadalo se to a tak vůbec) a pak jsem to hodila na pánev - leda tak na převařeném másle by se to dalo smažit! Ale tohle? Fiasko číslo dvě. Nevadí. Nějak jsme to ušmoulili.

Jako zlatý hřeb večera, bylo: „Poté je podlijeme vařící vodou a povaříme“. Néé. Maminko pomoc! Já to ale vůbec nechci podlévat. Ani už v té omajdě dál mučit. Dyť se to celé rozblemcá a rozkejdí. No a tak skončilo našich 200 gramů krásného masa. Fuj, nehezké. E-e.

Sníst se to dalo, ale v hlavě mi šla uplně jiná pohádka. Kéž bychom to maso neředili vodou, neobalovali v mouce a prostě jen hezky ogrilovali… Pak dali na osmahlou housku, zkaramelizovanou cibulku, salát, kečup, plátek chedaru, rajče s přiklopili další houskou. ÁCH. To by byl tak krásný burger.

Místo toho jsme toho chudáčka ještě podlévali a vařili ve vlastním pekle. Vám radím, vykašlete se na to a normálně si udělejte domácí burger. Bude vám o dost lépe. 

Je to trošku deprimující blogovat o takovýchto jídlech. Ale to už holt k mému projektu patří. Těžko asi tento článek získá karmu vyšší než deset, ale to je asi už ve světě publikování čehokoliv normální. Když vydáte CD s patnácti písničkami, z toho dvě jsou na ní hitovky a pět jich je fajn, tak myslím, že je to docela úspěch. Pár takových hitovek tady na blogu myslím mám a jsem za ně ráda, i když musím říct, že z nich těžím především proto, že jsou to populární jídla.

Až budu mít na svém CD všechny jenom hitovky a budu taková Adele v gastronomickém světě, tak myslím, že si budu moci blahopřát. Ale to s projektem Sandtnerová určitě nečekejte.

Škrábaný beefsteak (269):

Ingredience: 75 dkg hovězího masa - 1 menši lžíce vody - 2 vejce- 3 dkg strouhané cibule - sůl - 5 zrnek tluč. pepře - 5 dkg mouky - 5 dkg másla

Hovězí maso z plece uškrábeme nožem tak, aby se odstranily všechny kůže a žilky. Do takto upraveného masa přilijeme trochu studené vody, dobře zamícháme celé vejce, strouhanou cibuli, tlučený pepř a sůl, načež uděláme kulaté beefsteaky, obalíme je moukou a upečeme rychle na čerstvém másle po každé straně 4 minuty. Poté je podlijeme vařící vodou a povaříme. Pak urovnáme beefsteaky na mísu a hned je podáváme ozdobené sázenými vejci, smaženými brambory a hlávkovým neb okurkovým salátem.

Moje poznámky: 

Lehoulince pomoučit je ok. Obalit v mouce, ne-e. Přilít vodu NE-E! Jinak ok normální burger patty.

A tady ona slibovaná dekadence:

Bramborové smaženky (270):

Ingredience: 50 dkg brambor - 20 dkg mouky - sůl - 1 vejce - 2 bílky - 10 dkg housky - 12 dkg sádla - zelená petrželka

Ve slupce do měkka uvařené brambory oloupáme a prolisujeme. Na vál si připravíme mouku, do ní dáme brambory, přidáme sůl, vejce a vypracujeme tuhé těsto. Pak těsto vyválíme na 1 a 1/2 cm silně, formičkami vykrájíme hvězdičky neb půlměsíčky, namáčíme je v rozšlehaných bílcích, pak ve strouhané housce, načež je v rozpáleném sádle usmažíme do zlatova. Z téhož těsta děláme mrkvičky (karotky), obalíme je v bílcích a housce a usmažíme v sádle. Když jsou hotové, zastrčíme špejlí do jejich širší strany kousek zelené petrželky. Smaženkami obkládáme hovězí maso.

Moje poznámky:

Zajímavé, ale jak už zdá se býti zvykem, zbytečně překombinované. Bez obalování v bílku a strouhance jsou to normální, vynikající bramborové placky. Když se to obalí, tak to není taková katastrofa, ale my jsme se shodli, že bez obalování jsou trošku méně vysušené a poživatelnější. Pokud ale chcete překvapit a nevíte co s bílky, určit je to varianta.

Nakonec vás ještě chci pozvat k poslechu rozhovoru, který jsem poskytla Českému Rozhlasu Sever. Je v něm v podtatě vše o projektu Sandtnerová a něco málo i o mně.

Krom toho také odkaz zde na můj FACEBOOK.