Starověký Egypt - kolébka naší civilizace? Vznikl tam monoteismus?

Asi všichni více méně známe příběh o Mojžíšovi. Info pro mladší generace: byl to jeden z nejvýznamnějších influencerů v historii lidstva. Pokud skutečně existoval.

Kdysi jsem četl vtip: Za Hitlerem v době příprav na invazi do Velké Británie a řešení problému, jak překonat kanál La Manche, přišel šéf rozvědky a řekl mu: "Mám pro Vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá: našli jsme Mojžíšovou hůl. Ta špatná: je v britském muzeu."

No a v muzeu v Birminghamu jeden kandidát na jeho hůl skutečně je. Popsána egyptskými hieroglyfy se jménem soudního úředníka Thutmose. Údajně nalezena v hrobce u města Petra v dnešním Jordánsku. Biblickému popisu hory Sinaj odpovídá taky docela dobře. Hůl je pravá cca 3 500 let stará. Ale skutečné okolnosti nálezu nejsou jasné. Nejspíše není z Petry, ale z Egypta. Thutmose tam bylo docela běžné jméno a nenosili ho jenom faraoni. I notoricky známou bystu královny Nefertiti pravděpodobně udělal jejich dvorní sochař, shodou okolností jménem Thutmose (archeologové našli jeho dílnu i s dalšími rozpracovanými sochami)..

Pro neznalé Bible: Mojžíš vystoupil na horu Sinaj, uviděl hořící keř, zjevil se mu Bůh atd. Když se vrátil k lidu řekl něco ve smyslu: "Mám dobrou a špatnou zprávu. Ta dobrá je, že se mi povedlo usmlouvat počet přikázání z 15 na 10. Ta špatná je, že "Nezesmilníš" je mezi těmi deseti." Mimochodem těch 10 přikázání nápadně připomíná 125. kapitolu egyptské Knihy mrtvých. Až na to první. Nesnášenlivost k jiným bohům byla polyteistickým náboženstvím docela cizí. Ale faraon Achnaton prosazující kult Boha Slunce tolerantní vůbec nebyl.

Asi každý viděl film Tankový prapor. Tam se vyskytuje příjmení (nadporučík) Pinkas. K tomu se vrátím, protože tohle příjmení sahá možná do starověkého Egypta, ale zatím to nechám být.

Začnu jménem Mojžíš. Podle Bible ho vylovila z řeky Nil egyptská princezna (nebo tak nějak se to vykládá). Dala mu jméno Mojžíš. V jiných jazycích je to Moše, Moses a podobně. Předpokládám, že jména jako Ramses (Ramesse, Ramose), Ahmose nebo Thutmose část lidí se základním vzděláním zná. Ve volném překladu syn boha Ra, syn Měsíce, syn boha Thovta. Takže to bylo součástí egyptských jmen. Jsou i výklady ohledem jiného původu (hebrejského - "vytažený z vody", nebo tak nějak celkově semitského, nebo od koptů v Egyptě). Jenže logicky bych se zeptal, proč by Egypťanka dávala neznámému novorozenci jméno z jazyka, který nejspíše neovládala? A pokud náboženství přinesl Egypťan jménem Thutmose nebo jiný "mose", logicky první věcí by bylo odstranění cizího boha z jeho jména a tím i z tradice ve stylu "nehodící se přeškrtněte".

Mnoho lidí asi žije v tom, že faraon Achnaton zavedl kult Boha Slunce. Jenže to mělo předehru. Oslabit vliv Amonových kněží se snažil už jeho táta - velice silný a bohatý faraon (i na svou "třídu" v historii Egypta mezi faraony vynikal) Amenhotep III. Ten začal prosazovat kult boha Atona. Jeho syn ještě jako Amenhotep IV. asi i díky své matce tyhle snahy docela radikalizoval s podporou své hlavní manželky - legendární Nefertiti. Změnil si jméno na Achnaton a založil nové hlavní město Achetaton.

U faraona Achnatona se jako nejvyšší kněz kultu boha Atona zmiňuje jakýsi Panehesi (stejné jméno je u místokrále krajiny Kuš za vlády Ramsese IX. z 20. dynastie o necelých 200 let později, který však proti Egyptu  zřejmě úspěšně povstal) - ve volném  překladu "muž s tmavou kůží". V pořadí třetím židovským veleknězem byl Pinechas (ve volném překladu "muž s tmavou kůží"). Někdy psáno jako Pinchas. U nás i Pinkas (tím se vracím k zmínce o Tankovém praporu). V náboženských textech je několik postav toho jména. Ale tenhle velekněz měl být vnukem Árona, který odešel z Egypta spolu s Mojžíšem.

Za vlády faraona Achnatona se uvádí jako místokrál krajiny Kuš (neboli Núbie - dnes je asi tak 1/4 z ní v Egyptě, zbytek v Súdánu) jakýsi Thutmose, taky byl knězem boha Slunce. Veleknězem u Achnatona byl tedy zjevně Núbijec Panehesi a ty měl pod "palcem" právě Thutmose. Mojžíš měl manželku (nebo jednu z nich) z krajiny Kuš i podle Bible a dalších textů. Byl tedy ženatý s Núbijkou.

Místokrál krajiny Kuš byl technicky vzato velitelem armády Horního Egypta a Núbie (jinak řečeno té jižní armády, oproti tomu existovala ještě severní z Dolního Egypta). Nad ním byl už jenom velitel celé armády (mohl to být faraonův syn, nebo sám faraon). Taky mohl být i veleknězem nějakého kultu a soudcem zároveň.

Achnaton zřejmě nezavedl Atona jako jediného boha (nebo se o tom polemizuje), ale nejspíše stále jako dominantního ve snaze o eliminaci mocenské konkurence v podobě bohatých a vlivných kněží boha Amona, kteří se mohli opírat o podporu širokých vrstev obyvatelstva od té nejspodnější snad až po královský palác. Byla to hodně riskantní akce. Soupeři byli náboženští fanatici ve spojení s bojem o mocenské postavení a bohatstvím, které konkurovalo faraonovi. O koho se v známé historii občas (možná často) opírali vladaři? Byzantského císaře chránila parta vikingů (možná mix Skandinávců a Slovanů). Pro změnu u vikingského krále Haralda Modrozuba (podle kterého je pojmenovaný Blue tooth) se zjistilo, že polovinu jeho válečníků tvořili cizinci z jižního Baltu... a to i vysoce postavení. Najmout si "cizáky" má své výhody. Nejsou angažováni v mocenských sporech a nemají nárok na nic. Takže se nabízí, že to samé udělal Achnaton... možná neriskoval, že by se jeho moc měla opírat o nespolehlivé Egypťany. Logicky se nabízí právě Núbijci.

Ale po smrti Achnatona se situace změnila (taky možná i v souvislosti s tím, že jeho hlavní město Achetaton nebylo žádným rájem, nebo i s tím, že čelilo taky nějaké epidemii). Vláda Achnatona znamenala krizi po všech stránkách. Jeho syn Tutanchaton si změnil jméno na Tutanchamon, co byl jasný signál k návratu k původnímu kultu. Nefertity možná vládla s ním jako regentka a jsou náznaky, že měla hodně silnou pozici. U jeho matky (dle testů DNA, jméno neznámé)  je podezření, že byla zavražděna a ne právě důstojně pohřbena. Spekuluje se i o vraždě samotného Achnatona, ale jenom spekuluje bez jakýchkoliv důkazů.

Z toho plyne možnost, že zastánci kultu Atona upadli v nemilost. Zřejmě mnohem silnějšímu Haremhebovi čelit nemohli. A museli vzít nohy na ramena. Možná využili čas "mocenského" vakua.

Po Achnatonovi nastoupil na trůn Smenchkare. Je jasné, že byl z královské rodiny, ale není tak docela jasný vztah k ní (mumie, která je považována za Achnatona může být i Smechkare, zřejmě jeho bratr). Taky jsou náznaky, že Egyptu vládla žena (samotná Nefertiti nebo její dcera a Smenchkareho manželka Meritaton?). Každopádně se zdá, že rychle umírali (to vše se stalo v průběhu 1 - 4 let). Pak na trůn nastoupil Tutanchaton, který si změnil jméno na Tutanchamon v 2. roce vlády. Jelikož mu bylo v době nástupu na trůn 9 let, jeho regentem se stal velekněz Aje (švagr faraona Amenhotepa III. a asi i otec Nefertiti, která však nebyla matkou Tutanchamona). Dalším regentem byl možná velitel severní armády a člověk nízkého původu (vypracoval se) Haremheb, ale podle titulu regulární nástupce na trůn po Tutanchamonovi. Tato trojice začala potlačovat kult boha Atona, mazat z dějin jakoukoliv historii s ním spojenou a návrat do časů před ním. Po smrti Tutanchamona v jeho cca 18 letech se Aje ochotně "obětoval" (zřejmě za Haremhebovi nepřítomnosti, protože ten byl právě na válečné výpravě) a nastoupil na trůn jako Aje II. Svou vládu legitimalizoval i tím, že si vzal za ženu Tutanchamonovu vdovu Anchesenamon, tedy zřejmě vlastní vnučku. Možná po dohodě s Haremhebem, který byl v nároku na trůn před ním, a ten mohl taky zohlednit, že je "dědek" už dost starý a dlouho vládnout nebude. Taky si vzal za manželku Ajeho dceru. Aje vládl 3 - 4 roky než zemřel a pak nastoupil jako faraon Haremheb. Ten kult boha Atona mazal z dějin asi nejintenzivněji.

Takže tady byl asi časový prostor na získávání informací, provedení příprav, shromáždění zásob a tak nějak celkovou organizaci. Když bylo jasné, že kultu Atona "pšenka nepokvete", byl zřejmě čas vyrazit. Bible zmiňuje že faraon Izraelity propustil po pohromách, které na Egypt uvalil Bůh. Archeologové poukazují na tristní zdravotní stav populace v Achetatonu a taky rychlý sled úmrtí v řadách blízkých faraonovi nemusel být důsledkem mocenských bojů (což je nepodložená hypotéza až na možnost vraždy Tutanchamonovy matky). Mohlo jít o diplomatickou dohodu. Na dost neznámý jih bych asi neutíkal. Ale díky "zahraniční politice" Achnatona Egypt ztrácel moc v získaných provinciích, tak bych zvolil sever. Nejrychlejší by byla cesta po "dálnici" zvané Nil. Jenomže bych musel brát v potaz, že pokud popluji po Nilu (problém s loděmi by nebyl), budu hodně zranitelný. Co může lákat protivníka k porušení dohody a skoncování s "kacíři" jednou provždy. Po celé délce trasy mohly být lodě pod palbou lučištníků. Říční čluny (námořní v Nubii nedávají smysl) se nehodí k plavbě na moři, někde bych se musel vylodit a možná s "uvítacím výborem" v podobě egyptské armády. Pokud bych přece jenom riskoval vyplutí na moře ve víře v kvalitu modliteb za dobré počasí, taky by to nemuselo stačit, protože pro válečné námořnictvo (tehdy už v Egyptě existovalo) bych nejspíše nebyl nejdůstojnějším soupeřem. Volil bych cestu po souši a přes území, která nejsou Egyptu přívětivá.V samotné Núbii byla Egyptu jakž takž loajální elita. Co se nedá říct obecně o místních kmenech. A v době, kdy je Egypt slabý, už vůbec ne.

Bible si tak trochu odporuje. Podle ní utíkal utlačovaný a zotročený národ. Na druhé straně zmiňuje, že uprchlíci byli ozbrojeni. Řekl bych, že výzbroj v podobě kuchyňských potřeb, zemědělského a řemeslného nářadí, by za zmínku nestály. Nejspíše se tedy jednalo o vojenskou výzbroj. Jak by k tak drahým a pro běžný "plebs"nedostupným věcem ti utlačovaní chudáci přišli? Hrdinským činem v podobě porážky Egyptské armády, pevnosti, nebo její části s Hospodinem na své straně, by se náboženské texty nepochybně pochlubili. Druhým možným vysvětlením je, že "propaganda něco zanedbala" a uprchlíci byli (taky i) vojáci od začátku. V takovém masovém případě nepochybně i s vysokými veliteli.

Dále se v Bibli zmiňuje překročení Rudého moře za pomoci hole Mojžíše a vůle Boží. Rozestoupení vod, potopení armády faraona atd. Když se podíváme na profil dna, tak to moře na drtivé většině rozlohy není hluboké. Háček je v tom, že středem vede tektonický zlom a tam by uprchlíky čekala horolezecká výzva s stěnami 1000 - 3000 m vysokými. V překladu z hebrejského originálu je to Rákosové moře (ale je to i název pro Rudé moře jako celek alespoň později). Jediný možný průchod na Sinajský poloostrov vedl přes Suezskou šíji. Od Suezu po Středozemní moře se nacházela jezera (sladká i propojena s Rudým mořem) a ve všech rostl rákos (v brakických vodách se mu daří taky). Ne příliš hluboká (asi tak 1 m). Přebrodit se tedy dají, Možná měli někoho, kdo to tam znal. Pro "potopenou" egyptskou armádu s válečnými vozy je to hodně velká komplikace. Pokud tam přišli uprchlíci dříve, byli za vodou doslova.

Podle Bible pak bloudili 40 let pouští. No asi už neměli k dispozici zásobování z jedné z nejúrodnějších oblastí planety v podobě Nilské delty a okolí Nilu. V pouštních oblastech (z dnešního pohledu, tehdy tam byly klimatické podmínky jiné) fungovaly docela dobře kočovné pastevecké kmeny. Stačilo si je nějaké "ochočit". S armádou v zádech, která sice nestačí na nejmocnější říši světa. Ale na nějaký kmen by mohla, je přesvědčování mnohem snadnější. O to více, že na "pastevce koz" vyjel "těžký kalibr" v podobě ve všech ohledech vzdělaných lidí. V té době tam vzniklo nové království Edóm. Ve kterém je i pozdější Petra. Akorát to má háček v podobě toho, že tehdy dle archeologických nálezů ještě nic moc neznamenala.