policisté

„Stát, dobrý den pane řidiči, ukažte nám řidičský průkaz a vystupte si z vozidla…prosím.“  Ne každý s nimi máme jenom ty dobré zkušenosti. Z devadesáti procent nosí krátké kalhoty, želízka u pasu; zašpiněné boty, ale zato vyleštěnou pistol. Když náhodou přejdete metr od zebry na přechodu, už by vás legitimoval, ale když on sám přechází tam, kde by přecházel jenom cvok je to v pořádku. Jezdit v autě nepřipoutaný, taky může. Předjíždět na plné čáře taky může. Jezdit nepovolenou rychlostí taky může. Jediné co snad nemůže, je mít v pořádku mozkové pochody. Asi už víte, o čem je řeč. O mužích a ženách zákona, kteří nám mají pomáhat a chránit. Kdy mi naposled pomohli to nevím a kdy mě naposled chránili jakbysmet. Proti policistům je mezi lidmi zakořeněný, takový ten neopodstatnitelný respekt ještě z dob komunistů, kdy oni byli víc. Ano, dnes jsou taky, chtějí stále vyšší platy a jezdí do penzionu Alma na Železné Rudě válet si šunky. Mají opravdu vkusné oblečky, které chrání před zimou a před větrem.(To asi kvůli tomu, aby mohli stát u silnice a chytat řidiče co jedou po vesnici 51 km/h i v té největší zimě.)

„Nebojte, už je dávno za horama…“

O tom jak se naši muži zákona činí, jsem se přesvědčila na vlastní kůži už jako malá. V době kdy nám vykradli rodinné útočiště, k nám přijela asi trojice „polišmenů“.  Ladným, pomalým krokem se vloudali ke vchodovým dveřím a celé je zapatlali stříbřenkou. Po hodině, když jsem se přišla podívat do kuchyně, jak probíhá „vyšetřování“, mi bylo sděleno, že nemusím mít vůbec strach, že ten zloděj už je stejně za horama. Ano, to bylo opravdu uklidňující. On si tam sedí u stolu a sjímá rodičům otisky, místo toho, aby vzal toho vlčáka, kterému jsme z našich daní zaplatili „čmuchací výcvik“ a šel po stopách zločince, který beztak nemohl být moc daleko, neboť s kazeťákem se utíká docela špatně. Nebudu to už asi dál komentovat, neboť bych se dostala až k tomu, že někdo si na byt v paneláku vydělává několik let, dře jako kůň a „někdo“ ho dostane jen tak za to, že slouží ve státní službě.

Všem budoucím policistům, kteří tohle čtou se omlouvám za to, že jsem jim zde nevyjádřila poklonu. A vy…co máte nějakého toho policistu v rodině, si ho važte, podlézejte mu, leštěte mu pendrek aby jste pak měli nějaký ten kontáktek navíc a mohli se zařadit do té „vyšší“ společnosti, kde si každý může dovolit takřka, co chce.   

„Jestlipak víte, co jste udělal špatně, pane řidiči? Překročil jste nejvyšší povolenu rychlost na daném úseku o 2km/h.“…bžuuum…“Toho Fando chytat nebudeme, ten jede moc rychle.“