Co si myslíte Vy? Ve školce? Na základní škole? Na střední škole? Na vysoký? Ve věku pracovního vytížení, nebo v důchodu?
http://magazin.ceskenoviny.cz/zajimavosti/index_img.php?id=10375
Asi nejlepší by bylo zeptat se přímo Lásky, ale kdo to vlastně je? Jak vypadá a jak se chová? Co já vím, tak se láska vyskytuje v několika podobách. Jednou z nich je třeba láska ke zvířatům (která mě moc nezasáhla), láska k vlastním rodičům a rodičovská láska, láska jídlu – u někoho k čokoládě, nebo ke knedlu zelu vepřu a v neposlední řadě ta láska, po které toužíme asi všichni. Vždyť kdo by nechtěl být milován?
Láska způsobuje spoustu problémů, ale přináší i nevyčíslitelnou radost (kdyby to třeba někdo nevěděl). Lidé kvůli ní skáčou z mostu, z věže (ale to už alespoň u nás v Plzni nemůžete, protože tu máme pletivo jako v králíkárně), z oken, nebo si kvůli ní lámou nohy. Může se to znít nesmyslně, ale například můj „skoro“ strejda si kvůli lásce opravdu zlomil nohu a málem vypadl ze sedmého patra na Škvrňanech. On strejda, co by pro tetu neudělal (alespoň si to myslím). Teta je fajn, ale má to doma bezvadně zařízené, z toho bych si měla vzít příklad. Jedním z bodů tohoto rodinného zařízení je i to, že jedině strejda má právo na mytí oken. Bohužel chtěl okna asi vydrhnout tak důkladně, že se s ním okno protočilo a měl štěstí, že dopadl do ložnice a ne na chodník do sídlištního záhonku. A jak už jsem říkala, dopadlo to jenom zlomenou nohou. Dále tu máme na seznamu obětí, které jsme jako lidstvo schopni lásce obětovat – nespočet kytek, čímž podporujeme vznik, nebo spíš vývoj nových druhů rostlin, protože v dnešní době nám nestačí jenom růže standardních barev, my potřebujeme květinku barvy například modré a tuším, že za pár let, tu budeme mít růže i s puntíky (jaká to bude nádhera, že?!), kvůli lásce děláme spoustu dalších věcí, to už sem ani nebudu psát. Takže láska je něco, co má na nás až děsivý vliv. V telefonním seznamu jsem jí nenašla, abych se s ní mohla spojit telefonicky, z čehož vyplívá, že žádný důvěrný rozhovor nebyl možný. Jedině snad,…jsem si jistá, že teď bydlí u nás doma, nebo spíš spokojeně přede na mém pravém rameni (doufám). Ale je tak tichá, že její hlásek neslyším, abych tady mohla poreferovat, co mi šeptá. Ale zpátky k definici lásky. Ze slova „láska“ a „milovat“ se podle mě stalo něco, co se zařadilo do slovníku na stejnou špršli jako například slovo pták, nebo rohlík. Jednoduše řečeno, se mi zdá, že s ním zacházíme hodně ledabyle a neuvědomujeme si přesně jeho význam. Láska je podle mého názoru něco, co je v nás jako za odměnu. Nasadí nám růžové brýle a my už se jenom vznášíme v oblacích krásných pocitů. Přitahuje nás k tomu druhému, jako pružinka. Ovšem nejhorší je, když se z oblaků padá k zemi, to je potom na padák, který většinou člověk neumí otevřít a důsledkem toho si člověk kvůli lásce asi taky někdy nabije hubu. Tak, a teď ten věk. Kdy si máme s láskou začít?! Podle mě, si s ní můžeme začít, kdy chceme, nebo spíš kdy MY uznáme za vhodné (a ne rodiče a prarodiče). Za prvé je to náš život a nikdo nám nemá co vykládat do citů a za druhé když už tu paní konečně najdeme, tak proč jí nechat jen tak, aby jí odvál vítr?! Takže, jestli Vám ta láska vane větrem jako drak na podzim, chyťte za šňůru, ať Vám neuletí!
