Najednou jsem byla doma opuštěna, protože rodiče odjeli na svatbu po jednadvaceti letech. Paráda, řeklo by se. Ach ano, jenom vedle je babička s dědou. Nicméně tím si přece nenechám zkazit náladu.
Kristýna Gottfriedová
Bylo krásné chmurné odpoledne, na obloze jen jediný mráček (celistvě se rozléval po celé obloze). Byl nízký tlak, a při jakémkoli sehnutí, nebo jen rychlejším pohybu pumpička nestíhala pumpovat. Venku byl slyšet jen romantický cvrkot automobilů, sem tam nějaký ptáček. Teploměr ukazoval dvacet dva stupňů, krásný letní den. V domě se rozlívala hororová atmosféra, nikdo nemohl vědět, odkud se vynoří babička se svačinkou v ruce. A celé to korunoval pocit, že moje rodičovstvo přijede až za týden.
Při čištění zubů jsem šla k oku a pozorovala v noční košilce popeláře. S jakou něžností se k popelnici chovají. Pasta mě začínala pálit na jazyku, ale ten pohled na popeláře, kteří vypadali z druhého patra, jako skřítci si zasloužil vydržet a dodívat se na jejich mistrovský výkon. Když odjeli, vyplivla jsem pastu do umyvadla a pak dlouze zkoumala svoje krásné, přikřivené zuby. Začínala jsem mít hald, a to znamenalo jít sehnat do krámu přes les tři koblihy. Jednu s marmeládou a dvě s nugátem. Ale při pohledu do mé skříně, kde bylo sice spousta druhů různých věcí. Počínaje roztrženými silonkami konče kalkulačkou, kterou jsem tam ukryla před nájezdem babičky. Ovšem, kalhotky chyběly. Nebyly tam jediné, kromě těch, které jsem nosila v dobách dávno minulých a mám je schované jako rozsévač dobré nálady, kdyby mi bylo náhodou smutno. Výměra jejich látky by se dala srovnat s výměrou jedné standardní ponožky.
V prádelně jsem vysypala prádelní koš, jako jsem to vídávala předtím, než odjeli na svatební cestu kolem Železné Rudy za sedm dnů. Vyndala jsem kalhotky, dala je na hromádku a přidala k nim ještě staré tričko a podprsenku přibližně stejné barvy. Pak jsem se podívala na cedulky a zjistila, že každé kalhotky si přejí jinou teplotu koupele, vybrala jsem proto tu nejnižší, ostatní holt umřou zimou. Do jednoho ze čtyř otvorů na víku pračky jsem vylučovací metodou vybrala jeden, do kterého jsem nalila „přiměřeně“ prášku na praní. Nasypala kalhotky a tričko do bubnu, zacvakla, zatočila kolečkem a zmáčkla kosočtverec. Pračka zahučela, nahlásila mi, že za hodinu bude hotová a já s klidem na duši odešla.
Když jsem vyndavala po hodině a půl prádlo z toho mrchožrouta, zjistila jsem, že v podprsence je díra, jako kdyby se do ní zakousl pes, moje vývozní kalhotky, o kterých matinka neví, protože jsou na „výjimečné situace“ vypadaly, nebo spíš stále vypadají jako sítko na písek a ostatní prádlo to přežilo. Nechápu, co ta pračka s tím dělala, ale nejradši bych jí zažalovala, protože neprávem požila kousek MOJÍ podprsenky a kalhotek! Neslýchané! Měl by se asi vymyslet náhubek pro pračky!
Hezky si užijte den a dejte si pozor na pračky.
