Těžko říct, co je to základní stanovisko pro to, aby byla škola dobrá. Například naše škola má pravděpodobně fantastické „renomé“.
http://www.massobs.org.uk/booklets_for_schools.htm
Samé školní projekty, semináře, je vybavená na výuku jazyků, podporuje žáky v jejich aktivitách. Tak to vypadá v očích člověka, který sedí venku před školou na lavičce, má zapnutý internet a vyhledává si informace o naší škole. Z pohledu žáka, je skutečnost ale jiná. Všechny tyto aktivity a projekty, má šanci zažít jen úzká skupina lidí, většinou ze španělských tříd. My ostatní, kteří jsme na škole jen s obecným zaměřením takovéto možnosti zdaleka nemáme. Někdy bychom i tuto šanci dostat mohli, ale učitelé nás neinformují, jak bych řekla dostatečně a my jsme pak v nevýhodě, protože si tyto šance musíme obstarávat sami. Ale na druhou stranu, když se nad tím zamýšlím, jsem asi i ráda, že nepatřím do španělské třídy. Mají sice tyto šance, učitelé jim je servírují před nos, ale my se na rozdíl od nich učíme vyrovnávat se s tím, že až se budeme muset postavit na vlastní nohy a proplout do života, budeme připravení na to, že se musíme spoléhat jen sami na sebe. Další věc, která se na naší škole díky španělskému gymnáziu děje je to, že třídy s tímto zaměřením berou například v druhém ročníku gymnázia lineární rovnice o jedné neznámé a třídy se zaměřením obecným trigonometrické vzorce. To už se mi zdá nějakým způsobem alarmující, neboť si neumím představit, jak budeme moc za dva, tři roky maturovat na stejné úrovni. V tomto ohledu bych naši školu označila za silně nevyhovující, protože se ve španělských třídách s výukou potácí několik let nazpět. Tento fakt je podle mě určitou daní za to, že žáci umí perfektně španělsky. Ale co je pro život důležitější? Umět jazyk, nebo absolvovat střední školu s „opravdovými“ středoškolskými znalostmi?
