Politika ke Štědrovečernímu stolu nepatří!

„Tak co paní Bartáčková, přijedou k Vám letos na vánoce mladí?” ptám se. „I kdepak, letos budu sama,” povídá paní Bartáčková a v oku se jí zaleskla slza. 

Paní Bartáčková, milá sedmdesátnice, má syna a dceru a čtyři vnoučata. Její syn Pavel a zeťák Michal si nemohou přijít na jméno od té doby, co Michal volil socany, a jejich ženy samozřejmě stojí při svých manžílcích.  Starý pan Bartáček zemřel v loni v srpnu, a tak se mladí rozhodli strávit u maminky Vánoce.  

„Vy jste vážně vypatlanci, koukám, že už i ty haranty oblíkáte do oranžový,” pravil Pavel, když viděl malou Karolínu v oranžovém tričku.  

„Ale no tak, nech toho, jsou vánoce!” okřikla ho paní Bartáčková a položila na stůl tác s vánočním cukrovím. Všechny děti se na něj hned vrhly. Ženské se je pokoušely odehnat slovy: „Nechte to bejt, za chvíli bude večeře,” ale marně.

Pavlova manželka Katka si postěžovala, že se malý Péťa pořád ještě počůrává a jak nehorázně drahé jsou jednorázové plíny, na což Michal reagoval slovy: „Jo, holčičko, to řekni svýmu manžílkovi, až zas bude volit odeesáky!” a narval si do pusy vanilkový rohlíček.

Ať kdokoli, cokoli řekl, ti dva byli pořád u politiky a jeden druhého triumfovali.

Nakonec nazval Pavel Michala oranžovým ocasem a Michal Pavla modrým kokotem, načež obě rodiny spakovaly svoje uplakané děti, nerozbalené dárky, mísu bramborového salátu a rybí řízky v alobalu, naskákaly do svých aut a odfrčely domů.

Paní Bartáčková obětovala všechny své peníze, které si původně střádala na svůj vlastní pohřeb, aby udělala rodině krásné Vánoce a nakonec zůstala sama. Neviděla vnoučata, jak rozbalují dárky, neviděla jejich rozzářené oči a dětský smích.

A bude sama i letos.

Těžko říci, je-li horší oranžový ocas, nebo modrý kokot,

ale když máte doma pitomce, je úplně jedno, jestli je modrý, oranžový, nebo zelený, protože vždycky to stojí za hovno.

 Přeji vám všem krásné a pohodové vánoce a snad je budete mít hezčí než paní Bartáčková.

Jitka Gotterová

.