Krize středního věku. Aneb proč se rozpadají letité vztahy.

     Nejčastěji přichází krize v období, kdy nám odrostou děti a my zůstaneme se svým partnerem sami a zjistíme, že se začínáme nudit.   Pokud dokážeme nelpět na dosavadním způsobu života a přijmeme skutečnost, že na nás již děti nejsou závislé (to neznamená, že by nás již jako rodiče nepotřebovaly) jako holý fakt, uvědomíme si výhodu této situace.

        Teď máme jedinečnou možnost dohonit to, co jsme dříve nestihli, protože jsme neměli hlídání, protože jsme neměli čas (museli jsme vařit, psát s dětmi úkoly, žehlit hromady prádla atd., atd.). Teď si konečně můžeme užívat a vůbec není nezbytně nutné, abychom trávili většinu času se svým partnerem.

   Nejčastěji bývá problém právě ve fixaci některého z partnerů, ať už na svojí drahou polovičku či děti. Tato závislost je pak velmi nebezpečná, protože může vyvolat v našem partnerovi pocit, že je s ním manipulováno, připadá si svázaný, nesvobodný a je celkem logické, že se snaží z takového vztahu vymanit, hledá únik.

   Mnohem častěji(není to však pravidlem) jsme právě my, ženy, manipulátory svých partnerů, což je dáno  naším způsobem myšlení: „Žiji pro rodinu, můj život je rodina, obětovávám se rodině, rodina je mým jediným smyslem života, jsem šťastná, spokojená a baví mě to." 

   Ve skutečnosti si to však namlouváme, kolikrát jsme  již svým blízkým řekly: „Dělám to kvůli tobě, kdybych se neobětovala rodině mohla jsem studovat, kde já mohla být, kdybych...."

   Už to, že vypustíme z úst taková slova, by nám mělo být impulsem, abychom otevřeně přiznaly samy sobě, že si cosi namlouváme a že nás to samotné zas až tak moc nebaví a neuspokojuje.

   Ve skutečnosti se neobětováváme svým blízkým, protože oni od nás tuto oběť nežádají, my jim ji vnucujeme a obětováváme pouze své ideály, tužby, přání a to všechno zcela zbytečně.

   Naše přehnaná péče o druhé je pouze naším mentálním návykem a je třeba změnit způsob myšlení, je čas myslet na sebe.

„Čím více se věnujete nechtěnému, tím více jej vytváříte. To, co se vám na vlastní osobě, nebo na vašem životě odjakživa nelíbilo, je pravděpodobně dosud s vámi."

                                                                                                         ( Louise L. Hay )

   Naučme se hledat výhody tam, kde jsme dosud viděli problém.

Že manžel chodí třikrát týdně na fotbal? No výborně! To se přece hodí, nemusím vařit, protože on si jistě skočí po zápase s kamarády na jedno, tak si může dát gáblík tam a já se mohu věnovat sama sobě.

   Zaběhnu na kosmetiku, ke kadeřníkovi, koupím si nějaký ten hadřík, nebo dojdu s kamarádkami na skleničku , nebo sedím u internetu, ale každopádně mám své zájmy a baví mě to.

   I přesto, že jsem tak vytížená si však vždycky, vždycky, vždycky udělám čas na svojí rodinu, protože je miluji a je mi s nimi dobře.

                                                                                                        Jitka Gotterová