Dědek
„Jo, jo, starý pán je v důchodu už dobrého čtvrt století a od té doby, co mu zemřela jeho milovaná žena, žije ve svém tříposchoďovém domě z první republiky, který dříve sloužil jako činžovní, úplně sám. Když se chtěl k němu do domu nastěhovat jeho synovec se svojí manželkou, kteří neměli kde bydlet a rádi by mu za bydlení nejenom zaplatili, ale ještě by se o strýčka postarali, raději rozkopal potrubí, odmontoval toaletní mísy v ostatních bytech a zdemoloval, co se dalo, aby ty zmetky vyčůrané nějaké stěhování do jeho domu ani nenapadlo.
Už tomu bude jistě deset let, co neopustil svůj dům, nákup mu přinese dvakrát týdně paní od vedle, které sice také pokaždé sprostě vynadá, ale protože za službu dobře platí, nechá si to líbit. Starý pán se uzavřel do sebe, s nikým se nestýká, s nikým se nesnese. Každý den se odšourá, vyzbrojen kyblíkem s vodou a hrnkem na nabírání, ke svému plotu, kde má přisunuté až k podezdívce koženkové křeslo, do něhož se uvelebí a na každého človíčka, který má tu drzost chodit po „jeho chodníku," chrstne hrnek vody, nebo hodí hrstku štěrku.
Místní už ho znají, a tak někteří raději přejdou na druhý chodník a jiní se s ním pouští do urputných slovních přestřelek a na nadávky typu: „ Káčo pitomá, co tudy lezeš?, smradlavej skunku táhni" nebo „ parchanti mizerný, že vás poleju," reagují též velmi nevybíravým způsobem a děti považují přeběhnutí po „jeho chodníku" za jakousi bojovou hru při níž pokřikují „ dědek plesnivec, magor, magor.." a hbitě uhýbají spršce štěrku či vody.
Jednoho dne však bylo všechno jinak.
Po chodníku se pomalu přibližuje bezduché tělo, asi sedmnáctileté dívky, notně vyzdobené piercingem, což nebylo zdaleka jediné, co starého pána tak popudilo. Velmi ho zaujala její tříbarevná kštice, která dokonale ladila s jejími pruhovanými podkolenkami a sukýnkou těsně pod zadek. Jak se přibližovala, všiml si, že má na každé tenisce tkaničku jiné barvy a v pravé ruce cigaretu z níž každých třicet vteřin potáhne, což okamžitě ocenil sprškou vody.
Dívka se zastavila, upřela na něj svoje krásné modré oči a z úst se jí vyloudila slova: „No to mě teda poser, vy jste mě polil?" „A poleju tě zas," povídá starý pán a nabral hrnek vody. Dívka se na něj zadívala, dlouze potáhla a praví: „Taky mám blbej den, můj kluk se se mnou rozešel kvůli tý vychrtlý krávě z béčka, nechápu, co na ní vidí," odmlčela se.
„Proč mu to říká, copak ho to zajímá?"
Znovu potáhla a pokračuje: „Chodili jsme spolu dva roky, no vlastně ne, rok a půl. Myslela jsem, že mě má rád. Za všechno může máti, nepustila mě v sobotu na dízu a ten hajzl tam šel s ní." Posadila se na podezdívku a zapálila si další cigaretu „Kouříte?" natáhla k němu ruku s krabičkou Startek. Lehkým pohybem hlavy naznačil, že ne. „Hm, hnusnej zlozvyk, to mě naučil taky von, zmetek. Teď bych měla bejt ve škole, píšeme opáčko z fyziky, ale seru na to, stejně je to jedno," potáhla a pokračovala: „Tak nevim, jak vidim ňáký dva, jak se vedou za ruce, nebo se ve škole na chodbě cicmaj, je mi z toho na blití. Mám pocit, že když to nemám já, nepřeju to nikomu. Je to blbě, já to vím a sere mě to."
Svůj monolog zakončila slovy: „A co žere vás, že tady tak blbnete?"
Neodpověděl. Hrnek s vodou nechal klesnout na dno kýblu, zvedl se a šel domů. Podíval se oknem, už tam nebyla. Svýma starýma, vrásčitýma rukama si utíral slzy a uvědomil si, že ta malá holka, ta příšerně vymóděná malá, sprostá holka, co hulila jednu za druhou, mu otevřela oči. Jeden jediný člověk za těch deset let, kdy kolem sebe rozmetal jen samé zlo a zmar, se dokázal zeptat PROČ?
Tak moc jí to chtěl všechno říct, ale nedokázal to, nedokázal udržet slzy, nechtěl, aby ho viděla plakat. Stejně jako ona nepřála druhým lásku, protože ji sama nemá, nepřál on druhým štěstí, protože on sám už nebyl šťastný. Ze smrti své ženy vinil všechny kolem sebe, přesto, že za to nikdo nemohl. Záviděl druhým, že mají to, co on ne. Užíral se zlobou a nenávistí, promrhal deset let života, ano deset let života, ví to, teď si to uvědomuje.
Už dětem nenadává, místo štěrku jim nabízí bombóny, ale ony je nechtějí, nevěří mu, čekají nějakou zákeřnost.
Už nehází kameny, nelije vodu, sedí tam ve svém křesle a čeká. Čeká na ni, čeká tam každý den a doufá, že se v dálce objeví ta tříbarevná kštice v oblaku dýmu s pruhovanými podkolenkami a na každé tenisce jinou tkaničkou a ozve se to nádherné, sladké: „No to mě teda poser ...."
Tolik jí toho chce říct, tolik jí přeje, aby našla svoji lásku, tak, jako ji kdysi našel on.
Ubíhá den za dnem a ona nepřichází. Zvedá se ze svého křesla a šourá se do domu.
Snad zítra, snad pozítří?
Stařík zemřel. Žádné zítra ani pozítří již nebude.
Co dneska prošvihneme, nemusíme zítra stihnout, taková je realita, takový je život.
„S bohem, holka, snad v příštím životě"
.....a noví majitelé domu nakládají křeslo do kontejneru, aby ho vyvezli s ostatním bordelem a po starém pánovi už nezbyde nic, ani hezká vzpomínka.
Jitka Gotterová
Jitka Gotterová
Chudé Vánoce ?
Každou chvíli narazím na internetu na nějaký článek, který vypráví, jak si hlavně samoživitelky a další sociálně slabší rodiny ztěžují, že nemají ani na dárky pro děti a pro své blízké. Já to vidím jako příležitost upravit hodnoty
Jitka Gotterová
Jak vám pracovní úraz může změnit život
Co je u nás v Čechách možné a jak je u nás postaráno o nemohoucí lidi, kteří celý život pracují a přispívají do systému a následně očekávají, že se o ně stát postará alespoň po dobu, než se zotaví po pracovním úrazu.
Jitka Gotterová
Roušky, respirátory a cosi shnilého mezi lidem českým
Se zájmem jsem si přečetla článek blogerky Dáši Stárkové s názvem Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem , kde autorka lidu českému vytýká neohleduplnost, bezohlednost, nezodpovědnost ba doslova prohnilost ........
Jitka Gotterová
Jsem spokojená a vděčná Bohu
Myslím to vážně. Velmi mě zaujal článek s názvem Jak vypadá skutečná bída v němž se autor zamýšlí nad nářky lidí nad dnešní nelehkou situací a vyvozuje závěry, že nikdo z těch uřvanců nemá ani potuchy, co je to skutečná bída.
Jitka Gotterová
Diagnóza zní jasně a nesmlouvavě - Troll
Nedávno pan doktor Tomáš Vodvářka publikoval na iDnesu svůj článek psaný pro blogosféru s názvem Kde končí svoboda slova? Musela jsem se nad položenou otázkou pousmát, protože mě ihned napadla odpověď: "No přeci na iDnesu."
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Převrat v britské politice? Nacionalisté v průzkumech poráží vládní stranu
Premium Do britských parlamentních voleb zbývají ani ne tři týdny a vypadá to na velký propadák vládních...
Past na mobil v ruce. Chorvatské radary řidiče vyfotí a rovnou mu pošlou pokutu
Premium Řidiči cestující v létě na dovolenou do Chorvatska mohou být nemile překvapeni, když jim do Česka...
Čokoládová holčička osladila život v SSSR. Boj o svou tvář ale prohrála
Seriál Kdo by neznal Aljonku. Nejslavnější ruská čokoláda je na trhu už téměř šedesát let a její věhlas...
Do konce měsíce výrazně zúžíme tým, slíbil Bartoš po volebním debaklu Pirátů
Reformy vnitřního fungování a kampaní Pirátské strany je třeba provést do konce příštího měsíce....
Realita práce s dětmi: Nikdy neuhádnete, co o svém povolání říká setra Lucia
Dětská sestra a laktační poradkyně Lucia Berešová se pohybuje ve zdravotnictví již 19 let. Přestože se ke studiu střední zdravotnické školy dostala...
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4299x
Seznam rubrik
- Veselé příhody z práce
- Moje knihy
- Muž a žena
- O lidech
- K zamyšlení
- Zábava
- Poezie a próza
- Ukázky z knih
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené články
- Podraz jménem Obama
- Prozrazený dokument skupiny Bilderberg
- Jak dlouho se nechají lidé okrádat
- Pravda o kolosální manipulaci lidstva
- Velké tajemství levicového Schwarzenberga a pravicového Zemana
- Šikana na pracovišti
- Nenechte si ukrást domy a pozemky
- Podobenství o pomluvách
- Majdam - kdo za tím stojí
- Bilderberg 2013
- Nový světový řád bohužel není pitomost
- Zabíjíme již 100 let díky stejným lidem
- Ubráníme se?
- !!!!!!!
- USA chce válku s Ruskem
- Mantinely - z klávesnice čtenáře
- Mantinely - rozhovor
Oblíbené knihy
- Věra Nosálová/ Slunce zapadá na východě
- Libuše Čiháková/ Páchám dobro
- Libuše Čiháková/ Indiskrétnosti
- Doren Virtue/ Andělská terapie
- Miroslav Hrabica/ Co nám tělo říká
- Don Miguel Ruiz/ Čtyři dohody
- Nelson Demille/ Hra pro lvy
- Suzan Wilsonová/ Jestřábí zátoka
- James Thayer/ Dvanáctý stupeň
- Karen Robardsová/ Jezero duchů
- Kristin Hannah/ Na Mystickém jezeře
- B.Traven/ Loď mrtvých
- Honoré De Balzac/ Bratranec Pons
- N.A.Lejkin/ Naši za hranicemi
- N.V. Gogol/Mrtvé duše
- Gunter F. Gross/Profesionál v práci amatér v soukromí
- E.A.Poe/povídky
- Oscar Wilde/Obraz Doriana Graye
- T. Boehmová/Matka z cukru a oceli
- P.Briggs/Měsíční píseň
- P. Briggs/Krevní pouto
- P.Briggs/Železný polibek
- P.Briggs/Zkřížené hnáty
- P.Briggs/Stříbrná relikvie
- P.Briggs/Říční znamení
- I.Andrews/Magie mrtvých
- I.Andrews/Magie krve
- I.Andrews/Magie spaluje
- I.Andrews/Magie útočí
- I.Andrews/Magie zabíjí
- I.B.Singer/Satan v Goraji
- Sylvia Plath/ Pod skleněným zvonem
- Jaroslava Hofmanová/ Láska není minulost
- Og Mandino/ Největší obchodník na světě
- Patricia Briggs/ Spálená mrazem
- Patricia Briggs/ Štvanice
- Patricia Brigs/ Loviště
- Patricia Briggs/ Dvojí spravedlnost
- Štěpánka Bergerová/ Dámský lovecký salón
- Derren Brown/ Magie a manipulace mysli
- Thomas King/Městečko Medicine River
- Barbora Hrůzová/Keltská kletba
- Claire Keeganová/Třetí světlo
- Lenka Teremová/Čarodějka
- G.G.Márquez/Dobrodružství Miguela Littína v Chile
- Milena Augusová/Kameny bolesti
- Martin Goffa/Muž s unavenýma očima
- John Flanagan/Hraničářův učeň
- Delphine Minoui/Dětská nevěsta
- Arnaldur Indridason/Mrazivá noc
- Ethan Canin/Ani králové ani hvězdy
- Barbara Erskin/Vzdálené hlasy
- Barbara Nesvadbová/Přítelkyně
- Madeleine Brent/Prokletí minulosti
- Caroline Slade/ Markéta
- Adolf Branald/ Lazaretní vlak
- Jan Neruda/ O zlatém člověku
- Martin Hattala/ Milenka nejvěrnější
- Martin Hattala/ Plavkyně nejmilejší
Oblíbené stránky
- Moje stránky
- Pravý prostor
- Kde koupit moje knihy
- Obec spisovatelů ČR
- Udělat někomu radost může každý