Co dáš, to dostaneš !

     Každý člověk je za své činy zodpovědný a měl by si své konání předem rozmyslet, neboť každá příčina má svůj následek. Za některé hříchy zaplatíme hned a za jiné v příštích životech. Jinými slovy „ Co dáš, to dostaneš !" a platí to naprosto dokonale, o čemž se můžeme přesvědčit kdykoli v běžném každodenním životě.

   Když se budu na lidi kolem sebe mračit a budu nepříjemná, budou se mračit i ti ostatní, protože nebudou mít důvod se na mě smát a svět mi bude připadat šedý, nudný, zlý. Špatná nálada je jako nákaza, jako epidemie, která se šíří rychle a nekontrolovatelně, což si bohužel většinou neuvědomujeme.

   Když si například můj šéf půjde koupit svačinu a prodavačka na něj bude nepříjemná, otráví ho to a vyjde z obchodu se špatnou náladou, tu si potom vybije na mě a sdělí mi, aby si ulevil, co všechno jsem měla, nebo mohla udělat a neudělala, a já i přesto, že jsem ještě před chvílí měla pocit, jak se mi daří, mám po náladě a pokud nepotkám během pracovní doby, nebo při nákupu cestou z práce, někoho příjemného a milého, kdo by mě tak zvaně dobil, přinesu si tu špatnou náladu domů a zaručeně nakazím děti i manžela, což vyvolá rodinnou hádku.

   A zatím co já se ráno probudím v pohodě, protože mě už špatná nálada přešla, můj muž se mnou po té včerejší hádce nemluví a odchází do práce špatně naladěn, aby mohl nakazit další lidi, a tak to jde pořád dokola.

   Když Vás ale v obchodě bude obsluhovat milá, ochotná a usměvavá prodavačka, vůbec Vám nebude vadit, že koblihy s čokoládou už došly, vezmete si tedy ty s marmeládou, přesto, že je zrovna nemusíte a prodavačce dáte dyško, i když žmouláte v ruce posledních pár korun, a z obchodu vyjdete s dobrou náladou, kterou pak šíříte dál a při troše štěstí se Vám podaří vyléčit jednoho či dva nakažené ubožáky.

   Člověk si ani neuvědomuje, že si sami, svým chováním, utváříme svět, ve kterém žijeme.

   Nejčastějším bolavým místem našeho podvědomí je neodpuštěná křivda, nebo pocit ublížení.

   „Jak Ty mně, tak já Tobě " nebo „ Oko za oko, zub za zub " říkáme si často, když nám někdo ublíží a máme pocit, že mu to musíme vrátit, oplatit, pomstít se, ale tak to není.        Tahle rčení nás nenabádají k útoku, ale varují nás, před námi samými, abychom si uvědomili, že když já někomu svým jednáním způsobím utrpení, jednou, v tomto, nebo příštím, životě, si takové utrpení prožiji také, abych okusil, pochopil.

   Toto jsou základní principy života, ať už člověk věří či nevěří na karmu(reinkarnaci), ať věří či nevěří v Boha. Každý z nás má v tomto životě svoje poslání a je na každém z nás, jak se k tomu postavíme. Nic se neděje náhodou. Neměli bychom odsuzovat, jiného člověka, ale měli bychom přemýšlet o tom, co se nám svým jednáním snaží říct, na co nás má upozornit.

   Neoplácet zlo zlem, nemstít se. Neříkám, že je to jednoduché, naopak, je to velmi, velmi těžké a já sama jsem již mnohokrát selhala.

   Je to vnitřní boj, něco ve vás vám říká „to si přece nemůžu a nechci nechat líbit, oplatím Ti to, abys věděl, jaké to je, no počkej...". Ale proč? Proč máme, když nám někdo ublíží, potřebu mu to co nejdříve vrátit? Odpověď je poměrně jednoduchá „ je to přirozená reakce ", chceme spravedlnost, chceme potrestat křivdu, domníváme se, že až když si ten dotyčný na vlastní kůži okusí, jaké to je, uvědomí si, co nám udělal. Nebo takém máme strach, že kdybychom to neoplatili, budeme za hlupáky, budou nás považovat za slabochy, kteří se neumí bránit.

   Málokdo si však uvědomí, že neoplatit či dokonce odpustit dokáže jen opravdu velmi silný člověk. Já sama jsem v životě již mnohokrát oplatila zlo zlem, ale je to jako když hrajete na babu „ máš jí !" vykřiknete, ale víte, že se musíte mít na pozoru, protože v nestřeženém okamžiku dostanete herdu do zad a „ máte jí zpátky" a tak to jde až do omrzení.

   Když ale neoplatíte, a ne nadarmo se říká „ moudřejší ustoupí ", nejen, že máte klid, protože se nemusíte bát další reakce protivníka, ale je vám neuvěřitelně příjemně a můžete být na sebe hrdí, protože jste to dokázali. A ten, kdo Vám ublížil, bude mít dozajista příležitost, okusit na vlastní kůži, jaké to je, protože jak se říká „ Boží mlýny melou pomalu, ale jistě  " a na každého jednou dojde ! Nespěchejme! Dejme mu čas!

            Kdysi mi jedna paní řekla „ Máš kolem sebe takové lidi, jaké si zasloužíš ".

Nechápala jsem, a tak jsem dostala ještě jednu radu „ Nedovol, aby Tě Tvé myšlenky ovládaly. Nauč se ovládat své myšlenky! ".

                                                                                                       Jitka Gotterová