Čech má v Čechách smůlu, že je Čech

S pozitivní diskriminací se v Čechách setkávám již mnoho let. Začalo to v dobách, kdy jsem pracovala jako vedoucí v maloobchodní prodejně a denně se dostávala do konfliktu s lidmi, kteří tak nějak pravidelně zapomínali zaplatit za zboží. Kradli jak bílí, tak cikáni. 

Problém ovšem byl v tom, že zásahy vůči bílým zlodějům byly nekompromisní a probíhaly stylem: zadržení – přivolání policie – pokuta – a odchod s ostudou. U zlodějů cikánského/romského původu to probíhalo stylem: nechte je být, neriskujte! Nechceme být přeci obviněni z rasismu a diskriminace, za to nám to nestojí – a odchod s pořádnou porcí nakradeného zboží bez pokuty.

A tak jsem po několika letech marného boje o jakýsi „rovný přístup“ ke zlodějům bez zohlednění barvy pleti dala maloobchodu sbohem a odešla pracovat do jednoho z největších českých velkoobchodů. Přiznám se zcela upřímně a nepokrytě, že jednou z příjemných změn byla skutečnost, že zde byl, vzhledem k nutnosti registrace nakupujících, zcela minimalizován styk s romským etnikem.

Bohužel i zde jsem se setkala s pozitivní diskriminací.

Jednoho dne jsem obdržela informaci, že bude v našem velkoobchodě probíhat velmi výhodná akce na nákup kombinace tří komodit z oddělení ovoce a zeleniny, kdy bude po zakoupení zboží, v tomto předem určeném složení, z nákupu na pokladnách odúčtována určitá částka.

„To je dost dobrá akce, to budou mít zákazníci radost,“ zajásala jsem, ale v zápětí mi klesla brada. Akce byla určena pouze vietnamským obchodníkům, kterým byla komunikována přes konkrétní mediální kanál. My, vedoucí pracovníci, jsme pak dostali nařízeno ujistit se, že na prodejně není žádná dodatečná komunikace (vietnamské letáky, stojany, zvukové oznámení apd.), z níž by se o akci dozvěděl český zákazník.

Bohužel i přes maximální snahu o utajení k prosáknutí informace došlo, neboť vietnamští obchodníci hovoří obvykle velmi špatně česky, a tak se téměř každý z nich ujišťoval, vztahuje-li se skutečně na toto konkrétní zboží akce, což samozřejmě neuniklo dalším – českým – obchodníkům. A bylo zle. Vyřešilo se to však tak, že těm, co se o tom dozvěděli, se poskytla akce také.

I když chápu, že tato akce byla primárně určena k získání nových potencionálních zákazníků, nikoli k navýšení tržeb, měla být, dle mého názoru, výběrová skupina vytvořena na základě lépe akceptovatelných kritérií – například nové registrace apd.

Zvýhodnění zákazníka na základě jeho etnického původu či lidské rasy (a rozhodně nemám nic proti Vietnamcům či slušným cikánům) považuji za velmi nešťastné, a je zcela logické, že takové jednání vnímá český obchodník za silně rasově diskriminační.  

A že jsem si před našimi stálými českými zákazníky, kteří u nás nechávali každý den nemalé sumy peněz, a nejednou nám i ochotně "odpomohli" od nadměrné zásoby zboží, připadala jako úplné hovado, je snad každému normálně uvažujícímu člověku jasné.

Vzhledem k pozitivní reakci vietnamských obchodníků získaly však tyto akce svoji tradici, a tak má pravděpodobně i nadále vietnamský obchodník možnost koupit zboží levněji, čímž se stává na českém trhu konkurence schopnějším. A tak se holt nemůžeme divit, že nám v České republice rostou vietnamské obchody, jako houby po dešti, zatímco čeští podnikatelé zavírají krámy a odcházejí se registrovat na úřad práce jako uchazeči o zaměstnání. 

Když český obchodník odmítne zaměstnat cikána a dá nepokrytě přednost "bílému," je obviněn z rasové diskriminace a dostane pokutu!

Když však nadnárodní společnost provozující v České republice síť velkoobchodních prodejen nabízí svým zákazníkům cenově zvýhodněné zboží na základě rasové selekce, čímž vytváří nerovné podmínky na českém trhu, je to v pořádku?

Se stejným pocitem nepochopení dnes hledím na rozhodnutí české ombudsmanky Anny Šabatové ve věci stížnosti muslimky, které nebylo umožněno nosit ve škole šátek. Ředitelka střední školy prý neměla právo dívce zakázat nosit muslimský šátek, neboť je projevem jejího náboženského přesvědčení navenek.

Moc by mě zajímalo, zda se také paní ombudsmanka angažuje ve věci unesených dívek Hany a Antonie v Pakistánu. Zda již únoscům vysvětlila, že nemají právo držet obě dívky proti jejich vůli a zahalit je do šátků, neboť nejsou muslimkami.

Naopak matky obou dívek hovoří k únoscům zahalené v šátcích, ačkoli to nevyžaduje jejich víra a kultura, aby tak demonstrovali respekt vůči víře a kultuře únosců.

A tak mě napadá, kdy už, sakra, i my Češi začneme nekompromisně vyžadovat respekt vůči nám samým a nedovolíme, aby s námi bylo zacházeno jako s kusem hadru?

Kdy už se přestaneme plazit před každým, kdo si dovolí v naší zemi nerespektovat naše pravidla a zákony a ještě má tu drzost ohánět se diskriminací a rasismem?

Opravdu chceme žít v zemi, kde si český obchodník nemůže ve velkoobchodu v Čechách zakoupit cenově zvýhodněné zboží, protože není Vietnamec?

V zemi, kde platí pravidla a nařízení jenom pro české daňové poplatníky, a všichni ostatní si budou moci dělat, co chtějí?

Jestliže dnes dovolíme muslimkám nosit šátek v prostorách školy, kde je pokrývka hlavy zakázána, z důvodu jejich náboženského přesvědčení, nebudeme se moci divit, až nás začnou muslimové na ulici polévat kyselinou, protože i to jsou praktiky vycházející z jejich náboženství. Jinými slovy pokrývkou hlavy to pouze začíná!

Kdy už si konečně začneme vážit sami sebe?

Kdy už konečně dáme VŠEM jasně na srozuměnou, že my Češi jsme tady doma, a že chce-li tady s námi v naší zemi kdokoli žít, pak jedině za rovných podmínek a s respektem vůči nám Čechům, našim zákonům, naší kultuře a našim tradicím?

Jitka Gotterová