Co je příčinou toho, že nová politická hnutí a uskupení mají zpočátku širokou podporu lidí? Alespoň v případě Věcí veřejných a hnutí Ano tomu tak bylo a je (nezapomínejme ani na pana Okamuru).
Co se týče nového uskupení pana Robejška, i zde je ve vzduchu cítit jakési velké očekávání. Proč tolik vzhlížíme k novým subjektům a jsme ochotni uvěřit novým slibům a pravdám? Myslím, že je to proto, že svět čeká na novou pravdu, dychtí po novém evangeliu.
Zdá se, že si stále více lidí uvědomuje, že nám naše staré pravdy a představy o světě nepřinesly kýženou svobodu a štěstí – že nefungují tak, jak jsme od nich očekávali. Někdo říká, že „vyčpěly“ a že už sotva oživí naši zklamanou mysl – kolektivní vědomí.
Tyto pravdy nikdy dobře nefungovaly – okamžiky opravdové harmonie, svobody, míru a štěstí byly vždy vzácné a neměly dlouhého trvání; zároveň však naše staré pravdy obsahují něco, co nikdy úplně nevyprchá, ale co potřebuje novou látku k oživení.
Touto chybějící látkou je nové probuzení, jež by vrátilo některým našim starým pravdám funkčnost a smysl. V alchymii či vědě je touto látkou éter, v jazyce umělců a mystiků je základní oživující substancí duše. „Ano, bude to duše“, mělo by býti krédem tolik očekávaného hnutí.
Důraz na racionalitu a činnost, na myšlení a práci, nám od dob osvícenství přineslo jen krátkodobá uspokojení. Častěji ale zklamání a nový boj za lidská práva. Právě „realismus“ mysli a těla nás nedokázal pozvednout na vyšší úroveň poznání a nezabránil vzniku nových diktatur.
Nová svoboda přinese i větší zodpovědnost za svět, který spoluvytváříme
Do harmonického a radostného stavu nás může pozvednout jen realita duše. Sametová revoluce nám přinesla svobodu politickou i ekonomickou, svobodu myšlení i pohybu. Nová svoboda – tato chybějící látka našich životů – bude svobodou duše.
Hlavním a jediným zájmem lidské duše je prožívat a cítit. Prožívání není jen „prožívání“. Prožívat sám sebe znamená uvědomovat si svou existenci, a uvědomovat si svou existenci znamená uvědomovat si všechno, co se děje v přítomném okamžiku.
Znamená to také uvědomovat si v každém okamžiku, co si myslím, říkám a dělám. Většina lidí si neuvědomuje, jak jejich myšlenky, slova a činy působí na ostatní a jak ovlivňují jejich vlastní život; neuvědomují si, že to, co dělají druhým, dělají zároveň sami sobě.
Nemusíme nic dělat, bytí je důležitější než činnost - bude jeden z bodů naší nové pravdy
Protože jsme kladli důraz jen na myšlení a činnost, vytvořili jsme společenské systémy, jež nezahrnují širší realitu toho, čím jsme - realitu duše. Také naše školství popírá skutečnost, že existujeme na vyšší úrovni vědomí, než je úroveň našeho omezeného fyzického já.
To byla ta největší chyba, jakou jsme mohli udělat – že jsme neumožnili dětem a mladým lidem poznávat a zakoušet krásu a jedinečnost duše. Obelhali jsme je, když jsme jim řekli, že jsou jen tělem a myslí a že jim činnost zajistí poznání, svobodu a spokojený život.
Vytvořili jsme politiku, ekonomiku i demokracii, vědu i medicínu „bez duše“. Svou duši jsme zatlačili do pozadí, jen občas si na ni vzpomeneme, někteří například při nedělní mši. Je zvláštní, že ani KDU-ČSL dosud nezahrnula do svého programu, že bude hájit zájmy duše.
Duše chápe svou jedinečnost. Proto přišla na svět, aby ji prožívala. Duši nezáleží na našem světském úspěchu ani na tom, jestli si svou činností vyděláváme. Právo nepracovat a nevydělávat si - právo jenom být, být sám sebou bude v době nové svobody základním lidským právem.
Duše si uvědomuje, že je věčná a že k svému přežití nemusí nic dělat - na rozdíl od mysli a těla. Protože jsme doposud věřili, že jsme myslí a tělem, snažili jsme se za každou cenu přežít. Tento věčný boj o přežití, který nás dovedl na pokraj katastrofy, ukončí až realita duše.
