Proč máme tolik politiků, ale téměř žádného vůdce?

Co je příčinou toho, že máme tolik politiků, ale téměř žádného vůdce lidu, tolik doktorů, ale téměř žádného lékaře, tolik učitelů, ale téměř žádného mudrce? Odpověď je celkem snadná: Protože člověk není tím, co ho živí, ale tím, co umí nádherným a pravdivým způsobem prožívat. Protože kvalita bytí předchází činnost.

Proto skutečný lékař není ten, jenž předepíše co nejvíce prášků nebo provede co nejvíce operací, ale ten, který umí léčit bez prášků a bez skalpelu, nebo jen s minimem chemických a fyzických zásahů; proto skutečný politik není ten, jenž navrhuje co nejvíce zákonů, ale ten, který spravuje zemi s minimem zákonů a nařízení; proto skutečný učitel není ten, jenž nejvíce naučí, ale ten, který učí, jak být moudrý bez učení.

Nepochopení - že bytí předchází činnost - vede k tomu, že se lidé míjejí se samotným životem a svou činností, snahou se za každou cenu uživit a prosadit, činí život obtížným a nesnesitelným. Lidé se mylně domnívají, že musí nejdříve něco dělat, aby se něčím stali a aby dosáhli osobního štěstí, čímž obracejí pořadí - zapřahají tělo a mysl před duši (pluh před koně). Tím popírají smysl tvoření a stvoření - původní boží záměr.

Snaží se vystudovat, zvládnout řemeslo nebo praxi, prosadit se a uživit. Když něco z toho nevyjde, jsou zoufalí, někdy tak, že uvažují o sebevraždě. Není to činnost, ale prožívání, co určuje, čím skutečně jsme. Není to činnost, ale prožívání, co určuje, jak jsme šťastní. Mandela, který strávil roky ve vězení, to věděl. Věděl, že bytí předchází činnost. Tak Bůh stvořil život - z ničeho a z nádhery svého vlastního bytí. Takovým způsobem máme tvořit život i my.

Poznání, že můžeme něčím být, aniž bychom museli něco dělat, všechno změní. Toto poznání obrátí svět naruby. Peníze, produktivita, majetek a popularita přestanou být měřítkem úspěchu. I když si většina lidí uvědomuje, že nás tento hodnotový systém poškozuje, tiše s ním souhlasí, čímž ho podporují. Na produktivitě (místo na prožívání) je založen i náš vzdělávací systém, proto nejdůležitějším úkolem nového školství bude přehodnotit smysl života.

Člověk není spisovatelem proto, že publikuje, ale proto, že umí prožívat tvůrčí inspiraci. Havel si to v dobách komunistické cenzury uvědomoval. Bytí předchází činnost. „Já jsem" je nejmocnější tvůrčí prohlášení ve vesmíru. Je alfou i omegou. Je klíčem ke skutečnému úspěchu, který nezávisí na okolnostech a viditelných výsledcích. Lidé, kteří mají odvahu tímto způsobem prožívat svou existenci, tvoří novou kvalitu života.

Kdo z dospělých má ale odvahu říct mladým lidem, že mají prožívat a rozvíjet svou existenci navzdory tomu, že mohou být bez prostředků? Že mohou být vyhozeni z řad lékařů, pokud nebudou chtít léčit podle představ západní medicíny? Že budou diskriminováni, pokud budou chtít dělat a prožívat věci novým způsobem? Kdo jim řekne, že tohle nádherné a bolestné dobrodružství a experimentování s vlastní duší stojí za to, protože vlastně to je účelem života?