Konkurenceschopnost je iluzorní představou

Včera ráno jsem zašel do Vaňkovky a v brněnském vydání Mladé fronty Dnes si přečetl rozhovor Lukáše Valáška s úspěšným básníkem Bogdanem Trojakem. Na okamžik jsem pocítil hořkost a zklamání, že sám nemám to štěstí, abych uspěl se svou poezií, přestože nejsem v tvůrčím psaní úplným nováčkem.

Pak jsem se ale v tiché meditaci hlouběji ponořil do sebe, a najednou mi došlo, že se mohu stejně dobře radovat z úspěchu druhého, jako by to byl můj vlastní úspěch; že mohu spoluprožívat a spoluvytvářet u druhých to, o co se sám snažím, čímž se jejich úspěch stane mým "bytím".

Tento zážitek přináší zmatené a unavené duši úlevu a svobodu. Člověk si při něm uvědomí, že může být šťastný, aniž by musel něco dělat, aniž by musel něčím být. Je také impulzem k novému začátku, neboť nás osvobozuje od "nás samých".

Mohl jsem se dál trápit a litovat, mohl jsem se také dopálit, začít produkovat více básní, kdybych na to měl. Já však zvolil jinou cestu. Změnil jsem pohled na život, a tím jsem změnil i sám sebe. Daroval jsem si životní úspěch tím, že jsem ho nalezl a prožil u někoho jiného. Osvobodil jsem se od svých frustrací a vyšel ze své izolace. Paradoxně jsem se stal sám sebou.