Bojíme se dětí, dovolíme jim i "skákat po hlavě", bohužel po té naší

Dítě je dnes modlou, které může vše. Důkazem je příběh šikany v Praze na střední škole na Třeběšíně. Legrácky puberťáků bohužel skončily smrtí učitelky. Až tam to muselo dojít?

       Podle naší přední známé psycholožky Jiřiny Prekopové potřebují děti lásku a řád. V knize Malý tyran popisuje, kterak se z dětí, jimž rodiče žádné hranice a řád nedávají, stávají už v raném dětství malí tyrani. Vše je jim dovoleno, v rodině jsou modlou a tak nám z malých spratků vyrostou spratci velcí, s nimiž si nevíme rady, jako např. na výše zmíněné škole na Třeběšíně. Kam jsme to došli, že student si nejen dovolí nerespektovat autoritu učitele, ale dokonce mu vulgárně nadává, fyzicky jej napadá a nikdo nic neví. Opravdu nikdo nic nevěděl? Co ostatní žáci ve třídě, co ostatní učitelé, co ředitel, co rodiče? Média uváděly, že někteří studenti to šli řešit k řediteli, nicméně ten to zametl pod koberec. Proč mluvíme o tom, že na školách jsou psychologové, preventisté, jsou tam schránky důvěry ? Fungují tato opatření nebo jsou tam všichni jen pro pocit, že je máme, ale v praxi jsou nám k ničemu. Kam naše tzv. vyspělá společnost došla, že se dospělý musí bát dítěte, kam jsme došli, že učitelské povolání má tak nízkou prestiž, že jen málo absolventů pedagogických škol opravdu učí?

     Dětem schází řád a láska rodičů. Ne opičí láska, ale láska formou času a zájmu o děti. Mám tě ráda, rád, takového, jaký jsi, protože jsi moje dítě, ale  tvé požadavky mají své meze. Tohle můžeš a to nesmíš. Jasně nastavená pravidla, která jsou dodržována s důsledností přesto, že dítě bude odporovat, bude to zkoušet, zda nás nezlomí. Je to proto, že dítě potřebuje znát hranice, kam až může. Z dětí bez lásky a bez těchto hranic se stávají predátoři bez hanby, které si uzurpují právo chovat se tak, jak studenti na Třeběšíně. To je jen příklad, nemám iluze, že v naší republice nejsou další Třeběšíny. Je mnoho učitelů, kteří polykají hromady antidepresiv, počítají roky do důchodu a do práce chodí se staženým žaludkem. A jak to změnit? Je to úloha každého rodiče, aby naučil své děti ctít autority, aby svým dětem stanovil hranice a měl je rád.